Návrhář korporátních interiérů Maxmilián Guha: Důležitý je vkus firmy, ne jednotlivce
Navrhoval kancelářské interiéry pro investiční společnosti, softwarové firmy i soukromé letecké společnosti. Maxmilián Guha přitom není ani architekt, ani interiérový designér a nepracuje ani v „klasické“ reklamce. Povolání, jehož náplní je převést do prostoru vizuální identitu firmy, dosud zřejmě nemá zažité označení. Nicméně právě to je podstatou jeho práce.
Jak firmy přistupují k vizualitě pracovního prostředí? Proměňuje se to? Nakolik na ni kladou důraz?
Za koronaviru se situace dost změnila. Lidé, kteří měli na starosti kanceláře, najednou nemuseli kupovat kafe a papír do tiskáren, prostory byly volné a oni měli čas přemýšlet, jak kanceláře vylepšit. Home office se nicméně docela osvědčil, takže manažeři museli začít hledat způsoby, jak zaměstnance do kanceláří dostat zpět. Firmy začaly klást větší důraz na to, aby se kanceláře staly zajímavým a příjemným prostředím. Investovaly do různých relax zón, neformálních pracovních míst… Z kanceláří se tak postupně zase začala stávat místa, do kterých lidi chtějí utéct, aby nemuseli pořád dřepět doma.
Nicméně řekl bych, že ten zlom ve vnímání toho, jak kanceláře mohou vypadat, nastal už před lety, když se k nám dostala ukázka toho, jak to vypadá v Googlu. To byl najednou cíl, kam chtěly firmy směřovat. Uvědomily si, že i prostředí, v němž se pracuje, je pro zaměstnance podstatný faktor, jestli si dané místo vyberou. Kvalifikovaní lidé většinou mají peníze, takže když si vybírají práci, už moc neslyší na to, že by jim někdo přidal o pár tisíc korun navíc.
Maxmilián Guha navrhoval kancelářské interiéry pro investiční společnosti, softwarové firmy i soukromé letecké společnosti, foto: WADE atelier
V čem se liší vaše práce od práce architekta, který navrhuje samotnou budovu a designéra, který vytváří firemní identitu?
Architekt nedomyslí, kde bude jaké oddělení, je mu to víceméně jedno, důležité je pro něj vytvořit hezké kanceláře. Často to znamená, že vše zůstane prosklené. Jenomže při běžném provozu se pak přijde na to, že ostatní nemůžou pořád koukat všem do zasedačky a šéfovi do kanceláře. V ten moment přicházíme my. Většinou neřešíme stavební úpravy, ale spíše do prostoru vnášíme to, co si jednotlivé firmy představují. Také často vylepšujeme akustiku prostor pomocí akustických panelů.
Architekt s vizuální identitou nepracuje vůbec, protože často neví, jaká firma do nových prostor přijde. A designéři, kteří vytvářejí vizuální identitu, zase nevytvářejí manuály, které by ji aplikovaly do fyzického světa, všichni se soustředí pouze na svět digitální. Takže my domýšlíme, jak vnořit firemní identitu do fyzického světa prázdných, nijak nepřizpůsobených kanceláří.
Nakolik se liší navrhování interiéru domácností a kancelářských prostor?
Velmi. Navrhování domácností bych nikdy nechtěl dělat. Sám mám problém vymyslet u sebe doma dispozici, která bude efektivní, pomalu každý půl rok to přestavuju. To, co navrhujeme my, se musí řídit vkusem firmy, nikoliv vkusem jednotlivce. Musí to odpovídat tomu, co si představují manažeři, vyhovovat zaměstnancům, ovšem zároveň tam nesmí být moc personalizovaných prvků pro konkrétní jedince. Jakákoliv osobitost se spíš potlačuje, všechno by mělo být unifikované – čím dál častěji se totiž stává, že člověk ani nemá vlastní pracovní místo, sdílí ho s dalšími lidmi.
Jaké jsou teď v interiérovém korporátním designu trendy?
Ještě do nedávna to byly mechové rámy. Je velice snadné je vyrobit, ale museli jsme ohledně nich dávat různá školení, protože se nás zaměstnanci ptali, jestli je mají nějak zalévat… Jelikož se jedná o mrtvé obarvené mechy, byl by to trochu problém. (Smích.) Oblíbené jsou taky časové osy, které ukazují, jak se firma vyvíjela, kdy byla založena, její nejdůležitější milníky… Pak také mapy ukazující, kde všude má firma pobočky… Poměrně často se vyrábějí i takzvané call boxy, které jsou akusticky odstíněné od okolního hluku a člověk se do nich může zavřít, když si potřebuje s někým zavolat. Nikoho neruší a zároveň okolí neruší jeho.
Teď jsou velkým trendem čiré příčky, které se dají stiskem tlačítka zneprůhlednit. Velký důraz se také klade na ekologii. Před několika lety přišla vlna, že se ve firmách musí investovat udržitelně, podle takzvaných ESG kritérií (zkratka pro environmental, social, governance, v překladu životní prostředí, sociální oblast a způsob řízení, pozn. red.). Jde v podstatě o to, že firmy každoročně vykazují, nakolik environmentálně přátelské jsou – zohledňuje se vše, včetně například dopravy zaměstnanců, šetření energie v kancelářích a podobně. V této vlně jsme pro jednu firmu vyměňovali pult recepce. Původně tam byl hliníkový, ale chtěli místo něj dřevěný.
To ve skutečnosti není moc ekologické uvažování.
Ano… Realizuje se něco, co tam do té doby nebylo, a to jen proto, aby firma ukázala, jak hodně ekologická je, protože přírodní materiály tak působí. Jenomže samotná realizace je tím pádem ze své podstaty neekologická, vzniká zbytečný odpad. Sám se snažím uvažovat ekologicky, ale v tomto odvětví se velkému množství odpadu nedá úplně vyhnout. Ale samozřejmě používáme recyklované materiály i zbytky z výroby. A většinu věcí, které demontujeme dále využíváme. Například původní hliníkový pult recepce jsme rozřezali a využili jsme ho na jeden soukromý modelářský projekt. Zbytkové materiály například nabízíme, když pracujeme na neziskových projektech s nízkým rozpočtem. A jiné „odpady“, jako jsou demontovaná 3D písmena, si od nás berou i umělci ze sousedních ateliérů.
Zasedací místnost, foto: WADE atelier
Vnímáte u korporátního designu nějaké nešvary?
Snažíme se firmy nasměrovat k tomu, že všude nemusí být jejich loga. Šéfové většinou nemají představivost, nejsou návrháři, takže netuší, jak kanceláře uchopit – a tak pracují jenom s tím, co znají, což je víceméně jen to jejich logo. Ale je samozřejmě důležité, o jaké prostředí jde.
V momentě, kdy do daného prostoru přijdou klienti, logo je možná na místě, ale v prostorech pro zaměstnance není už tak důležité, znají ho a nepotřebují se na něj neustále koukat. Častým nešvarem jsou také takzvané word cloudy, tedy mraky složené ze slov, často to jsou různá motivační slova. To bylo jednu dobu hodně oblíbené, ale zaměstnanci jsou dnes už poměrně alergičtí na to, když se je někdo neustále snaží motivovat motivačními texty.
Časové osy, které ukazují, jak se firma vyvíjela, kdy byla založena nebo její nejdůležitější milníky, foto: WADE atelier
Co nejčastěji předěláváte?
Nejčastější způsob, jak architekti řeší oddělení prostorů, jsou skleněné příčky. Vypadá to hezky, je to prosvětlené, ale není to vždy úplně praktické. Často tedy řešíme akustiku, která je sklem zhoršená a děláme neprůhledným to, kam nemá být vidět. Nejčastěji demontujeme staré kliprámy s firemními plakáty nebo umělé květiny.
Návrhář korporátních interiérů Maxmilián Guha, foto: Kateřina Zemanová
Jak na nová interiérová řešení reagují zaměstnanci?
Ne vždy pozitivně. Občas si na šéfy stěžují. Třeba chtějí, aby jim místo zvelebování kanceláří spíš přidali víc peněz. I to se stává. Ale často jsme ve firmách, kde jsou zaměstnanci opravdu rádi a říkají, jak jim nová řešení pomáhají. Teď máme velkou zakázku pro jednu firmu v Plzni a když jsme se byli podívat v tamějším HR oddělení, pobavilo mě, jak vůbec nečekali na to, až jim to tam firma zútulní, začali si to zlepšovat sami. Dali si tam spoustu obrázků, kytiček, vymysleli si relax zónu i zasedačku… Přijde mi běžné, že lidé, kteří mají na starosti komunikaci a personální agendu, pociťují potřebu vytvářet kolem sebe hezké pracovní prostředí.
