Ostrovy vizuality: Když Vánoce diktují, jak to vypadá u nás doma i ve veřejném prostoru
Jsou všude. Vizualita těchto „ostrovů“, různých prostředí se společnými jmenovateli, nás obklopuje na každém kroku, ale v každodennosti ji vnímáme až příliš samozřejmě. Nová série Ostrovy vizuality, která tímto textem startuje, si právě takových fenoménů všímá. Na úvod se vydáme do světa vánočních trhů, gigantických sněhových vloček a blikajících světýlek.
Vidíte je už z dálky, záplavou blikajících světel přitahují pozornost. Na jindy více či méně prázdných náměstích ze dne na den vyrostla spousta roztomilých domečků, každý se snaží vonět nějak jinak a nabízet něco svého. Venku je už docela zima, ve vzduchu je cítit svařák, pečené kaštany, trdelníky… I když jste na tyhle pochutiny ještě před chvíli chuť neměli, jejich vůně a vidina na chvíli zahřátých rukou vás nakonec přiměje, abyste vytáhli peněženku a předražený mls si přeci jen zakoupili.
Svět vánočních trhů, gigantických sněhových vloček a blikajících světýlek. Havelské tržiště, 2024, foto: Kateřina Zemanová Je adventní čas, a to znamená, že se svět kolem změnil ve světelnou show. Nikoho to už nepřekvapuje. Lidé ji sami vyhledávají. Mnohdy jezdí za hranice, aby prozkoumali, jak vypadá jinakost naprosto stejných motivů.
Ve městech (i v některých větších vesnicích) se tak vytvářejí voňavé ostrůvky idyličnosti. V jejich středu se často nachází pečlivě nasvícená dominanta – vánoční stromek, světelná socha, betlém nebo místo, které je prostě jen fotogenické. Vymyká se každodennosti, je konstruované na míru turistickému zážitku i zachycení a sdílení na sociálních sítích. Což je způsob, jak efektivně vytvořit očekávání u lidí, kteří na dané místo teprve vyrazí. Právě to je podstatou takzvaného tourist gaze, turistického pohledu – konceptu, jejž představil britský sociolog John Urry ve stejnojmenné knize. Jde o způsob, jak turisté vnímají destinace skrze pečlivě vykonstruované estetizované obrazy a předem vytvořené představy, které jim našeptávají, co nakonec považovat za atraktivní nebo autentické. I proto si už možná neumíme představit vánoční trhy bez blikátek na stromečku a světelných soch.
Svět vánočních trhů, gigantických sněhových vloček a blikajících světýlek. Staroměstské náměstí, 2024, foto: Kateřina Zemanová Mnohonásobně zvětšené symboly zimy
Důležitý je přitom hlavně kontrast – „vánoční ostrovy“ plné světel obzvlášť vynikají v prosincovém čase, kdy se brzy stmívá. Ve vánočním shonu nabízejí čas pro „vychutnání“ vánoční atmosféry. A uměle zpřítomňují to, co k Vánocům dle (pop)kulturního diktátu patří: nevadí, že nikde v blízkosti není zamrzlý rybník – kluziště vyroste klidně uprostřed náměstí; když není dostatek sněhu, sněhuláci se postaví z polystyrenu. A všude kolem se pověsí extrémně zvětšené svítící vločky. To, že fakticky jde o světelný smog, jenž utlumí skutečné hvězdy, nikomu nepřekáží – teď přece hvězdy svítí na každém rohu, mají navíc onen „dokonalý“ tvar, který má se skutečnými hvězdami jen pramálo společného.
Svět vánočních trhů, gigantických sněhových vloček a blikajících světýlek. Václavské náměstí, 2024, foto: Kateřina Zemanová Atributy zimy a Vánoc, které podněcující emoce, se tím přetaví do přehledných a snadno čitelných – mnohdy extrémně zvětšených – symbolů. Vše je připraveno tak, aby to dostatečně brnkalo na naše emoce, zejména na vzpomínky z dětství. Ačkoliv svět kolem idylickou atmosféru dávných časů nenabízí, městské tržní ostrovy se ji snaží sugerovat. Návštěvníci mohou obdivovat tradiční řemesla v praxi nebo si – ač třeba patří mezi ateisty – zapózují u betlému… Každoročně tak vzniká propracovaná, přitom jednoduše replikovatelná spojnice mezi minulostí a současností.
Svět gigantických hvězd, vánočních stromků a blikajících světýlek. Čechovo náměstí, 2024, foto: Kateřina Zemanová
Napomáhá tomu i fakt, že vánoční trhy mají skutečně dlouhou tradici: poprvé se jednodenní trhy uskutečnily v Drážďanech v roce 1434, v Norimberku se pořádají od roku 1628. Jejich účel se časem razantně proměnil. Dříve sloužily zejména coby místo, kam lidé chodili nakupovat. Dnes převažuje společenská dimenze – jak ukazují právě statistiky z Německa, lidé tam jdou hlavně kvůli jídlu a pití nebo zkrátka proto, aby strávili čas se svou rodinou a nasáli vánoční atmosféru. Pouze malé procent návštěvníků na trzích kupuje dárky pro sebe nebo pro ostatní. I proto je vizuální stránka vánočních trhů podstatná – právě ona spoluutváří atmosféru, díky které lidé trhy rádi navštěvují.
Svět vánočních trhů, gigantických sněhových vloček a blikajících světýlek. Havelské tržiště, 2024, foto: Kateřina Zemanová Santa Claus v šortkách
Zdá se mi, že v poslední době se tuzemské vánoční trhy snaží oprostit od vizuálních vlivů a symbolů cizích kultur. Na svítící soby jsem zatím nikde nenarazila, děti se mohly podílet na nejdelším dopisu Ježíškovi, o Santa Clausovi na trzích nebyla ani zmínka, i zvětšené symboly zimy, o nichž tu už byla řeč, přece jen docela kopírují české prostředí.
Nejdelší dopis Ježíškovi na Čechově náměstí, foto: Kateřina Zemanová
Přesto veřejný prostor i jednotlivé domácnosti vánoční vizualita „odjinud“ stále ovlivňuje. Jen se vůči ní někteří možná stali po letech bezbřehého obdivu všímavější a začali se jí vědomě stranit. I tak podoba „našich“ Vánoc chtě nechtě ujíždí na vlnách takzvané glokalizace. To je proces, kdy globální prvky sice vstupují do místní kultury, ale přizpůsobují se jejím tradicím, estetice a očekáváním. Výsledkem je něco, co je zároveň globální i lokální, všem dostatečně známé, a přesto místně trochu jiné. Nakonec i vánoční trhy jsou takzvaně glocal. Sice napříč státy najdete dřevěné stánky, svítící řetězy a svařák, ale na různých místech ochutnáváte různé speciality a výzdoba reaguje na tradice a mytologii dané země.
A tenhle proces je dobře vidět taky na podobě Santa Clause (to, že do českých domácností „nevozí“ dárky a že tentokrát neokupoval vánoční trhy neznamená, že se nevyskytuje například ve výlohách českých obchodů). Tenhle globální fenomén má spoustu podob. U nás ho vídáme v té „klasické“: oblečeného do teplého červeného kožíšku, s pytlem přes rameno. V tropech má však Santa na sobě šortky, sluneční brýle a v ruce surf. I tak vypadá glokalizace.
To, že do českých domácností „nevozí“ dárky a že tentokrát neokupoval vánoční trhy neznamená, že se Santa Claus nevyskytuje například ve výlohách českých obchodů, foto: Kateřina Zemanová
Vánoce jsou možná nakonec víc než cokoliv jiného ukázkou toho, jak se jednotlivé kultury, estetické vlivy, symboly a mytologie mísí. Jen to prostě někdy bije do očí víc než jindy. Nad vánočními trhy, jejichž tradice vznikla kdysi dávno na území dnešního Německa, se nikdo nepozastavuje, všichni si je dostatečně přizpůsobili k obrazu svému. Kdežto Santa je u nás často vnímaný jako „vetřelec“ ze Západu.
