Má Česká televize zaručený recept na vánoční pohádky?
Jak se vyrábí vánoční pohádka v České televizi? Jakou má sledovanost? A obešli by se bez ní diváci na Štědrý den? Ptali jsme se ředitele Vývoje a nových médií České televize Jana Maxy, mediálního analytika Milana Krumla a datové analytičky Olgy Krejčové.
Mohlo by se zdát, že tradice štědrovečerních televizních pohádek je tu od nepaměti. Ale není tomu tak: V podstatě začala až v roce 1993 – tenkrát Česká televize uvedla Sedmero krkavců v režii Ludvíka Ráži. Ne, že by se do té doby pohádky netočily a na Vánoce se nevysílaly. Štědrý večer však patřil spíše rodinným filmům. Výjimek bylo jen několik: Zlatovláska (1973), O zakletém hadovi (1983), O Janovi a podivuhodném příteli (1990). Během vánočních svátků se tehdy prostě nasazovaly pohádky studiové. Natáčely se sekvenční technologií a jejich výroba byla mnohem levnější než výroba exteriérových pohádek, které se produkují nyní. Vánoční schéma rovněž naplňovaly – zejména v osmdesátých letech – filmové pohádky, tedy ty, které předtím proběhly kiny (O statečném kováři, Třetí princ, S čerty nejsou žerty nebo Mahulena, zlatá panna).
Věděli jste, že…
…nejsledovanější pohádkou od roku 1997 byla Princezna ze mlejna 2 z roku 2001 v režii Zdeňka Trošky? V televizi ji vidělo téměř 4,1 milionu diváků.
Naopak nejméně lidí vidělo pohádku Tři životy z roku 2007 v režii Jiřího Stracha.
Štědrovečerní pohádka je nejdražší dramatika, kterou Česká televize vyrábí. Na scénáři se obvykle pracuje rok až dva. Do výroby se pohádka schvaluje s předstihem jednoho a půl roku před datem vysílání. Natáčení pak trvá dvacet až třicet dnů.
Jak se měří spokojenost diváků?
Výzkum realizuje oddělení Denního kontinuálního výzkumu České televize. Kontrolní panel tisíce respondentů každý týden hodnotí na škále od jedné do deseti, jak se jim daný pořad líbil. Jedna je nejméně, deset nejvíce.
