Nevěř tomu, co si myslíš a co cítíš. Slibný prozaický debut o manipulaci ve vztazích

Tématem novely Srpny je psychická manipulace nazývaná gaslighting. Takzvaní gaslighteři své oběti všelijakými metodami přesvědčují o tom, že jejich nazírání reality je vychýlené, že pravda je jiná, než jak ji vnímají, že i věci zasuté hluboko v paměti se nestaly tak, jak si je jejich oběti pamatují. Jako příklad může posloužit situace, kdy matka pere oblečení své dcery, aby se srazilo, a pak dceru přesvědčuje, že přibrala. Právě to se děje Daniele, protagonistce Srpnů.

Proč se ta kniha jmenuje Srpny? Protože právě v srpnu je dívka vystavena nejhorší psychické zátěži. Její matka pracuje jako učitelka a během prázdnin má čas a prostor rozehrát své manipulativní techniky ve velkém. A netýká se to jen protagonistky. Daniela má sestru, Janu, jejíž kůže často hraje různými barvami a důvod je nasnadě. Když se však Daniela pokouší intervenovat a obhajovat svou bitou sestru, naráží na hradbu nezájmu. Všichni se tváří, že se nic neděje. Pak matka náhle zemře. Daniela začne studovat, najde si přítele, odstěhuje se. Jenomže brzy se začne ukazovat, že soužití s doktorandem Štěpánem vystaví Danielu ještě náročnějším zkouškám a ještě drastičtější formě psychické manipulace a týrání.

Jak na klopě knihy píše spisovatelka Petra Dvořáková, Jakub Stanjura (* 1995) „rozkrývá fungování vztahu mezi manipulátorem a jeho obětí a odhaluje mechanismy, které oběť do patologického vztahu přivedly a dál ji tam – navzdory veškeré racionalitě – udržují“. Autor vypráví celkem uvěřitelně, ale přece jen lze nad četbou Srpnů zažívat jisté rozpaky. Publikace nemá ani dvě stovky stran a Danielin psychologický propad manipulativnímu chování se tím pádem odehrává vcelku promptně, přičemž postupem času můžeme i nabýt dojmu, jako by Stanjura postupoval podle nějakého modelového příkladu gaslightingu a názorně ilustroval postupný rozklad protagonistčiny racionality.

Danielina nejistota bobtná a bobtná. Díky přehledně vystavěným situacím je zcela jasné, proč tomu tak je. Postupně se na scénu dostávají další a další patra krutosti, ponižování a znejišťování, jemuž tato žena čelí. Vyprávění míří k jasnému cíli a protagonistku za sebou nemilosrdně vláčí. Ukazuje to i bludný kruh, do nějž je zapletena – jen co se vymotá z jedné drastické situace, zaplete se do další. Srpny tak můžou dobře posloužit jako varování před podobným typem chování, jako určité jeho shrnutí a poukázání na to, jak tento způsob manipulace může také probíhat. Jenže kdyby děj nebyl v tomto ohledu tolik přímočarý a postavy měly více odstínů, výsledek mohl být ještě přesvědčivější.

Jakub Stanjura. Pochází z Opavy a nyní žije v Praze, kde vystudoval anglistiku a bohemistiku na Univerzitě Karlově, foto: Ondřej Szmek / Host

Jednotlivé kapitoly označují roky, do nichž je příběh v dané části situován. Danielu potkáváme pokaždé v srpnu; v první kapitole jí je sedmnáct a odehrává se v roce 2006, v té poslední je jí čtyřiadvacet a píše se letopočet 2013. Už na začátku se přitom Daniela věnuje psaní; jak záhy seznáváme, tvoří román o vlastním životě. V kurzivou vytištěných částech popisuje – a občas zbytečně doslovně vysvětluje – některé situace, jimiž spolu s rodinnými příslušníky prochází.

Tento zprvu zdánlivě nadbytečný motiv (jako by nebylo dost knih o tom, jak se píše kniha) postupně jednak získá ve vyprávění podstatné místo, jednak otevírá další důležité téma. Daniela totiž zjišťuje, jak jsou slova v některých záležitostech nedostatečná; uvědomuje si, že není s to adekvátně zachytit či popsat nátlak, jemuž je vystavena. Ukazuje se, že mnozí mají jasnou představu o tom, jak vypadá domácí násilí, a pokud nějaký případ nezapadá do předem dané představy, dovedou nad ním mávnout rukou. I díky tomuto momentu lze ve výsledku Srpny hodnotit pozitivně. Vedle důležitého ústředního tématu skýtá i rozměr týkající se mantinelů komunikace, který daným tématem prorůstá.

Jakub Stanjura přiznává, že je pro něj gaslighting noční můrou. Je otázka, co to znamená pro jeho budoucí literární dráhu. Zda se bude tohoto tématu držet, zda jej zkusí ohledat jinak či odjinud… Jeho debut je příslibem, že nebude hledat podobně třaskavé náměty jen proto, aby měl o čem psát.

Obálku a grafickou úpravu knihy měla na starost Alena Gratiasová, repro: Host