Hudebník, ten tvrdej chleba má. Tak praví nový román Zuzany Dostálové

Houslistu Evžena a další členy orchestru sledujeme, jak přejíždějí mezi hotely, pijí ostošest, odehrají koncert, nadchnou publikum a přesouvají se jinam. Kontrastně vůči vznešenosti klasické hudby se hudebníci v naprosté většině projevují jako postavy dost přízemní. Starají se především o to, kde bude autobus zastavovat, co si uvaří k jídlu, co kdo bude pít, kde si budou moct nakoupit – a zatímco muži se často zaměřují na alkohol a uzeniny, ženy se povětšinou hrnou do Primarku či jiného obchodu s oblečením. 

Próza Zuzany Dostálové (* 1976) je nasáklá stereotypy, na druhou stranu podává poněkud nečekaný pohled do zákulisí koncertních síní. Lze jen odhadovat, nakolik je tento obraz vyfabulovaný a nakolik autorka v Karnevalu zvířat odráží vlastní zkušenosti. Každopádně jsou hudební těleso a jeho rozličné figury vcelku zábavnými průvodci po této knize, jejíž titul se shoduje s názvem suity o čtrnácti větách, kterou v roce 1886 zkomponoval francouzský skladatel Camille Saint-Saëns. Dialogy jsou vesměs živé a sled anekdot, hlášek a gagů poměrně čtivý. Ovšem po několika desítkách stran se skoro nejde neptat: A o čem to vlastně celé je?

Pohled na zadní předsádku Karnevalu zvířat s fotografií autorky a informacemi o ní, foto: Paseka

To je jeden z kamenů úrazu této prózy: Jakkoli se toho hodně děje, příběh, jádro, zkrátka něco, co by tu změť situací, epizod a repeticí drželo pohromadě, se hledá stěží. Tím, co z vyprávění po určité době začne přece jen vystupovat, je Evženova touha po flétnistce Štěpánce. Jejich milostné tanečky však vyznívají naivně – houslista Evžen ve společnosti Štěpánky připomíná spíše puberťáka než zkušeného muže. 

Karneval zvířat je poněkud mdlý nejen co se příběhu týče, ale i tematicky. Jeho asi nejvýraznější výpovědní hodnotou je přiblížení otřesných finančních podmínek českých hudebníků, kteří přitom museli a musejí dlouhé hodiny cvičit, jsou špičkami v oboru, publika jsou z nich nadšená, a přesto jsou nuceni brát nedůstojné kšefty za mizerné peníze a na zájezdy si vozí nezdravé instantní jídlo, aby přivezli něco domů a na konci měsíce měli na kontě alespoň pár tisíc jako polštář proti pádu na dno. Jenomže i toto téma se většinou nedostane dál než za konstatování a ukazování toho, co většina čtenářů nejspíš bude tušit už před otevřením knihy.

Spisovatelka a violoncellistka Zuzana Dostálová se svou předešlou knihou Soběstačný, foto: Paseka

Rozvedená povídka

Byť se postavy o nedostatečném finančním ohodnocení mezi sebou baví a na některé z nich doléhají existenční starosti dost nekompromisně, k intenzivní a pronikavé výpovědi, jakou například se svými Baletkami přinesla před třemi lety Miřenka Čechová, má Karneval zvířat daleko. Když už konečně do vyprávění vnese dynamiku náhlý příchod covidu, jenž hudebníky závislé na koncertech významně zasáhl, zbývá pár desítek stran do konce.

Do té doby se dá o próze Zuzany Dostálové prohlásit, že by mohla mít o sto stran více, anebo méně, ovšem její vnitřní logiku by to významně nepoznamenalo. Dny a vystoupení se sobě podobají, „účastníci zájezdu“ zažívají obdobné příhody (někdy jsou podané zdařile, někdy kostrbatě), neustále se baví totožnými hláškami, vybuchují smíchy nad historkami z minulosti. Čtení je to celkem zábavné, ale také poněkud bezobsažné. 

Svérázné figury autorka obvykle charakterizuje pomocí několika zapamatovatelných rysů a s nimi si vystačí. I jazykové repetice jsou občas kontraproduktivní: Evženův chrápající spolubydlící často namísto „To je zajímavý“ říká „Tééé zajímavý“. Napoprvé snad čtenář ocení, jak autorka zapisuje mluvenou řeč, napodruhé si hlášku napevno spojí s postavou, když to však Laštůvka řekne podesáté, už je to mírně otravné. 

Novinka Zuzany Dostálové je lepší než její předešlá próza Soběstačný z roku 2020. Pokud však nechce čtenář rezignovat na to, že by literární dílo mělo mít nějaký smysl, po dočtení Karnevalu zvířat bude rozpačitý. Pokud autorka chtěla shromáždit historky ze zákulisí orchestru, vhodnější by pro to byla jiná platforma. Jestli chtěla na románové ploše upozornit na otřesné podmínky, v nichž musejí fungovat tuzemští hudebníci, měla téma o poznání více propracovat. V Karnevalu zvířat je totiž, reálně vzato, materiálu maximálně na delší povídku.

Obálka nejnovějšího románu Zuzany Dostálové, repro: Paseka