Ze záchytky na vysokovibrační tábor. Hrdinka románu Andrey Rourke to nemá lehké

Podobných knih z poslední doby bychom mohli jmenovat hned několik: Novelu Co se stalo Veronice od Terezy Novákové, prózu Stehy Sáry Zeithammerové, ale stejně tak by sem zapadly i dříve vydané tituly jako Ve skříni Terezy Semotamové či Lapači prachu Lucie Faulerové. Román Když umřel Bowie od Andrey Rourke (* 1989, vlastním jménem Andrey Jarošové), která již knižně vydala rozhovor se svým otcem, horolezcem Radkem Jarošem, pohádkovou knihu V lavině a spolu se Zuzanou Bramborovou komiks Sofistikovaný had Arnold, se jednoznačně nejvíc podobá posledně jmenovanému titulu. 

Podobně jako protagonistka prvotiny Lucie Faulerové, tak i Lenka Kastnerová, vypravěčka a protagonistka románu Když umřel Bowie, pracuje v call centru, hodně pije a – jako Anna z Lapačů prachu – si nese nejedno břímě z minulosti. Bolavá místa na duši se snaží zakrýt pořádnou dávkou sarkasmu. K jejímu už tak tíživému stavu se navíc přidá smrt jejího oblíbence, hudebníka Davida Bowieho.

Lenka se tedy potácí po světě a hledá místo, kam by zapadla, náruč, jež by se jí otevřela, peníze, díky nimž by mohla zaplatit nájem. Úspěšná není ani v jednom. Přebývá ve sklepním bytě, ale ani ten nedokáže z nuzného platu v call centru zaplatit. Chodí darovat plazmu, aby měla na pití a na cigarety. Když se před ní rýsuje možnost přivýdělku – jde o pochybné nabízení dodávek elektřiny –, opilá skončí v bytě rozháraného malíře. Přestože dává do následně se rýsujícího vztahu nevztahu, co jen může, i ten vyústí ve zklamání. Další „štací“ této zoufalkyně je záchytka. Tam ji vyzvedne otec, slavný jednooký spisovatel, a dceři dá ultimátum: Sice za ni zaplatí všechny dluhy, které stačila nasekat, ale musí se zúčastnit speciálního vysokovibračního tábora. Lenčini rodiče jsou totiž ezoteričtí nadšenci a věří, že pobyt na vysokovibračním táboře dceru nasměruje na lepší cestu. Kromě toho se Lenka pokouší pomocí Tibetské knihy mrtvých usnadnit přechod „na druhý břeh“ nedávno zemřelému Bowiemu. 

Andrea Rourke, foto: archiv spisovatelky

Během toho, kdy se hrdinka seznamuje s účastníky vysokovibračního tábora a prochází všelijakými procedurami, jako jsou třeba konstelace, postupně se vynořují bolavá místa z její minulosti, která mají podíl na tom, že se Lenka nachází tam, kde se nachází. I v tomto ohledu Rourke navazuje na zmíněná díla tuzemské literatury, jejichž hrdinky nacházejí kořeny přítomnosti zasuté v minulosti. Jenomže ve srovnání s těmi nejlepšími z nich – třeba právě s Lapači prachu – se ukazuje, že román Když umřel Bowie je v tomto ohledu nedotažený. Autorka sice otevře hned několik silných a výrazných témat, ale nejde v nich na dřeň. Hrdinka debutu Lucie Faulerové se flagelantsky nořila do morálního bahna, protože zkrátka nebyla s to popasovat se se zátěží, kterou na ni před lety její rodina navalila.

I hrdinka románu Když umřel Bowie má šrámy na duši, ale text jejich přítomnost spíš konstatuje, než aby je obnažil na kost. Navíc se ukazuje to, co nejspíš dopředu tuší nejeden čtenář – že na vysokovibračním táboře panují nezvyklé pořádky a nejedna zdejší praktika je víc než pochybná. Jenomže opět: Ačkoliv běží o dost zásadní věci, nad nimiž nelze mávnout rukou, hrdinka je přejde až příliš snadno.

Čtení prózy Když umřel Bowie je zábavné, vypravěčka je břitká, sarkastická, má nadhled. Ale knize chybí jádro, něco, co by jí poskytlo hlubší smysl, protože například z pobytu na táboře se postupem času stává spíš přehlídka poněkud absurdních situací, kdy se účastníci s pomocí výstředních technik pokoušejí dobrat skrytých pravd. Protagonistka nad tím obvykle – a často pochopitelně – krčí nos, nicméně vyprávění je těmito scénami zahlcené, aniž by to někam či k něčemu zřetelně směřovalo.

Andrea Rourke je vtipná a obratná spisovatelka. Jako by se však na tuto svou přednost ve své novince až příliš spolehla a ději prostě nechala volný průběh. Když umřel Bowie je ve výsledku slušný a z hlediska současné produkce snad i nadprůměrný román, ovšem i tak vyvolává dojem, že mohl dopadnout ještě lépe.

Obálku navrhla Zuzana Bramborová, repro: Euromedia Group – Listen