Nový Tarantino poprvé: Tenkrát v Hollywoodu se děly věci!
Přinášíme recenzi na letošní snímek Quentina Tarantina Tenkrát v Hollywoodu, který tento týden přichází do českých kin. Zítra na tentýž film přineseme recenzi druhou – pro změnu z pera Antonína Tesaře.
Když si přečteme frázi Once Upon a Time (případně C’era una volta, Il était une fois, Es war einmal, Był sobie raz, Жили-были…), ocitáme se na začátku klasické pohádky. V češtině má ona ustálená formule vícero verzí: Bylo nebylo, Byl jednou jeden, Za devatero horami a devatero řekami. I když u filmů a televizních seriálů takto začínající názvy někdy odkazují k ryze pohádkovým látkám (Zemanovo Byl jednou jeden král, 1954; Rosiho Byl jednou jeden, 1967; americký seriál Bylo nebylo, 2011-2018), většinou musíme výskyt této fráze vnímat jako metaforický: naznačuje přítomnost určité mytologie, nadsázky a poplatnosti určitým žánrovým či motivickým klišé.
Dokonce mohou být – zejména v animovaných, případně dokumentárních seriálech – přítomny vzdělávací či naučné aspekty, předávané do jisté místy s pohádkovou dikcí. Stačí si vybavit na ČT uváděné cykly spřažené pod název Byl jednou jeden… s dovětky jako vesmír, život, člověk, objevitel; cyklus Byl jednou jeden film přibližoval dnes již legendární snímky. Pokud se však – v hraných projektech – jednalo o půdorys svého druhu legendy, podpírající příběhy westernové, gangsterské či jakkoli dobrodružné, jejich české názvy se v takových případech přiklonily ke slovu „tenkrát“: Tenkrát na Západě, Tenkrát v Americe, Tenkrát v Midlands, Tenkrát v Číně…
K této linii se nyní připojil americký filmař Quentin Tarantino se životopisnou mystifikací Tenkrát v Hollywoodu (v původním znění zdůraznil rozmarnou pohádkovost ještě dvojtečkou – Once Upon a Time: in Hollywood). Ostatně Tarantino se netají zálibou řekněme v alternativní historii, kterou roubuje na skutečné události – stačí připomenout šarády ve válečném thrilleru Hanebný pancharti (2009). Tentokrát si zvolil prostředí Hollywoodu před půl stoletím – roku 1969. A pohrává si s divákovým povědomím, že tehdy došlo k brutální vraždě začínající herečky Sharon Tateové (u nás jsme ji spatřili jen v hororové parodii Ples upírů, natočené jejím budoucím manželem Romanem Polanskim), což ovšem v tuzemském kontextu nepatří k událostem obecně známým. Právě Tateová vystupuje jako jedna z hlavních postav Tarantinova opusu – a herečka Margot Robbieová jí vtiskla až dětinskou ješitnost, když třeba rozkošně postihla, jak se Tateová v kině kochá svým herectvím i diváckými reakcemi.
Režisér zvolil spíše fragmentární, mozaikovitou kompozici, která umožní vícero postavám, aby se v určitém výseku ocitly v popředí dění – takto divák zaznamená samolibého producenta (Al Pacino), mihne se tu zhrzená hvězda oněch časů Steve McQueen (Damian Lewis), pomlouvající milostné avantýry Tateové (však s tím zakrslíkem Polanskim dlouho nevydrží, prohlašuje), nebo směšně sebejistý bijec Bruce Lee (Mike Moh). Největší pozornosti se dostává dlouho nerozlučné dvojici uvadající televizní hvězdy Ricka Daltona (Leonardo DiCaprio) a jeho dubla, kaskadéra Cliffa Bootha (Brad Pitt).
Herec a jeho Hollywood: záběr z nového snímku Quentina Tarantina, foto: FalconSledovat jejich rozmluvy, prozrazující, nakolik si na sebe zvykli a jak jsou na sobě navzájem závislí, patří k nejpřitažlivějším okamžikům tohoto Tarantinova kusu. Cliff totiž slouží i jako řidič a udržuje Rickův honosný dům v provozuschopném stavu. Většinou je zastihujeme pospolu, ale občas se přímočarý Cliff „osamostatňuje“, kamera jej například ukazuje, jak se stará o svého psa. A je to právě Cliff, kdo na scénu přivede zlověstný Mansonův gang, ponejvíc tvořený zfanatizovanými, útočně vyhlížejícími mladými ženami, hodlajícími očistit nejen hollywoodské pozlátko od všech zkažeností.
Tarantino inscenuje i natáčení Rickových „produktů“, v nichž se musí smiřovat s vedlejšími rolemi zlověstných padouchů. Pamětihodnou se nejspíš stane Rickova rozmluva s přemýšlivou holčičkou, která i v přestávce během natáčení odmítá vystoupit ze své role – a posléze Rickovu zlodušskou stylizaci ocení jako to nejúžasnější herectví, s jakým se zatím setkala. DiCaprio jakoby mimoděk, s tragikomickým zahrocením, vyhmátl oprávněné obavy o další vývoj Rickovy kariéry. Stačí si povšimnout občasných stesků: kdyby jej na večírek pozval slavný soused, hned vedle bydlící Roman Polanski (právě proslavený hororem Rosemary má děťátko), určitě by se jeho kariéra obrátila rázem k lepšímu…
Okouzlující Margot Robbie se s Leonardem DiCapriem potkala už ve snímku Vlk z Wall Street, foto: Falcon
Tarantino sice i v tomhle snímku pracuje s důmyslným mixem humorné nadsázky, lakonické ve slovech i v činech, a nenadálé, přesto překvapivě groteskní brutality, jak to můžeme znát z jeho předchozích filmů, avšak užívá těchto „atrakcí“ daleko střídměji; šetří jimi jak dráždivým kořením, aby posléze nechal tuto zábavnou směs řádně vypěnit. Přitom prozrazuje, nakolik obeznámen (i okouzlen) je ani ne tak filmovou, jako spíš televizní produkcí oněch časů. Důmyslně vsunuje ukázky z Rickova válečného dobrodružství, kde si Rick tyká s plamenometem, a zejména z černobílého westernového seriálu (samozřejmě fiktivního; zdejším pamětníkům vytane na mysli kdysi oblíbená Bonanza, nakrátko vysílaná právě od roku 1969 Československou televizí). A přesně podle dávného dramaturgického pravidla, že z pušky, na niž se během vyprávění upozorní, musí v závěru vystřelit, se plamenomet dočká svého akčního uplatnění…
Ve filmu rovněž nalezneme četná spiklenecká pomrkávání směrem k diváckým očekáváním, zvláště když se vztahují k nedávné minulosti: ve vtipné retrospektivě spatříme, jak si Cliff zničil častější pracovní uplatnění tím, že se popral s Bruce Leem a hladce se vypořádal s jeho bojovými chvaty; v úplném závěru si lze vychutnat Rickovu reklamu na lahodné cigarety bez filtru, které kouří i jeho chlapecký westernový hrdina. Příběh Ricka a Cliffa je zasazen do února a pak do horkého srpna 1969: v mezidobí se Rick vypravil do Itálie, aby si vylepšil věhlas hned čtyřmi spaghetti westerny. A zase oceníme Tarantinovu hru, když nedůvěřivému herci naservíruje informaci, že jej povede druhý nejlepší režisér v tomto žánru, a sice (naprosto reálný) Sergio Corbucci. Zkuste sami domyslet, kdo by asi mohl být tím úplně nejlepším…
Tenkrát v Hollywoodu nepatří mezi Tarantinovy obvyklé počiny. Dává si zde více záležet na důmyslné kresbě zvoleného prostředí i na dobových atributech (včetně Cliffova poněkud násilného vztahu k hippies), všímá si filmařského zákulisí i pletich v něm. Režisérův stálý, dnes už „trojoscarový“ kameraman Robert Richardson (spolupracoval i s jinými předními tvůrci, například s Oliverem Stonem či s Martinem Scorsesem) s téměř dokumentaristickou nenuceností, přirozeností vyhmátl pastelové ladění, aniž by upadal do sebedojímavého retropohledu. Příjemně zní hudební doprovod, poskládaný z tehdejších hitů (třeba od Deep Purple), které dokreslují dobové ovzduší. A můžeme jen litovat, že ústřední dvojice nikdy neexistovala, takže maniaci toužící vraždit se 9. srpna 1969 namísto Cliffa a Ricka, jak si toTarantino vysnil, ve skutečnosti rozhodli přepadnout těhotnou Sharon Tateovou a její přátele…
Tarantino podeváté: Tenkrát v Hollywoodu. Novinka legendy amerického filmu ode dneška v české distribuční síti, foto: Falcon
Tenkrát v Hollywoodu (USA, 2019, 162 minut)
Scénář a režie: Quentin Tarantino, kamera: Robert Richardson, střih: Fred Raskin, scénografie: Barbara Lingová, kostýmy: Arianne Phillipsová. Hrají: Leonardo DiCaprio, Brad Pitt, Margot Robbieová, Al Pacino, Kurt Russell, Emile Hirsch, Dakota Fanningová, Bruce Dern, Michael Madson, Luke Perry, Damian Lewis,Timothy Olyphant, Mike Moh a další.
Česká premiéra 15. srpna 2019