O práci jde až v druhé řadě. Humorné povídky ze Švédska pobaví i tuzemské čtenáře

Švédský sloupkař, copywriter a specialista komunikace Jacob Sundberg (* 1981) si za leitmotiv své prvotiny zvolil vděčné téma – pracovní pohovor. V devíti povídkách, zařazených do svazku Dáme Vám vědět, se tak ocitáme v kůži uchazečů o zaměstnání, případně jejich potenciálních zaměstnavatelů, a stáváme se svědky často velmi realistických, jindy trochu absurdních, ale vždy humorných scén a dialogů mezi zdařile vykreslenými a nemálo barvitými postavami.

Autor v sobě nezapře humoristu a skvělého pozorovatele, který se při psaní svých mikropříběhů – vyznačujících se důrazem na detail a výraznou dynamikou –, zřejmě mohl opírat o bohaté osobní zkušenosti a zážitky. Ačkoliv se děj všech povídek točí kolem stejné situace, kniha jako celek oplývá pestrostí a není v ní nouze o nečekané motivy, překvapivé zvraty ani uspokojivá vyústění. A především žádné z přítomných próz nechybí humor, ať slovní, situační či absurdní. Jak tomu bývá u naprosté většiny povídkových souborů, i tady najdeme texty různící se kvalitou – ovšem v případě Sundbergova zdařilého debutu je to otázka drobných nedostatků.

V hlavní roli lidský faktor

Jednotlivé povídky otevírají témata odrážející buď aktuální společenské problémy nebo – a to mnohem častěji – vycházející z obecnějších lidských vlastností a motivací, přičemž o samotnou práci v nich jde málokdy. Vedle postavy Švéda s hluboce zakořeněnými xenofobními názory, které tváří v tvář uchazeči s cizokrajnými kořeny vyplouvají na povrch v úvodní povídce Nádech exotiky, tu narazíme třeba na učitelku přesvědčenou o svém vytříbeném vkusu (Cit pro detail), narcistního mladíka s domněle nadprůměrnou inteligencí (Hlavou i srdcem), na mladou ženu zoufale usilující o zlepšení své životní situace před třídním srazem (Kousek od centra), uchazečku nešťastně klopýtnuvší v samém závěru pohovoru (To jsem prostě já) či na dívku přesvědčenou o svém uměleckém talentu, které jde pouze o podporu v nezaměstnanosti a dělá vše pro to, aby práci nezískala (Slavnější než Bob Dylan).

Zatímco výše zmíněné příběhy líčí víceméně realistická setkání žadatelů o zaměstnání s těmi, kteří mají rozhodnout o jejich případném přijetí, ve zbylých prózách se setkáváme s postavami nebo jinými motivy vybočujícími z hranic každodennosti. Hrdinou povídky Cháska bez duše je vědec, který se touží infiltrovat mezi do prostředí jím prý nenáviděných „makačů“ (tak označuje kariérně orientované lidi) a předstírat kvůli svému výzkumu, že je jedním z nich, přičemž je jasné, že o kariéru jde i jemu. Děj Pomalu tažené soboty se zase odehrává v kavárně, kde překladatelku shánějící další pracovní příležitosti čeká setkání se ženou, jejíž chování příliš neodpovídá seriózní majitelce překladové agentury. A hrdina posledního příběhu, Nakažlivý jako ebola, se dokonce uchází o místo generálního tajemníka Svazu švédských hypochondrů. V každém případě jsou všechny povídky navzdory švédským reáliím dokonale srozumitelné i tuzemskému publiku a jejich humor si vychutnají (mimo jiné zásluhou povedeného překladu) rovněž čeští čtenáři.

Pracovní pohovoryse v podání Jacoba Sundberga stávají navýsost zábavnými střety nesourodých dvojic, v nichž hrají hlavní úlohu přetvářka a sebeklam. Autor dokázal přijít s dostatečně nápaditými a čtenářsky atraktivními náměty, které v kombinaci s nám příbuzným severským humorem, sázejícím na (sebe)ironii a absurditu, dělají z jeho titulu nadprůměrný příspěvek humoristickému žánru. A i když místy poněkud překračuje míru, pokud jde o grotesknost postav (viz stupňující se nepřístojnosti uchazečky, která dotyčnou práci ve skutečnosti nechce) nebo věrohodnost zápletky (vědecké studium obchodníků-kariéristů jako bezmála cizí rasy, existence svazu sdružujícího hypochondry), tak si povídková kniha Dáme Vám vědět zasluhuje v tuzemském kontextu zvýšenou pozornost, neboť současná česká literatura strádá nedostatkem kvalitní humoristické produkce.

Obálka českého vydání Sundbergových povídek, repro: Malvern