Oceňovaný komiks o Freddy a Lauře je profesionální produkt, ale ne mimořádná záležitost
Kniha Jedno obyčejný léto patřila k nejlepším zahraničním komiksům, které u nás vloni vyšly. Nyní na český trh přichází od scenáristky Mariko Tamakiové grafický román, v němž autorka opět vypráví o dospívání, vztazích a prvním ohmatávání problémů, které patří spíše do světa dospělých.
Ve svazku nazvaném Laura Deanová mě už zase nechala však Tamakiová jako kdyby vyhodila z okna většinu svého vypravěčského umění a nahradila je sice chvályhodným, ale poněkud těžkopádným opakováním tezí o tom, jak být tolerantní a empatičtí vůči „jinakosti“ v našem okolí.
Příběh se odehrává na střední škole a líčí vztah teenagerky Freddy a její přítelkyně Laury. Zatímco Freddy je vážně zamilovaná, Laura bere jejich vztah na lehkou váhu, takže se s Freddy opakovaně rozchází a zase se k ní vrací. Oproti teenagerkám, jež se v Jednom obyčejným létě na prázdninovém výletě zaplétají do problémů, které jsou větší než ony samy, se tady Tamakiová cele věnuje adolescentům a dospělé postavy se občas jen mihnou na periferii. Na jednu stranu to u teenagerských dramedií není nic neobvyklého, na stranu druhou to něco říká o tom, jak jednorozměrný je svět tohoto příběhu.
Pro hrdinky Jednoho obyčejnýho léta byl důležitý každý detail, skrze nějž se dozvídaly něco, co jim dospělí otevřeně nechtěli nebo nemohli říkat. Nynější kniha se naproti tomu celá točí kolem Freddy a jejího vnitřního milostného zmatku, který je bohužel celkem abstraktní. O Lauře i o Freddy samotné se v komiksu sice dozvíme dost na to, abychom si udělali základní obrázek o tom, co je to za osobnosti, avšak málo na to, abychom je brali za osobité a charismatické hrdinky.
Příliš práce si Tamakiová nedala ani s představením dalších důležitých postav, jako jsou Fredyina kamarádka Doodle, její gay přátelé Eric a Buddy, anebo vysokoškolačka Vi. Osmdesátkové teenagerské dramedie Johna Hughese, které Tamakiová zmiňuje jako jeden ze svých inspiračních zdrojů, si přitom dávají záležet, aby jejich hlavní postavy byly vyhraněné individuality, protože koneckonců právě s nimi příběh stojí a padá. U Freddy a dalších postav svazku Laura Deanová mě už zase nechala pořádně nevíme, co je baví, čím by chtěly být, do jaké sociální třídy patří, jak zapadají do školního kolektivu ani s jakou energií k životu přistupují. A fakt, že jedna z hrdinek párkrát prohodí, že hraje hru Dungeons and Dragons, onen deficit nezachrání – naopak, chtěli bychom se o tom, co jí na tomhle koníčku přitahuje, dozvědět víc.
Co komiks Laura Deanová mě už zase nechala nedokáže vyjádřit pomocí postav a jejich činů, to polopaticky doříkává. Freddy coby vypravěčka příběhu ve svých textech (adresovaných online poradkyni v milostných vztazích) především vysvětluje, a to způsobem, který občas připomíná výchovné příručky. Třeba: „Jsem si sice dost jistá, že tenhle konkrétní typ polygamie je patriarchální nástroj, ale základní myšlenka – tedy zkusit jinou formu vztahu – zase tak špatná není.“ Věty tohoto typu vyznívají mezi civilními a přesvědčivě napsanými dialogy knihy cizorodě. Ostatně tyhle formulace dělají dojem, že je Tamakiová psala přímo pro své čtenáře a nikoli coby výrok pocházející ze světa jejího příběhu. Ty věty mají potvrzovat, že autorka a její kniha zastávají otevřené a pokrokové názory, ovšem je na nich znát i opatrnost před tím, aby se text třeba nechtěně někoho nedotkl nebo někoho nepřehlédl.
Přesto se nedá říci, že by šlo o špatný komiks. Scenáristicky ho zachraňuje zejména suverénní práce s komiksovým médiem. Chytré vypravěčské nápady, jako jsou mluvící plyšová zvířátka, nebo obecně schopnost vyjádřit důležité dějové a emocionální zlomy čistě obrazem, dodávají některým scénám potřebnou empatii a emocionální procítěnost. Kresbu tentokrát neměla na starosti výtvarnice Jednoho obyčejnýho léta Jillian Tamakiová (scenáristčina sestřenice), nýbrž španělsko-americká kreslířka Rosemary Valero-O’Connellová. Ta se inspirovala především japonskou mangou. Její kresba je příjemná na pohled, ale také rafinovaná rozvržením panelů na stránce, střídáním světlých a tmavých ploch nebo využíváním doplňkové růžové barvy. Snad jen fakt, že řada panelů vynechává pozadí a obsahuje výhradně figury (což je praxe, která je v manze celkem běžná), přispívá v kontaktu tohoto díla k dojmu, že příběhu poněkud chybí širší souvislosti.
V originále předloni publikovaná Laura Deanová mě už zase nechala vzápětí sklidila prestižní komiksová ocenění. Boduje však především jako reprezentant suverénní, profesionálně špičkové řemeslné žánrovky pro dospívající. Smysl pro dráždivý detail, nejistotu a originální pohled na staré známé problémy, které dělaly z Jednoho obyčejnýho léta tak osvěžující komiksové čtení, novinka Tamakiové a O’Connellové spíš postrádá.
Obálka českého vydání knihy, repro: Paseka
Mariko Tamakiová a Rosemary Valero-O’Connellová: Laura Deanová mě už zase nechala. Přeložila Lenka Bukovská. Paseka, Praha 2021, 304 stran, doporučená cena 399 korun.
