On, ona a hlasy v jejich hlavách. Italské komedii Bláznivě podráží nohy stereotypy

Zápletka komediálního dramatu Naprostí cizinci z roku 2016 stojí na prostém, ale účinném nápadu. Skupinka přátel se během večeře dohodne, že bude společně sdílet každý příchozí telefonát a každou textovou zprávu. Původně humorná hra rychle mění skupinovou dynamiku a odkrývá dlouholetá tajemství i zrady. Jednota místa a času v kombinaci s funkční zápletkou vytvořily živnou půdu pro vznik desítek lokálních remaků. V jejich počtu dokonce dodnes drží rekord, verze Naprostých cizinců vznikla například ve Francii, ve Vietnamu, v Arménii či Rusku. Česko-slovenské adaptace Známí neznámí se roku 2021 zhostili Zuzana Marianková (režie) a Petr Jarchovský (scénář).

Artelier

Soutěž pro mladé výtvarníky na ČT art

Medailonky vítězů

Následně se Paolo Genovese (* 1966) věnoval dílům zaměřeným na vztahy. V Místě splněných přání (2017) hrdinové svěřují své tužby se záhadným mužem v zapadlé restauraci. V Prvním dnu mého života (2023) se čtveřici sebevrahů naskytne příležitost přehodnotit během sedmi dní svůj osud. Pravda, mezitím vzniklo vztahové komediální drama Superhrdinové (2021). Letošní Bláznivě Genovese pravděpodobně tvořil s ambicí zopakovat komerční trajektorii Naprostých cizinců.

A tady je máme – osm hlasů, které se zhmotnily, a režisér Paolo Genovese (sedící uprostřed). Trailer k filmu, zdroj: YouTube

Panoptikum radilů

Třicátnice Lara (Pilar Fogliati) oslovuje padesátníka Piera (Edoardo Leo) a zve jej na rande rovnou k sobě do bytu. Oba svazuje nervozita z první schůzky i dilemata typická pro rozpačité interakce počátečních fází vztahu. Lara se zamýšlí, co si obléci a kolik světel rozsvítit, zatímco Piero váhá, zda přinést kondomy a zda před vstupem do bytu zaklepat. S dilematy protagonistům pomáhá čtveřice hlasů v jejich hlavách. Hlasy přitom disponují vlastní fyzickou podobou – v případě Lary jde o ženy, v případě Piera o muže. Hlasy obývají fiktivní prostory v hlavách ústřední dvojice. Divák proto pozoruje nejen konání protagonistů, ale také náhled postav v jejich vědomí.

Genovese uvádí, že ho k námětu přivedl televizní spot, který natočil před více než dvěma dekádami. Letošní film napsal společně se čtyřmi dalšími scenáristy. Do distribuce snímek přichází ve chvíli, kdy divákům může připomenout zejména animovanou komedie V hlavě, která se loni dočkala druhého dílu. Hlavní hrdinku filmu studia Pixar rovněž ovládají fiktivní postavy – představují základní škálu emocí, které scénář jasně pojmenovává, o jejich povaze svědčí i vizuální provedení animovaných figurek.

Piero (Edoardo Leo) a Lara (Pilar Fogliati) – hlavní hrdinové konverzační komedie Bláznivě, foto: Film Europe

Význam figur ve vědomí protagonistů Bláznivě se dešifruje složitěji. U některých „hlasů“ lze dominantní vlastnost identifikovat okamžitě. S jasnou charakterizací pracují zejména osobnosti reprezentující očekávání vůči opačnému pohlaví. Obě skupiny tak mají vlastního naivního romantika (příznačně pojmenovaného Romeo a Giulietta) i svůdníka Erose, respektive svůdnici Trilli. U archetypů, které kromě postojů k milostným vztahům disponují náznaky obecnějšího psychologické nastavení, je interpretace obtížnější. Protějšek k pragmaticky uvažujícímu Profesorovi tvoří emancipovaná Alfa, jež  příležitostně cituje z tvorby italské feministky a umělecké kritičky Carly Lonzi. Zcela nejasné postavy tvoří poslední dvojice: na mužské straně ji představuje podivínský Valium, v ženské mysli neurotická Scheggia. Sám Genovese navíc v charakterizaci jednotlivých archetypů pravděpodobně nemá úplně jasno. „Ze všech osobností jsme vybrali čtyři, které podle mě má v sobě každý z nás: racionální, romantická, instinktivní či sexuální a bláznivá,“ popisoval režisér na festivalu v Karlových Varech.

Související článek

Řekneme si to ještě jednou. A budeme naše řeči nahrávat

• Josef Chuchma

Ve srovnání se snímkem V hlavě se Italův koncept ukazuje být překvapivě rigidní. Zatímco v mysli protagonistky animovaného snímku plní emoce pouze roli jednoho z mnoha mechanismů, které utváří vzpomínky a povahu jedince, Bláznivě se v téměř stominutové stopáži nezaměřuje na nic jiného než na čtyři hašteřivé muže a ženy. Snahy o detailnější poznání jednotlivých osobností ustupují nekonečnému přívalu gagů. Divák jednotlivé hlasy nejenže nedokáže důkladněji poznat, ale často ani nemá čas je od sebe rozlišit.

Tady ona, tady on

Jistou nekonzistentnost lze přiznaně fantastické premise odpustit. Bláznivě přece nepředstírá, že je psychologickou sondou; chce být především humorným pohledem na setkání dvou sympatických a mírně ztracených lidí.

Jenže snímek je vratký i v romanticko-komediální rovině. Hlavním prostředkem humoru se stává – domněle nepřekonatelná – odlišnost mezi muži a ženami. Genovese vnímá vztahovou sféru jako silně binární, jak ostatně napovídá i grafické vyvedení italského názvu filmu zdůrazňující písmena F a M. Mužské a ženské světy zde zůstávají většinou rozdělené, což reflektují interakce hrdinů i jejich myšlenkové pochody. Vnitřní vesmíry ústředního páru, učitele a restaurátorky nábytku, jsou rovněž diametrálně odlišné – zatímco mužské hlasy se usadily v jakémsi intelektuálním skladišti plném knih, ženské hlasy obývají světlý a podstatně uklizenější byt plný rozličných dekorací.

Lara (Pilar Fogliati) – hrdinka komedie Bláznivě, foto: Film Europe

Scenáristický tým využívá snad každého myslitelného stereotypu, aby rozdíly mezi ženami a muži zdůraznil. Zatímco Piero si nedokáže vzpomenout, co má Lara na sobě za oblečení, zda má propíchnuté uši a jak dlouhé má vlasy, ona dokáže vyjmenovat každý detail jeho oděvu. A když Lara po sexu prohlásí v přívalu emocí, že by si s přítomným mužem klidně pořídila psa, v Pierově mozku nastává panika spojená se strachem ze závazku.

„Bláznivě je také o tom, jak se v současnosti mění role mužů a žen,“ vysvětloval režisér. O proměně rolí v rámci moderních vztahů nicméně nedokáže říct nic mimo to, že ve 21. století již není pobuřující, pokud žena pozve muže do svého bytu a sama mu nalije sklenici vína. Film v tomto ohledu mírně favorizuje mužskou perspektivu, Piero zůstává spíše pasivní a reaguje na Laru. Na otázku, kdo Genovesemu radil se zachycením myšlenek v ženské mysli, režisér odpověděl: „život“. Jeho hrdinka nicméně z vyprávění vychází spíše jako směsice klišé a výstředností než jako reálný člověk.

Piero (Edoardo Leo) a Lara (Pilar Fogliati) – hlavní hrdinové konverzační komedie Bláznivě, foto: Film Europe

Láska podle šablony

Paolo Genovese jako zkušený filmař ví, že součástí romantického příběhu musí být konflikt; díky němu diváci setrvají v napětí, zda ústřední pár najde lásku, nebo se každý vydá svou cestou. Bláznivě načrtne pomyslných zápletek hned několik. Lara například v průběhu večera zjišťuje, že Piero s bývalou partnerkou vychovává dítě. Svěřování nad talířem lasagní následně narušuje Lařin bývalý přítel spontánní žádostí o ruku. Polem pro diskusi by se mohl stát výrazný věkový rozdíl mezi protagonisty, jenže tvůrce jej využívá pouze coby záminku k dalším komediálním vsuvkám. Ústředním konfliktem se nakonec poněkud nuceně stává otázka, zda po sexu spolu pár stráví noc.

Film vlastně neusiluje ani o zprostředkování upřímného milostného citu. Protagonisté se sice potkávají v reálném životě, nikoliv prostřednictvím aplikace, jejich interakce se ovšem řídí týmiž stejnými mechanismy „algoritmického mučení“ (jak současné seznamování glosuje americká spisovatelka, kulturní kritička a editorka Playboye Magdalene J. Taylor). Namísto snahy o seznámení se v první řadě pokouší naplnit společenskou konvenci a příliš se u toho neztrapnit. Na romantiku ani inteligentní dialogy mnoho času nezbývá, stejně tak na snahu sdělit cokoliv výstižného o povaze moderních vztahů. O současném seznamování lze přitom uvažovat nekonvenčně, což ve své novince Minulé životy dokázala kanadská filmařka Celine Song.

Související článek

Rozum a cit, příjmy a výdaje. Romantická komedie Dokonalá shoda zkoumá tržní hodnotu lásky

• Martin Šrajer

Paolo Genovese vyprodukoval generický snímek, který bude s drobnými obměnami fungovat na téměř jakékoliv lokálním filmovém či divadelním trhu. Postačí pozměnit jména, několik národnostních reálií a jídelníček – a protagonista namísto apartmánu v Římě dorazí například do bytu na pražských Vinohradech a namísto pistáciové zmrzliny přinese větrníky.

Český plakát k filmu, zdroj: Film Europe