Komentář: „Válka pohlaví“ v Kouzlu derby: Muži vítězí nad ženami víc než Sparta nad Slavií

Petr Kolečko (* 1984) si to s bojovnicemi za genderovou rovnost vyřizuje hned v úvodu filmu Kouzlo derby, když tvrdí, že pro militantní feministky fotbal nemůže být největší životní vášní. Nejenže se mýlí, ale dopouští se laciné generalizace přispívající k posilování kulturních stereotypů o ženách a mužích, které přitom obecně škodí všem.

Vypráskaná trojka

Tři hlavní ženské postavy Kouzla derby jsou tristní, každá jinak. Jejich osudy, motivace a rozhodnutí vedou ke smíření se s patriarchátem, v němž se vše točí kolem mužských hodnot. (Pozor, následující odstavce obsahuje spoilery!)

Bohemistka Martina (Petra Nesvačilová) dýchá především pro milovanou fotbalovou Spartu Praha. Na zápase se ráda napije, což ovlivní její akademickou kariéru, protože na přednášky nechodí střízlivá. Kotel na Letné má raději než posluchárny na filozofické fakultě, ale protože nechce přijít o práci, souhlasí s vyděračským návrhem svého šéfa – otěhotnět s ním. Koneckonců „biologické hodiny“ přece tikají, takže proč si nepořídit dítě třeba s někým, koho má v mobilu uloženého jako Kokot. Současně však podlehne nadějnému sparťanskému hráči vietnamského původu, který je podstatně mladší; stane se jeho milenkou. Aniž by ho nějak víc znala, rozhodující je evidentně to, že umí dávat góly za Spartu. Když se nakonec vyjeví, že je dítě ve skutečnosti jeho, bohemistce se uleví a rozzáří se nad „roztomile“ perfektní žádostí o ruku napsanou nesprávně česky.

Uspokojená bohemistka Martina (Petra Nesvačilová). Z filmu Kouzlo derby. Foto: Bontonfilm

Ještě odbytější postavou je pražská radní Tereza (Jitka Čvančarová), která chce zbourat sparťanský stadion na Letné a na jeho místě postavit multikulturní středisko připomínající vagínu, aby tak „oslavila ženskou energii“. Do komunální političky se nečekaně zakouká – hlavně tedy do jejího naditého výstřihu – populární zpěvák Štěpán, jehož dosavadní impotenci vyřeší náhlé prozření, že byl zřejmě vždy na ženy objemnějších tvarů, jak sám praví. Náklonnost k Tereze jej zachrání před fanoušky, kteří si o něm myslí, že je gay. Štěpán ovšem předstírá sebevraždu, neboť  Terezu demaskuje coby „monstrum“, jež škodí fotbalu, a Spartě především. Ale jakmile si to Tereza na zápase, kde Štěpán vstane z mrtvých, uvědomí, přešaltuje. Už nechce glorifikovat ženy, nýbrž fotbal. Jak málo stačí k tomu, aby ženy „dostaly rozum“!

Smutnou trojici protagonistek uzavírá bývalá manželka zarytého sparťana Rákose (Martin Finger), lékařka Kamila (Petra Bučková). Přestože si s partnerem, jenž veškeré svoje konání řídí podle víry ve velikost Sparty a v likvidování jejích nepřátel včetně rasově motivovaných útoků, užila svoje, nakonec nad svým exmanželem zjihne. Postačí jí, že Rákos se ze své nenávisti ke všemu protisparťanskému a protičeskému „vyléčil“ a v přímém přenosu hasil zapálenou slávistickou vlajku, čímž prokázal svůj nově nabytý morální kredit. Kamila navíc jako kvalifikovaná a zkušená lékařka dostane nápad resuscitovat hlavního rozhodčího pomocí pískání na kovovou píšťalku, takže porozumění pro fotbal se zjevně rodí i v ní. Co by žena neudělala pro klid ve vztazích a v rodině!

I humor tvoří stereotypy

Zatímco mužské postavy v Kouzlu derby projdou určitou katarzí až transcendencí (Štěpánovo setkání s panem Mojžíšem), ženy se přizpůsobují a vše činí ve jménu lásky k mužům, když kladou na oltář své dělohy, svobodu i životní osudy. Dá se namítnout, že jde přece o komedii. Jenže i humor může být mocnou zbraní patriarchátu. Pomyslná „válka pohlaví“, tedy spíše genderů, neboť jde o určité sociokulturní konstrukty spojené s maskulinitou a feminitou, se totiž nejvíc odehrává právě v symbolickém světě, kam patří i filmové produkty.

Česká kinematografie je plná stereotypních, nesympatických či utlačovaných ženských postav, jež mužům záměrně či nezáměrně škodí, rozptylují je a odvádějí od pravých hodnot, případně je aspoň otravují tím, že vyrušují voláním k obědu či večeři, nebo po nich chtějí, aby se chovali dospěle a zodpovědně. Tak je tomu třeba v Teorii tygra Radka Bajgara nebo velmi specificky ve filmech Jiřího Vejdělka (Ženy v pokušení, Muži v naději a podobně). V Ženách v běhu Martina Horského se zase ženy snaží především provdat, respektive doslova uhnat nějakého muže – udělaly by proto cokoli, třeba vypustily duši z těla při sportování, které však pro ně jinak, bez partnera na udičce, nepřipadá v úvahu.

Petr Kolečko už v tolik oblíbeném seriálu MOST! sice napsal ženské postavy, jež pečou i opravují auta, ale jeho transžena Dáša se okamžitě po operaci začne chovat tak feminně, jako kdyby jí šlo především o to, aby jí bratr nově začal mluvit do toho, s kým bude chodit a spát.

V povídce Marika pro slovenský film Superžena napsal Kolečko příběh o rozhovoru developera z Prahy a někdejšího kriminálníka z Vyškova, kde Moravák ve vlaku nabídne svou osmnáctiletou dceru svému spolucestujícímu, jenž se pro ni rozhodne pouze na základě fotky a toho, že žije s nesnesitelnou semetrikou. Nejen tady tvorba Petra Kolečka smrdí misogynií. Režisér a scenárista nedávno pro média „v žertu“ prohlásil, že pokud bude některý jeho syn (má tři) slávista, vydědí jej. Po zhlédnutí filmu Kouzlo derby je myslím nakonec jedno, jestli Kolečkovi potomci mají na zadku vytetované logo otcova milovaného fotbalového klubu, nebo ne – podstatné je, že nejsou dcerami.