Osamělé loutky baletu Národního divadla
Dlouho chystaná premiéra tanečního souboru Zlaté kapličky Phoenix (Fénix) připadla na smolnou sezónu. A tak byla, možná příznačně ke svému titulu, převedena do virtuální reality a dvě ze tří zamýšlených částí divákům nabídnuty prostřednictvím digitálního záznamu.
Hlavní kameraman a režisér záznamu Martin Kubala ovšem bohužel nepochopil, že na taneční obecenstvo nelze nasazovat táž kritéria jako na diváky dejme tomu televizních dramat nebo zábavných pořadů. Scénický tanec není detektivka, aby bylo nutné každých pět sekund stříhat a měnit pohled na tančící postavy, zvláště tak razantně, že je nutné vždy znovu přivyknout změně světelnosti, prostorové orientaci a vzdálenosti od tanečníků.
Nebo jinak řečeno: pro toho, koho tanec vlastně moc nezajímá, je možná „dobrodružné“ co chvíli zkontrolovat konstrukci světelných tahů stropu jeviště a linii orchestřiště, v nichž se ztrácí malé postavičky, vyzkoušet si pohled na intimní duet z pořadí druhé galerie i z podhledu orchestřiště. Možná jsou takoví „obyčejní“ diváci zvědaví na urputný výraz tváře tanečníka při zvedání partnerky či na detaily divadelního líčení z nelichotivé blízkosti. Ale divák, který se snaží tanec cítit a porozumět mu, by přece jen raději viděl celé linie páru, dokončení elegantního pohybu, soustředil se na to, co tanec vyjadřuje. Právě toto nebylo vzhledem k množství nesmyslných střihů vůbec možné!
Dramaturgická koncepce inscenace i kresba choreografického rukopisu se tím ztrácí, plynulost pohybu i význam geometrie a využití prostoru jsou znásilňovány. Zkuste si představit, že čtete milostný dopis, ale někdo vám stále před očima uhýbá papírem ze strany na stranu, blíže a dále od zornic; někdy přiblíží detail kaňky, jindy se soustředí na oslí růžek papíru. V aktuální současnosti, kdy jsou baletní produkce odkázány na digitální přenosy, je přístup Martina Kubaly (*1958) až urážkou tanečního žánru. Je na čase, aby za kamerou při snímání současného umění stáli i zástupci současné mladé generace.
Můžeme bohužel jen tušit
Nutno ovšem uznat, že první ze dvou zveřejněných děl snímajícímu štábu práci neusnadnila. Prostorově náročná choreografie Puppet (Loutka) pracovala plasticky se světelným designem, který právě při náhlém přiblížení rozzářil monitor, aby v následujícím záběru zdálky celý ztmavl. Britský choreograf Douglas Lee v Puppet mimo jiné pracoval s řadou optických klamů, při nichž předpokládal určitou vzdálenost publika v kukátkovém hledišti. Záběr kamery zboku v úvodních momentech tak trochu trapně prozradil, že dolní končetiny vytrčené z boxu nemohou patřit bustě Nikoly Márové. A vzhledem k tomu, že na podobném principu podivného zakřivení lidského těla byla myšlenka díla vystavěna, lze to částečně považovat za zradu.
Pohybové motivy manipulovaných loutek bohužel nepřinesly celkově mnoho objevného, 110 let od premiéry Fokinovy Petrušky si stále vystačíme s lomenými pažemi, flexovanými chodidly a krkolomnými zvedačkami. Šestnáctinky Nicolase Sávvy jsou vyšívány s doslovnou ilustrací, charakterový oblouk postav se nekoná (nebo není ze záznamu zřetelný).
Výraz Nikoly Márové se přesto vryje pod kůži – pohled plný odevzdaného smutku z nesvobody, zmatku z toho, k čemu je její tělo přiměno. Napínavým prvkem je také hra se scénickými prvky, které v kontrastu s křehkými těly tanečníků vyvolávají pocit bezbrannosti lidských bytostí před koly systému. Posílit ten pocit zřejmě mají i kostýmy, odhalující končetiny na úkor trupu. Ponurá atmosféra a členitost prostoru dodává dílu naléhavou osudovost – celek je však natolik rozbit kamerovými střihy, že jeho sílu lze pouze tušit.
Jen se tak nechat unášet…
Druhá odvysílaná světová premiéra Dos soles solo (Dvě osamělá slunce) je díky střídmější výpravě k filmovému uchopení vstřícnější. Španěl Alejandro Cerrudo vsadil na sílu hudby Caroline Shaw a na šestici baletních sólistů, které vyzval ke spolutvorbě jednotlivých duetů. Dal prostor prostému plynutí hudby smyčcového kvarteta, jehož melodie, harmonie i dynamika se zhmotňuje těly tanečníků. Nevypráví konkrétní příběhy, muž a žena si v nich „jen“ předávají melodickou linku, sbližují a oddalují se, proplétají se a oponují. V rámci tří duetů tak vzniká obrovská škála situací, asociací a emocí, které rozvíjejí představivost a promlouvají intimně a jasně o životě.
Mezi šesti sólisty vynikal taneční projev Morgane Lanoue, které skvěle sekundoval Mathias Deneux. Z pánů sedlo Dos soles solo nejpřirozeněji Jonáši Dolníkovi, jenž zaujal kombinací měkkých linií, přirozeného herectví a stabilní lehkosti při práci se svou partnerkou Ayakou Fujii. Precizní technika Patrika Holečka a Ayi Watanabe působila na kameru chladně a vypočítavě – je ovšem možné, že to byl záměr, a bylo vlastně i zajímavé zblízka sledovat různou chemii mezi jednotlivými páry.
Nezbývá než se těšit na třetí část plánovaného večera, nazvanou tentokrát německy Prelude und Liebestod (Předehra a láska ke smrti). Je otázkou, zda právě cizojazyčné tituly všech inscenací jsou záměrnou cestou ke světovosti českého národního baletu. Nicméně tanečníci vzdor necitlivému elektronickému nasnímání své umění k divákům přenesli. A dokázali, že laťku svých výkonů si udrželi velmi vysoko i po krajně nepříznivém roce.
Autorka je redaktorkou portálu Taneční aktuality
Národní divadlo Praha – Phoenix: Puppet
Choreografie: Douglas Lee, scéna, kostýmy, světelný design: Douglas Lee, technická adaptace světelného designu: Daniel Tesař, baletní mistr: Jiří Kodym. Hudba: Nicolas Sávva (Awakener, The Tower), David Skidmore (Take Anything You Want, Triptan, Torched & Wrecked), hudební nahrávka: HAMU Percussion Ensemble (Awakener, The Tower), Third Coast Percussion (Take Anything You Want, Triptan,Torched & Wrecked).
Světová premiéra choreografie Puppet on-line na YouTube: čtvrtek 18. března 2021 v 19:00. Ke zhlédnutí byla do středy 24. března 24:00.
Národní divadlo Praha – Phoenix: Dos soles solos
Choreografie: Alejandro Cerrudo, scéna: Michael Korsch, kostýmy: Karen Young, světelný design: Daniel Tesař, baletní mistr: Alexandre Katsapov. Hudba: Caroline Shaw (Entr’acte, Plan & Elevation), hudební nahrávka: Attacca Quartet.
Světová premiéra choreografie Dos soles solos on-line na YouTube: čtvrtek 25. března 2021 v 19:00. Ke zhlédnutí je do středy 31. března 24:00.
