Galerie bez diváků: Koťátková si povídá s monstrem o strachu z neznámého
Výtvarnice Eva Koťátková na výstavě Rozhovory s monstrem v pražské MeetFactory zpracovala kauzy z obcí, ve kterých se občané vzbouřili proti stavbě chráněného bydlení. S monstrem si povídá o strachu a obavách z neznámého. Pojďte si povídat taky – aspoň přes video.
„Všichni jsme sexuální bytosti, i ti, co jsou mentálně postižení. Chraň bůh, pokud se v mentálně postižených nahromadí sexuální energie, mohou být agresivní. Já rozhodně nebudu vychovávat svoje děti vedle dvanácti mentálně postižených lidí,“ rozléhá se v prostoru galerie hlas jednoho z obyvatel obce. Všechny ty textilní hlavy, které jsou v místnosti rozprostřené, toho mají tolik co říct! Div se nepřekřikují ve výčtu pochyb, proč ve své obci nechtějí cizí, ještě k tomu hendikepované osoby.
V kulisách nedostavěného obydlí se rozehrává jakási „divadelní hra“. V hlavní roli názorové skupiny, které reprezentuje starostka, architekt, důchodkyně, novinářka a další. Jsou tu však ještě jiné, vyfouklé hlavy, bez mikrofonů, s pusou zavřenou. Jde o potenciální klienty chráněného bydlení. Těch se nikdo na nic neptá.
V další, potemnělé místnosti se rozvaluje chapadlovité černé monstrum. Kolektivní strach, tělo emocí. Pokud se nebojíte tmy, můžete si k němu přilehnout a poslouchat koláž sesbíraných stereotypů… Všechny tyto promluvy jsou odrazem skutečných výpovědí.
Eva Koťátková se dlouhodobě věnuje tématům jako je role jednotlivce v systému, diskriminace, skupinové chování, dětství nebo kontrola uplatňovaná skrze instituce na ty, kteří se z různých důvodů vymykají normě. Podobnou tematikou se zabýval například dřívější výstavně-performativní projekt Koťátkové Justiční vražda Jakuba Mohra.
Kulisy nedostavěného obydlí se projevily i zásahem do samotné podlahy galerie, foto: Kateřina Zemanová Eva Koťátková (*1982) je výtvarnice, která aktivně působí v českém i mezinárodním prostředí. Absolvovala magisterské studium na AVU a doktorské studium na VŠUP v Praze. V roce 2007 překvapila porotu Ceny Jindřicha Chalupeckého a stala se její nejmladší laureátkou. Podle žebříčku Art Index je dnes nejúspěšnější českou výtvarnou umělkyní. Spoluzaložila platformu Institut úzkosti, která vytváří prostor pro spolupráci mezi umělci, teoretiky a aktivisty. Pracuje s marginalizovanými příběhy a emocemi, ke spolupráci často zve děti. Vystavovala například na Istanbul bienále (2019), Metropolitním muzeu v New Yorku (2018), 21er Haus – Museum for Contemporary Art ve Vídni (2017), Sonsbeek (2016), New Museum Triennial v New Yorku (2015), Schinkel pavillon v Berlíně (2014) nebo na Benátském bienále (2013).
