Galerie bez diváků: Dobrodružství hledání a nalézání s Jiřím Kovandou ve Fait Gallery
O deset minut dřív, tak se jmenuje výstava Jiřího Kovandy v brněnské Fait Gallery. V následujícím videu si ji můžete alespoň částečně prohlédnout. Průvodcem vám bude sám autor.
„Může mě mrzet, že to není normálně přístupné, nicméně to vzniklo. To je pro mě vždycky to nejdůležitější – že se věc uskuteční. A tím pádem ani energie do ní vložená nepřijde vniveč. Ať už to s návštěvností dopadne jakkoliv, tak výstava se stala a zanechala nějakou stopu a to, co právě děláme, je také jedna z těch stop, “odpovídal Jiří Kovanda na otázku, jak vnímá současnou pandemickou uzavírku galerií.
Kovanda chce rozehrát představivost diváků, přičemž vymýšlením scénářů, jak ti budou či nebudou návštěvníci reagovat, potutelně baví i sám sebe. Hranice mezi uměním a nahodilostí je u Kovandy totiž mimořádně tenká. Záleží na návštěvníkovi, zda si často velmi drobných intervencí v prostoru všimne a jak na ně zareaguje. Pokusí se zvednout na zemi přilepený svazek klíčů? Nekopne omylem do hromádky jehličí a hřebíčků? Podaří se mu objevit zlatý prsten zavěšený v rozsáhlé provázkové instalaci?
Jedná se o retrospektivu Kovandových konceptuálních prací, nicméně jednotlivé artefakty vznikaly přímo na místě pro daný prostor. Autor kladl důraz na to, aby se používaly materiály a předměty jednoduše dostupné, které se po skončení výstavy zase snadno rozeberou či vrátí. Instalace tvořená na stěnu házenými špagetami se sloupe, vycpaný vrabec bude vrácen do brněnského muzea, rohlíkový slimák skončí v lepším případě jako krmivo pro ptáky. Žádné skladování a převozy, jednoduchost a lehkost – jedny z hlavních charakteristik výstavy O deset minut dřív.
Výstava má trvat do 17. dubna 2021, pokud by se po Velikonocích hygienická opatření rozvolnila, byla by tedy snad šance naživo zhlédnout O deset minut dřív takříkajíc za pět minut dvanáct… Ovšem existuje aspoň možnost podívat se na ni virtuálně.
Jiří Kovanda se narodil roku 1953 v Praze. Umělecký autodidakt. Vyučil se zedníkem, pracoval jako zeměměřič na stavbě metra, roku 1977 se stal správcem depozitáře Národní galerie (tehdy sídlil v Městské knihovně v Praze), kde také pořádal undergroundové výstavy. V sedmdesátých letech podnikal happeningy a performance, na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se posunul spíše k instalacím. Později se věnoval především malbě. Od konce devadesátých let se vrátil ke konceptuální práci. Rád vytváří nenápadné instalace, používá běžné předměty a jeho intervence bývají minimalistické. Ohlas jeho tvorba získala jak doma, tak v zahraničí. Působí jako pedagog. Od roku 1995 byl na pražské Akademii výtvarných umění asistentem v ateliéru Vladimíra Skrepla. V současnosti vede ateliér Performance na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem a je odborným asistentem v Ateliéru intermediální tvorby III na AVU.