Písničkářka Shannon Lay nachází na albu Geist domov v zákoutích vlastní duše
Třicetiletá hudebnice z Los Angeles přichází na svém pátém albu s kolekcí vzdušných folkových skladeb, které dávala dohromady během loňského roku. Nahrávka signalizuje, že indie folk – v současnosti nejviditelnější nositel folkové tradice, kterou kombinuje s prvky alternativního rocku – prochází určitou transformací.
Shannon Lay nejprve více než deset let hrála v různých punkových kapelách, později zakotvila ve skupině FEELS. Ale v roce 2015 začala vedle toho pracovat na sólových nahrávkách. Na nich opustila punk a garážový zvuk, protože folk lépe dokázal zachytit její vizi předmoderního mystického světa. Svou folkovou tvorbou, intimní a elegantní, poutala pozornost od samého jejího začátku. Předloňské album August, vydané u známého labelu Sub Pop, bylo první, které vznikalo v profesionální produkci, a vytvořila je společně se svým dlouholetým spolupracovníkem Ty Segallem. Nahrávka, kterou lze považovat za jakýsi autorčin „oficiální“ debut, sklízela pochvalné kritiky díky poetice prosté přílišného idealismu.
Rok 2020 změnil v životě Shannon Lay mnohé. Opustila kapelu FEELS s úmyslem plně se věnovat sólové dráze. Jenže přišla pandemie a Lay, zvyklá pravidelně koncertovat, zůstala zavřená doma. Stála před ní výzva: „…být upřímná sama k sobě a nebát se sama v sobě prozkoumávat věci, na které bylo těžké se podívat,” jak to formulovala v rozhovoru pro britský hudební časopis Uncut. „Spousta představ, které jsem o sobě měla, se rozpadla jako domeček z karet,” popisuje rozpoložení, v němž se nacházela. „Zároveň jsem to brala jako možnost, jak si svůj život poskládat jinak a snad lépe.”
A střípky tohoto introspektivního procesu zachycuje právě album Geist, pojmenované německým výrazem pro duši. „Lidská podstata – duše – je nějak zachycená v každé písničce. Když jsem to album nahrávala, prožívala jsem velmi intenzivní momenty a silně vnímala, jak se lidská duše snaží najít klid navzdory všemu tomu okolnímu chaosu. Bylo skvělé si uvědomit, jak odolní dokážeme být,” uvedla v rozhovoru pro magazín Spin.
Obal alba Geist, které Shannon Lay zveřejnila letos, repro: Sup Pop
Albu, na němž spolupracovala s Devinem Hoffem, Tyem Segallem, Benem Moycem a producentem Jarvisem Tavenierem, dominuje uklidňující, a přitom sebevědomý hlas Lay s akustickou kytarou s podporou jemných syntetizátorových podkresů a dramatických smyčců. „V noci jsem viděla pohyb divokého slunce, nejjasnější hvězda se rozpustila ve dne,” zpívá Lay v písni A Thread to Find, k níž ji inspirovala postava Paula ze sci-fi románu Duna amerického spisovatele Franka Herberta – Paulovým úkolem bylo stát se tím, kým ve skutečnosti je. Sice se v té písni setkává tma se světlem, ale není tu ani stopa po špinavosti a ironii, typické pro indie folk minulé dekády, který začal nabývat na popularitě s příchodem ekonomické krize v roce 2008.
Tuláci po hvězdách
Popularita žánru je dobře patrná třeba ze seriálového hitu Girls, který HBO začalo vysílat v roce 2012. Jedna ze seriálových postav – ambiciózní Marnie – se po sérii kariérních nezdarů stane indie folkovou písničkářkou. Žánr postupně prosakuje i do nejvyšších pater globálního mainstreamu a jeho vlivy se začínají objevovat i v tvorbě tanečně-popových hvězd jako je třeba Lady Gaga, která v roce 2016 vydala folkem i country v mnoha ohledech inspirované album Joanne. Do té doby víceméně opomíjený žánr najednou dokázal zachycovat pocity zrady a bezmoci mnoha mladých lidí, jimž vyhlídky na budoucnost zásadně změnila proměna trhu práce.
Hudebnice Adrianne Lenker, foto: 4D – Genesis Báez
Obroda folku v čase překotných společenských a kulturních změn není ničím novým. Takzvaný novodobý folk, který zaznamenal největší rozkvět v šedesátých a počátkem sedmdesátých let dvacátého století a který známe třeba od Joan Beaz, Joni Mitchell nebo Boba Dylana, má počátky ve čtyřicátých letech a vychází mimo jiné z odkazu beatnické generace. Čerpání z lidové tvorby (západoevropských zemí), symbolizuje touhu se vrátit někam, kde bylo dobře. Zdá se být přirozenou reakcí na vykořeněnost přicházející s dramatickými změnami, jež nastávaly po druhé světové válce.
Pandemie covidu-19 pak zaskočila svět podobně jako vzpomínané prasknutí realitní bubliny v roce 2008. Tuláci bez cíle, kteří snili o svobodě a lepší budoucnosti za pulty kaváren, se stali tuláky po hvězdách. A podobně jako hrdina známého románu Jacka Londona Darrell Standing, snažili se mezi čtyřmi stěnami stísněných pokojů najít smysl a trvalejší hodnoty ve světě, na jehož pravidla se spolehnout nemohou. Z měst plných života se stala města duchů a znovuobjevování přírody spíš nutností než volbou. I v mainstreamové hudbě se folkové prvky objevují čím dál častěji; dobře to dokreslují například loňská alba Taylor Swift – Folklore a Evermore.
Vlevo obal alba songs, vpravo alba instrumentals – tyto dvě desky Adrianne Lenker publikovala v jeden den – 23. října 2020, repro: 4AD
Za co být vděčný/á
Přesto nedávné indie folkové nahrávky přicházejí s náladou o poznání lehčí. Ačkoli si řada hudebníků klade stále stejné tíživé otázky, zdá se, že tentokrát nacházejí i odpovědi. Například vloni hudebnice Adrianne Lenker, známá z indie rockové formace Big Thief, vydala v jednom dni (23. října) u proslulé značky 4AD dvě vzájemně spřízněná alba songs a instrumentals, jejichž hlavním tématem je smíření. K němu autorka došla vloni na jaře, kdy pobývala v malé borové chatce na úpatí Berkshire Mountains ve státě Massachusetts a tam komponovala.
Podobný vývoj je znatelný v tvorbě Shannon Lay. Předloňské album August je o poznání těžší a temnější, náladou připomíná vichr vanoucí z temného rozbouřeného oceánu. Shannon vyrostla na pobřeží Pacifiku, v Redondo Beach v Kalifornii; moře v textech mnohokrát zmiňuje, a tak nepřekvapí, že i zvuk jejích písní často evokuje obrazy z mořského pobřeží. Ostatně i na nové nahrávce fouká, hudba jako kdyby voněla mořem, ale mraků a chmur ubylo. Shannon Lay zde spočívá v harmoniích plných ozvěn. „Byla jsi vždycky tím, kým jsi teď?” ptá se v úvodní písni Rare to Wake za zvuku kytary znějící jako bublinky mořské pěny a větrných smyčců, které jako kdyby si pohrávaly s trávou vyrůstající z pobřežního písku. V písni Awake and Allow se přiznává k nejistotě a dodává si odvahy ke všemu, co přijde. Volají ji dálky, ale ona se musí vydat za dobrodružstvím mnohem riskantnějším, totiž dovnitř sebe sama. „Sedím tu tiše s prsty složenými v dlaních/ doufám v cosi, co nemůžu předvídat/ nesmím se bát zítřka/ ani snít o dni včerejším,” zpívá v úvodu jmenované písně.
Shannon Lay. 8. listopadu 2021 koncertuje v Hamburku, o den později v Berlíně, foto: Powerline Agency
Leitmotivem celého alba se zdá být obtížná cesta k vděčnosti za to, co ještě máme, co jsme ještě neztratili. Nejznatelněji ji zpracovává v titulní písni Geist, hravém a klidném love songu. „Když na tebe myslím, musím se usmívat,” zpívá Lay, a člověk má pocit, že jediné, co k životu opravdu potřebuje, je blízkost milované osoby. Nahrávka naznačuje, že náležitě oceňovat to, co máme, dokážeme pouze tehdy, pokud si dostatečně vážíme sami sebe. Z alba se zdá, že cestou k sobě samé Shannon Lay našla i cestu domů – zlatý grál, který folkové písně hledají už dekády. Když si člověk uklidí sám v sobě, může být doma kdekoli.
Autorka je hudební publicistka.
