Poloviční Rom a poloviční Vietnamec si zbyli na prázdninovém sídlišti

Hrdinové debutové prózy Martina Kanaloše nemají na růžích ustláno. Na rozdíl od spolužáků nejezdí na prázdniny do zahraničí, páteční večery netráví na party a mají nouzi o peníze. Vypravěč knihy Já, Tran a všechno ostatní, vydané nakladatelstvím Kher, to však zdůrazňuje až příliš.
Oním vypravěčem je Dezider, poloviční Rom, jehož rodiče se rozvedli, otec žije na ubytovně. Deziderovi táhne na sedmnáct. Má kamaráda Trana, jenž je pro změnu z poloviny Vietnamec a žije s babičkou, protože máma odjela do Německa. Jejich životy neprovází vzrušení a dobrodružství – s výjimkou zájmu o astronomii a astrofyziku. Spolužáci a spolužačky se na konci školního roku rozjedou na prázdniny, oni dva si musejí vystačit se sídlištěm, kde se na ně kvůli jejich původu leckdo dívá spatra či úkosem.

Do toho se vyrovnávají s jedním nepříjemným incidentem, který nastane poté, kdy se pokusí vylézt z ulity a jeden večer si užít stejně jako jejich vrstevnici a vrstevnice. Tento pokus fatálně ztroskotá a okolnosti ztroskotání tvoří něco jako dějovou, jenže poněkud chudokrevnou páteř knihy. Větší pozornost zaujmou spíš Deziderovy popisy každodenních činností a jeho úvahy o tom, jak nespravedlivě mu byly rozdány karty.

Ačkoliv se do titulu knihy Martina Kanaloše (* 1997) dostal vypravěčův kamarád Tran, ten v jednu chvíli z vyprávění v podstatě zmizí, a Dezider je na všechno sám. Stýká se sice s dívkou, která si říká Nany, a s její matkou Natálií, běží však o povrchní setkávání, která Deziderovy lezou krkem – stejně jako dívka a její matka, obě zhýčkané, rozmazlené. Na rozdíl od protagonistů, kteří jsou jejich přesným opakem.

Kniha, jež je bohatě a působivě ilustrovaná s autorem generačně spřízněnou Sárou Paldanovou, tematizuje, jak Dezider s Tranem nezapadají do „normality“, ovšem pomáhá si k tomu de facto vyhrocenými binárními opozicemi. Když jde Dezider pro sebe a svého kamaráda koupit něco k jídlu – přičemž má k dispozici jen dvě stě korun –, potká Nany, která si kupuje avokáda a marakujové smoothie. Hned přispěchá s komentářem: „V životě jsem nejedl ani marakuju, ani avokádo, ale věděl jsem, že tohle ovoce je hodně drahé, a vsadil bych se, že ta holka zaplatila za tyhle hovadiny stejně jako já za celý nákup pro dva lidi.“

Citace odráží hned dva nešvary Kanalošovy novely – jednak Deziderovu tendenci všechno doprovodit komentářem, jednak neustálé vršení protikladů. Jistě, text cílí spíš na young adult publikum, přesto se „použité“ situace jeví jako příliš zjednodušující a modelové. Stejně jako když předtím během nákupu z Dezidera nespustí oči hlídač. „Jako kdybych v životě něco ukradl!“ konstatuje vypravěč. Neříkám, že takové situace se nedějí a že na ně není třeba upozorňovat – třeba i v literárních dílech. Literární vyjádření by se však mělo dostat za pouhé konstatování, což se Kanalošovi příliš nedaří. V jeho debutové knize sledujeme spíš průlet všemožnými stereotypy a zjednodušeními. A vzhledem k tomu, že ani příběh není strhující, zůstává po dočtení otázka, čím vlastně vyprávění chtělo a mělo zaujmout.
Obálka knihy, kterou graficky upravila dvojice Čumlivski&Horváth, repro: Kher
Martin Kanaloš: Já, Tran a všechno ostatní
Ilustrovala Sára Paldanová. Kher, Praha 2025, 148 stran, doporučená cena 349 korun.