Černý partyzán v Divadle Minor. Reportér Samko přibližuje příběh zapomenutého hrdiny

Od nynější sezóny stojí režisér a dramatik Jan Jirků (* 1977) v pozici ředitele Divadla Minor. Inscenací Černý partyzán navazuje na tituly Hon na Jednorožce, Lipany nebo Zá-to-pek!, které rovněž připomínají skutečné události naší minulosti a více či méně zapomenuté hrdiny. Jirků přenáší na jeviště obrazy minulosti dotýkající se naší přítomné doby tématy jako jsou respekt, rovnost a svoboda.

Záběr z inscenace Divadla Minor Černý partyzán, foto: Divadlo Minor

V případě Černého partyzána je tomu tak, Richard Samko nás coby Josef Serinek provází v pozici vypravěče dobrodružnou cestou válečného Československa. Ohlížíme se za koncentračním táborem v Letech, protinacistickým odbojem, vedením partyzánské skupiny. Celé by to mohlo působit jako výčet heroických událostí, nicméně komentáře samotného vypravěče do příběhu přirozeně vnáší i osobní rozměr, přes nějž se k viděnému dokážeme mentálně dostat blíž. Richard Samko je reportér a moderátor (pracuje v České televizi), neherec, Rom. Díky volbě obsadit do hlavní role právě jeho může inscenace pracovat s autenticitou, podstatnou pro divácké vnímání závažnosti komunikovaných témat.

Princip vyprávění je přímý a jednoduchý. V chronologickém sledu se propojuje hlas vypravěče se situacemi ze Serinkova života. Vedle Richarda Samka na jevišti účinkuje šestice herců (Gustav Hašek, Josef Havelka, Václav Jelínek, Ondřej Nosálek, Hedvika Řezáčová, Daniela Šišková) ztvárňující zástup postav + hraje živá kapela. Zvolený divadelní jazyk neoplývá výraznou jevištní metaforou, ale hravost se tvůrcům upřít nedá. Funkční je využití malých kabátů, které herci animují a proměňují do palety postav. Daří se propojovat situace různých nálad – od vtipných přes akční až po emočně silné. Smích se rozpouští v mrazivé atmosféře vystupující ze hry světel při scéně zobrazující popravu mladé dívky v táboře v Letech.

Záběr z inscenace Divadla Minor Černý partyzán, foto: Divadlo Minor

Inscenace se nevyhýbá pojmům jako partyzán, odboj, nacista. Nedovolím si diváckou skupinu 9+ podceňovat, ovšem hádám, že ne všechna tato slova děti dokáží přesně zařadit. Tvůrce Jan Jirků své diváctvo zkrátka nepodceňuje; inscenace je to upřímná a nazývá vše pravými jmény, nemá potřebu slovník zjednodušovat či obšírně vysvětlovat. Přitom Černý partyzán srozumitelně ukazuje, že dobro a zlo jsou očividné a oddělitelné, že nesplývají. Hlediště dostává interpretační nápovědy například skrze karikaturu a nadsázku, vše se však dá odečíst i ze samotného jednání postav.

V závěru příběhu předává Josef Serinek slovo své druhé manželce Marii (Hana Řezáčová). Hloubka nejen milostných vztahů byla prověřována soukolím dějin. Tento akt předání demonstruje pravidlo, že vedle hrdinů většinou stojí jejich hrdinky – a naopak.