Představovala jsem si to v New Yorku jinak. Komiks sestřenic Tamakiovových o strastech dospívání

Komiks je ideální médium nejen pro akční superhrdinské příběhy, ale také pro civilní příběhy utkané z jemného přediva vzpomínek. Sekvence statických obrázků a textu rozstrkaného do řečových bublin a komentářových panelů přímo evokuje přetržitý proud paměti. Vyprávění komiksu Toulání není přímo pojaté jako retrospektivní ohlížení se za minulostí. Ale už způsob, jímž vplujeme do příběhu a jakým nás dílo provádí několikadenním výletem trojice kanadských teenagerek v New Yorku, připomíná proplouvání fluidním terénem vzpomínek. Nejprve vidíme jen několik propojených bublin na modrém pozadí, které probudí hlavní hrdinku Zoe ze sna a jež nás posléze vtáhnou do situace, kdy čeká na letišti na svou kamarádku Dani. Ta po chvíli přivede svoji známou Fionu, která Zoe sice nezná, ale brzy jí fatálně vstoupí do života.

U Toulání je způsob vyprávění stejně důležitý jako děj samotný. Autorky Mariko a Jillian Tamaki patří spolu s třeba Tillie Walden ke komiksovým tvůrkyním ovlivněným z jedné strany mangou a z druhé americkým nezávislým komiksem, zejména autory jako je Craig Thompson. Z mangy převzaly pečlivou práci s fázováním: pochopení, že to, na kolik panelů natáhneme zdánlivě banální akci, jak velké okénko věnujeme tomu kterému výjevu, z jakých úhlů bude situace zachycena nebo jak panely rozmístíme na dvoustránce, má zásadní vliv na atmosféru. Od Thompsona, autora přelomové knihy Pod dekou, převzaly cartoonovou kresbu opomíjející detaily a zdůrazňující nostalgický pocit vzpomínek vystupujících z paměti „neostrým“, selektivním způsobem.

Dvoustrana z komiksu Toulání, repro: Host

V Toulání doplňují černobílou kresbu jen dvě další barvy – tlumené odstíny oranžové a modré. Tím se redukuje pestrobarevné prostředí velkoměsta na vybledlý otisk záměrně zbavený dojmu smyslové zahlcenosti, který v podobných prostorách většinou zažíváme. Dialogové či jinak dějové a hutněji rozkreslené scény prolínají dvoustránkové výjevy hejna letících ptáků nebo naopak newyorských ulic, galerií či obchodů často připomínajících vyšisovanou verzi hry Kde je Wally?. Komiks tak dostává svému názvu rovněž v tomhle ohledu – nejde tu pouze o toulání se New Yorkem, nýbrž i o pomyslnou procházku vzpomínkami na jednu událost. Děj je totiž sice vyprávěn chronologicky, ovšem spíše než o systematický výklad událostí tu jde o tok impresí, z něhož vyvstávají soustředěnější a mnohem konkrétněji vykreslené situace.

Originální anglickojazyčný název Roaming má ještě několik dalších významů, které jsou pro komiks důležité. Jednak je to označení mobilní služby pro pobyt v zahraničí, což se v ději přímo několikrát tematizuje v souvislosti s tím, že dospívající hrdinky mají omezená data a nemohou spolu komunikovat tak volně jako doma. Jednak slovo roaming neevokuje poklidné toulky, nýbrž neklidné těkání. Příběh komiksu je skutečně plný vnitřního napětí a nezacíleného puzení k určité aktivitě. Každá ze tří hrdinek na výlet přijela se svou představou o tom, jak bude společně strávený čas vypadat – a u každé z nich představa souvisí s tím, v jakém životním rozpoložení se právě nachází. Brzy se vyjeví, že každá z nich do New Yorku přicestovala s výrazně odlišnými plány a nachází tu výrazně odlišné věci.

Dvě sousední strany z komiksu Toulání, repro: Host

Stejně jako u Jednoho obyčejnýho léta nebo u dalšího skvělého (u nás bohužel dosud nevydaného) komiksu Tamakiových, totiž Skim, tak i v Toulání dokázalo autorské duo z každodennosti vymodelovat silné katarzní vyprávění. Scenárista Mariko a kreslířka Jillian se ve svých společných dílech soustředí zpravidla na témata související s dospíváním hrdinek, které jsou obvykle Američanky asijského původu a zároveň queer. Komiks Skim dokonce údajně vznikal tak, že Mariko napsala texty složené většinou z deníkových zápisků hlavní hrdinky a Jillian k nim volně vytvořila obrazový doprovod. V Toulání jsou obraz a text mnohem semknutější, avšak idea vyprávění coby uvolněného proudu momentek a impresí skládajících matný, skicovitý komiksový obraz, zůstává.