Dospívání a krasobruslení. Komiks Piruety je bravurně nenuceným pohledem na dívčí léta
Komiksů o dospívajících dívkách bychom v současnosti našli řadu – a Piruety patří mezi nimi k tomu nejlepšímu. Ne proto, že by osobní příběh Američanky Tillie Waldenové byl až tak výjimečný. Brilantní je způsob, jímž o něm autorka vypráví.
Nakladatelství Paseka v krátké době po sobě vydalo komiksy Jedno obyčejný léto a Laura Deanová mě už zase nechala, obojí podle scénářů Kanaďanky Mariko Tamakiové, respektive v prvním případě i její sestřenice Jilliany Tamakiové. Kniha Piruety Tillie Waldenové (* 1996) na ně v mnohém navazuje. Také je to částečně autobiografický intimní příběh dívčího dospívání, jehož součástí, byť ne tou hlavní, je i coming out.
Jedna z nejzajímavějších věcí na Piruetách je to, co nám mladá americká autorka ze svého příběhu zamlčuje, a co naopak extrémně zdůrazňuje. Co je totiž ve vyprávění jakoby potlačeno, se přitom neustále dere na povrch. V první řadě rodina. V líčení hrdinčiných problémů se zálibami, z nichž by potenciálně mohla vyrůst její profesionální kariéra, se vztahy k okolním vrstevnicím i dospělým ženám, a nakonec i s vlastní sexuální orientací, se překvapivě málo dozvídáme o jejích rodičích. Respektive nejednou se tu zmiňuje jejich absence – autorka opakovaně píše, že byla jediná, jejíž rodiče nechodili na její krasobruslařské soutěže, a když matce ke konci knihy oznámí, že s bruslením končí, dostane se jí lhostejné reakce.
Právě k hodinám krasobruslení se příběh neustále vrací, přestože hlavní dramatické situace se často odehrávají někde jinde – ve výtvarném kroužku, v hrdinčině prvním milostném vztahu, v epizodě se sexuálním obtěžováním a tak dále. Autorka se přesto rozhodla, že čtenáři by měli jejímu dospívání porozumět především skrze sport, který hrdinka provozuje spíš ze setrvačnosti.
Tohle zvláštní vyprávění, v němž se pozornost upíná na zdánlivě nepodstatnou, rutinní část života, a teprve od ní se občas odrážíme k formativním událostem, se Waldenové podařilo a vyplatilo. K lakonickému tónu vyprávění se totiž hodí, že proměny hrdinčiných nálad se ukazují na řetězci stále se opakujících tréninků, kvalifikací a soutěží. Význačné je už to, že každá epizoda má jméno podle jednoho krasobruslařského prvku, který vždy představuje určitý typ výzvy přenositelný i do každodenního života. V řadě scén slouží krasobruslení k tomu, aby vyjevilo hrdinčiny nejistoty, vztah k okolí, potřebu si něco dokazovat, smiřování se s prohrami a nakonec i odhodlání všechna ta léta dřiny hodit za hlavu. Piruety se dotýkají mnoha zásadních témat – vlivu sportovního drilu na mladé lidi, školní šikany, sexuálního obtěžování i homosexuality, ale přitom jako by se tu hlavně vyprávělo o tom, jak se malá Tillie vykašlala na sport, který jí beztak už tak trochu nebavil.
Miřenka Čechová se svou knihou Baletky, kterou vydala v Pasece a v níž čerpala ze svých zkušenostní s baletní výchovou, a současně s výtiskem Piruet. Čechová: „Tillie Waldenová je pro mě zjevení. Její Piruety jsou naprosto přesným obrazem zápasu náctileté dívky s hledáním sebe sama v kulisách vrcholové disciplíny. Udržet balanc, zadržet dech, přesně dopadnout. Asi chápete, proč se mě to tak dotýká.“, foto: Paseka Stejně lakonická, a přitom empatická je i kresba a způsob, jímž Waldenová pracuje s komiksovou řečí. Piruety nakreslila velmi úsporně – často úplně vynechává pozadí nebo z něj nakreslí jen to nejnutnější; rovněž oblečení a vzhled postav mnohdy jsou maximálně zjednodušené. Důležitější než působivost jednotlivých obrázků je zde dojem z jejich plynutí. Oproštěnost kresby v některých scénách poutá naši pozornost ke krasobruslařským figurám, jež postavy předvádějí, nebo vůbec k jejich postojům a vzájemné pozici vůči sobě. Na některých celostránkových obrazech naopak pozadí nebo zmíněné oblečení dostává výraznější prostor než postavy. Někde autorka nechává dlouze doznívat určitou náladu sérií panelů, kde se vůbec nemluví. A ke konci narazíme na řadu za sebou jdoucích bezeslovných celostránkových panelů ukazujících vývoj hrdinčina přemýšlení. Je to kresba, v níž se nachází málo prvků, ale všechny jsou důležité.
V porovnání s Jedním obyčejným létem zvolila Waldenová vlastně úplně opačný přístup. Zatímco komiks sestřenic Tamakiových vypráví o dospívání prostřednictvím banálních událostí odehrávajících se během krátké doby o letních prázdninách, Piruety jsou něčím na způsob deníku, nebo ještě spíše memoár. Je to lovení podstatných epizod z poměrně dlouhé fáze autorčina dospívání s tím, že Tillie Waldenová se ani příliš nesnaží hledat mezi nimi hlubší souvislosti. Spíš je nechá přijít a zase odejít v rámci své krasobruslařské rutiny. To je velmi dospělý, a zároveň empatický pohled na teenagerská léta.
Obálka českého vydání, repro: Paseka
Tillie Waldenová: Piruety. Přeložila Lenka Bukovská. Paseka, Praha 2021, 400 stran, doporučená cena 449 korun.
