Svítí vlkům oči? A útočí na lidi? Polský komiks nabízí vhled do jejich života dětem i dospělým

Pod knihou Vlci je podepsaána autorská trojice. Výtvarníci, designéři, ilustrátoři a typografové Aleksandra Mizielińska a Daniel Mizielińsky společně vytvářejí velkoformátovou, výtvarně výraznou autorskou dětskou non-fiction od studií na Varšavské Akademii výtvarných umění a od roku 2008, kdy vyšla jejich kniha D.O.M.E.K. Jsou středoevropským fenoménem, dobře známým i z mnoha českých překladů. V případě knihy Vlci k Mizielińským přibyl přírodovědec Michał Figura, který se zabývá výzkumem a ochranou vlků, rysů a medvědů v Polsku a jejich soužitím s člověkem.

Vlci se vrátili do evropské kulturní krajiny a do zbytků divoké přírody našeho kontinentu. Pocítili jsme to také v Česku, a to i na vzrušené veřejné diskusi. Komiksové kniha, vydaná v polském originále v roce 2022, sleduje osmičku konkrétních polských vlků (a jejich rodin), z čehož tři mají mimochodem své teritorium na českých a slovenských hranicích. Přináší po informační (respektive popularizační) i vizuální stránce výjimečný počin.

Fotopasti, trasy, obojky, fantomové

Vlci jsou komiksem, který navazuje na původní encyklopedické a mapové žánry, o které se Mizielińští rádi opírali ve své předcházející tvorbě (Mapy, Pod zemí/pod vodou ad.), ale zároveň je překračuje. Nejblíže mají po výtvarné stránce (kvůli přírodním barvám, pochopitelně) k jejich předcházející knize Cesta do divočiny (česky 2020). Tento edukativní cestopisný komiks vypráví o putování zubra, veverky a holuba po světových národních parcích. Bělověžský zubr obdrží pozvání od svých vzdálených příbuzných, amerických bizonů, k návštěvě yellowstonského parku. Bojí se cestovat, ale nadšená veverka Julča ho přesvědčí. Trochu nedopatřením se k nim přidá i rádoby světák holub. Po Yellowstonu se vydají na další kontinenty. V českém vydání už Cesta do divočiny obsahuje i Afriku a Jižní Ameriku, které původně součástí knihy nebyly.

Pohled do komiksu Vlci, repro: Host

Vlci naproti tomu představují setkání komiksu s reportážní literaturou, kterou je Polsko proslulé díky mnoha autorům a autorkám (Jagielski, Kapuściński, Krall, Tochman a mnozí další). Kniha využívá podrobně zdokumentovaných příběhů jednotlivých vlků, ale i mezer v dostupnosti informací o jejich životech, které vytvářejí napětí o jejich osudu. Nabízejí čtenářstvu příběhy založené na snímcích z fotopastí a vlčích trasách, dostupných díky sledování GPS obojků. A také na často dosti osobním vyprávění Michala Figury a jeho kolegů a kolegyň z ochranářského spolku Vlk.

Někteří vlci urazí stovky kilometrů, osudy jiných jsou zpečetěny kontaktem s lidmi – s myslivci a pytláky, s auty, ale i prostřednictvím „nápomocného“ doteku nalezeného mláděte. Jiní se vracejí do přírody v regionech, kde dlouho nebyli přítomní. Zakládají rodiny, mizí jako fantomové.

Sledujeme osudy konkrétních vlčích rodin, což je termín, který autoři v souladu se snahou současných ochranářů o demytizaci predátorů používají raději než smečka. Autorská trojice do příběhů malé Luny, putujícího Kampinose nebo beskydské Grapy přidávají obecnější a vzdělávací vsuvky. Týkají se například toho, jak fungují a vyvíjely se fotopasti, co vlci loví, jaké postupy a jaká rizika s sebou nese vybavovaní divokých zvířat sledovacími obojky, nebo dokonce kriminálních expertíz, to když je některý z vlků zastřelen a pátrá se po tom, kdo ho zabil.

Pohled do komiksu Vlci, repro: Host

Z tohoto popisu to možná nezní až tak zábavně, ale ve Vlcích jsou podobné vsuvky začleněné velmi funkčně, vysvětlují například, jak je možné, že vlci projdou bez povšimnutí městem nebo jak je můžou přírodovědci v terénu vůbec nalézt. A téměř identicky jako v reportážních/dokumentárních knihách tím individuální příběhy rozšiřují naše povědomí o přírodě skrze dostupná data, historický background nebo společensko-politické dopady.

Komiks Vlci má velkou výhodu v tom, že se odpoutal od některých mezinárodně-politických konsekvencí (Mizielińských Mapy vycházely v zahraničních vydáních v různých mutacích, hranice a kulturní artefakty se měnily), tak od antropomorfizace zvířat, kterou se vyznačovala ještě i Cesta do divočiny.

Farmáře nepotěší

Namísto zprostředkovacího příběhu zvířátek na cestách Vlci nabízí pozorovací a informativní optiku, které je dramatická sama o sobě. Jde o dobrodružný proces poznávání – stopování, záchranných akcí i dohadů nad lesním děním na základě GPS dat a detailních znalostí. Publikace představuje práci ochranářů a vychází z jejich poznatků.

Pohled do komiksu Vlci, repro: Host

Mizielińští a Figura svou knihou nepochybně neuspokojí zájmy farmářů, volajících i v Česku po regulaci vlčí populace, odstřelech a odmítnutí návratu „škodících“ divokých zvířat. Publikace otevírá množství otázek nejen u dětských čtenářů, ale i u dospělých. Týkají se role predátorů a přírodní rovnováhy, vztahu člověka a divokých zvířat sdílejících společný prostor, konkrétních opatření v ochraně přírody i toho, jak se země jako Polsko, Slovensko a Česko ode sebe v tomto ohledu liší.

Vlci se nevyhýbají ani složitějším paradoxům, například co lze považovat za „správné“ lidské rozhodování o zvířecím životě na svobodě nebo v zajetí. Tvoří výtvarně skvěle zpracovanou, přístupnou četbu, která je námětem ke sdílenému zážitku dětí i dospělých, pokud mají alespoň elementární zájem o přírodu.

Obálka komiksu Vlci, repro: Host