Litevský Kamínek je krásný příklad toho, jak vyprávět dětem o holocaustu
V rámci literatury si jen stěží lze představit náročnější úkol než napsat knihu pro děti pojednávající o utrpení Židů během druhé světové války. Jedním navýsost zdařilým počinem tohoto druhu se aktuálně může pochlubit nakladatelství Argo, kde vyšel titul Kamínek z pera litevského autora Mariuse Marcinkevičiuse.
Překladatelka Anna Sedláčková, která je podepsána pod českým vydáním Kamínku, na tuzemskou literární scénu vstoupila poměrně nedávno, a to jako propagátorka lotyšského i litevského písemnictví, pronikajícího k nám po roce 1989 velmi sporadicky. Vedle překladu mezinárodně úspěšného a také zfilmovaného románu Lotyšky Nory Iksteny Mateřské mléko (Paseka, 2023) a sestavení antologie současné lotyšské prózy Lidé jako my (Karolinum, 2024) však převedla do češtiny i autobiografický příběh litevského autora Tomase Dirgėly určený dětským čtenářům a nazvaný Můj táta píše knihu (Paseka, 2024). Asi nikoho nepřekvapí, že Litva a její literatura si z hlediska množství českých překladů v současnosti stojí podobně jako ostatní pobaltské země, a už proto je nutno kvitovat vydání Marcinkevičiusova Kamínku, který stejně jako zmíněnou knihu Tomase Dirgėly ilustrovala talentovaná absolventka Akademie umění ve Vilniusu Inga Dagilė (* 1981).
Výmluvné svědectví slovem i obrazem
Marius Marcinkevičius (* 1966) je lékař a spisovatel, který píše poezii i prózu a především patří k oceňovaným autorům knih pro děti. Českým čtenářům se představuje poprvé, a to titulem z roku 2020, který vedle dětské knihy Sivužas (dostupné ve slovenštině pod názvem Tajomné jazero) patří k jeho nejúspěšnějším dílům (Kamínek mimo jiné byl zařazen na tzv. Čestnou listinu IBBY, tedy do prestižního výběru Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu).
Stránka z knihy Kamínek s ilustrací od Ingy Dagilė, repro: Argo
Kamínek se vyznačuje atributy typickými pro daný žánr: menší rozsah, větší formát, množství ilustrací. Zaujme už na první pohled výraznou obálkou, na níž jsou sympaticky upozaděna jména tvůrců i název nakladatelství, aby o to více vynikl přítomný portrét dvojice hlavních hrdinů a název knihy.
Kontrastní spojení temnějších barev a sytě žluté následně prostupuje celým svazkem a odráží hlavní téma – tragický osud příslušníků židovského etnika (donuceného nosit symbol žluté Davidovy hvězdy) v době druhé světové války a s ní spjatého holocaustu (šoa). Se symboly vůbec pracují autor i ilustrátorka hojně a nápaditě, což činí poselství Kamínku dobře srozumitelným cílové skupině, školou povinným dětem.
Stránka z knihy Kamínek s ilustrací od Ingy Dagilė, repro: Argo
Jedno- či dvoustránkové ilustrace nepříliš rozsáhlý text nedoprovázejí, nýbrž originálně tvoří jeho podklad – podstatná část svazku je totiž stylizována do podoby popsaného a pomalovaného školního sešitu s vyznačenými řádky a některé pasáže nemají daleko ke komiksu. Kniha je nadto zarámována dvoustranami, které v efektní zkratce zachycují celou vylíčenou tragédii, jejíž reálné historické pozadí osvětluje stručný doslov převzatý českým nakladatelstvím z jiných cizojazyčných vydání.
Život před branou a život po životě za ní
Ocitáme se ve městě (jehož předobrazem je litevská metropole Vilnius), do něhož na jaře 1943 vstoupili „muži v černých uniformách“ a židovské obyvatele uvěznili v hlídaném ghettu. Dotyčný osud potkal i chlapce Eitana – vypravěče příběhu – a jeho kamarádku Rivku. Jsou vyobrazeni jako členové širšího společenství přesahujícího rámec té či oné rodiny, v němž mají všechny figury – oběti zvrhlé nacistické ideologie – svá jména.
Stránka z knihy Kamínek s ilustrací od Ingy Dagilė, repro: Argo
Líčení toho, co se událo v následujících měsících, nabírá místy fantastický nádech, přitom však realisticky zachycuje skutečné tragické události. V příběhu zdařile evokujícím jazyk i perspektivu dětského vypravěče sehrává důležitou roli již zmíněná symbolika: kupříkladu velcí černí ptáci hrdinovi připomínají zmíněné vojáky, a když se chlapec zasní během svého hudebního vystoupení (Marcinkevičius podtrhuje snahu Židů v ghettech žít, nikoliv pouze přežívat), bojuje ve své představě s černým ptákem proměňujícím se ve vojáka a poté v nepřátelského rytíře.
Stránka z knihy Kamínek s ilustrací od Ingy Dagilė, repro: Argo
Ostatně i protagonistovo jméno, nesoucí význam „silný“, odráží chlapcovu snahu odvážně čelit krutému údělu, k násilnému ukončení nevinných životů zase odkazuje motiv srdce, jehož tlukot značí život, zrychlené bušení strach a utichnutí smrt. Jakousi hranicí mezi životem a smrtí se pro dětského vypravěče stává brána, kterou již mnozí prošli (včetně jeho otce), aby se nikdy nevrátili. Stejný osud potká Rivku a o něco později také Eitana a jeho matku… Tím však příběh nekončí. Ke slovu se dostává titulní motiv kamínku, odkazujícího k židovskému zvyku pokládat na náhrobky oblázky na památku zesnulých. Knihu potom uzavírá vypointovaný konec, ústící v přiměřeně dojemné finále.
Obálka knihy Kamínek, repro: Argo
Vcelku jednoduchý, ovšem překvapivě silný a působivě podaný Marcinkevičiusův příběh (s neodmyslitelnými ilustracemi Ingy Dagilė) ve svém obtížném úkolu obstál se ctí – hrozivou zkušenost holocaustu dokáže dětem zprostředkovat bez nepatřičného změkčování, přitom nanejvýš citlivě.
Marius Marcinkevičus: Kamínek
Přeložila Anna Sedláčková, ilustrovala Inga Dagilė. Argo, Praha, 2024, 56 stran, doporučená cena 248 korun.
