Příští zastávka: Kyjev. Anebo ne? Důležitá kniha Adély Knapové a limity její románové reportáže

Reportérka týdeníku Reflex Adéla Knapová (* 1976) je i vcelku plodnou spisovatelkou. Od roku 2003, kdy debutovala prózou Nezvaní, publikovala čtyři další knihy; tou nejnovější jsou letošní Zbabělé zápisky z ukrajinské války, pohybující se na hranici románu a reportáže.

Próza se odvíjí chronologicky a začíná v době, kdy Rusko napadlo Ukrajinu. Autorka se vzdor jistým pochybám rozhodne, že se do válkou zkoušené země vypraví. Nejprve musí zařídit praktické záležitosti: přemluvit šéfredaktora, sehnat si někoho, kdo ji na cestu doprovodí, zajistit si vybavení. Šéfredaktora přesvědčí, ale žádný z redakčních fotografů s ní na Ukrajinu vyjet nechce, a tak se spojí se ženou, které začne podle Lary Croft přezdívat Lara. Má totiž skoro dva metry, umí střílet a zastupuje výrobce vojenského vybavení. A také je trans, dříve byla mužem. Do „týmu“ přiberou ještě jednu trans ženu, té zas Adéla přiřkne křestní jméno Pamely Anderson. Trio vyrazí. A přestože přezdívku neporazitelné filmové bojovnice Lary Croft získala Adélina spolucestovatelka, většinou vlastností, již si s touto postavou nejspíš spojujeme, se zprvu prezentuje vypravěčka.

Já jsem vám tak dobrá. I když…

Zatímco Pamela s Larou se ukážou jako nespolehlivý doprovod a starají se především o své pohodlí, Adéla, která na cestu vzala vlastní auto a vybaví své spolucestující rovněž dietami, je praktická, ovládá jazyky, je morální, rozhodná… a začátek knihy je proto vcelku rozpačitý. Autorka reportážní – či jakékoli autobiografické – literatury má v ruce silnou zbraň, jež se může snadno otočit proti ní: Je to totiž ona, kdo nám nabízí pohled na celou věc. Kdo popisuje nejen sebe, ale také ostatní aktéry.

Pokud proto z této prezentace vychází jako zdaleka nejpříkladnější, nejeden čtenář a nejedna čtenářka se může začít takříkajíc cukat a číst knihu tak trochu proti srsti. Skutečně se reportérka zachovala takto? Nepřibarvuje si to trochu? Nestaví se do lepšího světla? Knapová třeba líčí, jak nechala jednomu ukrajinskému páru, který si nemohl dovolit náhradu zničené zubní protézy a brýlí, peníze, přičemž situaci komentuje: „… neříkejte mu to, ale zasunula jsem jim pod polštář obálku s penězi, tak jako jsem to udělala u Dimy s Jutkou; věřím, že si za ty peníze nové brýle i zuby pořídil.“

Až později se začne vyjevovat, že vypravěčka nebyla během cesty zdaleka tak statečná a chladnokrevná, jak se zprvu jeví. Popisuje kupříkladu, jak vycouvala z akce, během níž mohla někoho zachránit, a další skutečnosti, na něž asi není zrovna pyšná. Více než reportáží o Ukrajině po 24. únoru 2022 jsou Zbabělé zápisky z ukrajinské války svědectvím o české novinářce na frontě či nedaleko od fronty a o specifické zkušenosti, kterou tam nabyla. Knapová popisuje cestu, jež měla vést do Kyjeva; tam se reportérka nakonec nedostala. Pořád však dopadla líp než Pamela, která na Ukrajinu nedojela vůbec: pas si totiž nechala dělat ještě během tranzice, měla v něm uvedené fiktivní jméno, a tak jí nebyl umožněn přechod hranic.

Lara s Adélou posléze potkávají válečné uprchlíky, vojáky, lidi, kteří se do válkou zasažené země vrací. Dvojice se stará o to, kde se nají a přespí, zda jí vydrží nafta. Zjišťují, kteří lidé, s nimiž se na cestě potkali, už jsou po smrti… Aktérky se však nakonec rozdělí, dny ubíhají a ubíhají, až je najednou před Adélou ten poslední – a čeká ji cesta domů.

Nechat zaznít, nekomentovat

K žádnému překvapivému vhledu do dění na Ukrajině ve Zbabělých zápiscích z ukrajinské války nedochází a mnohé drastické, truchlivé scény, které Knapová líčí, už v nějaké podobě viděla či četla většina z nás – byť nutno přiznat, že z takové blízkosti jsou až nepříjemně intenzivní. Kniha přibližuje zážitky novinářů a novinářek sice riskujících, ovšem obvykle  nejsou v tak bezprostředním ohrožení jako bojující Ukrajinci a Ukrajinky. Žurnalisté vědí, že zatímco oni sami se za pár dnů, týdnů či měsíců se téměř jistě vrátí domů, budoucnost obyvatelů napadené země je daleko křehčí. To si Knapová dobře uvědomuje. Ale co s tím? Psát o tom? Stačí to? Je to vůbec k něčemu?

To jsou podnětné otázky, které vyprávění vznáší. Bohužel je autorka při jejich obkružování někdy příliš návodná, takříkajíc tlačí na pilu a vede litanie o zmaru, jímž je její cesta prodchnuta. Jenže to podstatné si člověk uvědomí, když si čte o tom, co se kolem reportérky děje; přidávat k tomu vysvětlující komentáře a explicitní pasáže většinou není nutné.

Na jednom místě se pisatelka omlouvá, že se občas opakuje. Je však otázkou, zda její omluvu akceptovat. O tom by se dalo uvazovat, pokud by šlo o bezprostřední záznamy, ale těmi Zbabělé zápisky z ukrajinské války nejsou. Kromě toho jistou korekci přece měla poskytnou redakce knihy. Nic to však nemění na tom, že nový titul Adély Knapové stojí za přečtení už proto, že obnažuje pochyby, které během válečných konfliktů reportérky a reportéři  v sobě řeší.

Obálka knihy, pod její grafickou úpravou je v tiráži uvedena značka Nusle, repro: Fra