Příštím temným rytířem bude Robert Pattinson. O podstatě a potenciálu batmanovského mýtu
Režisér Matt Reeves do titulní role filmu s pracovním názvem The Batman definitivně obsadil britského herce Roberta Pattinsona. Na svém Twitteru navíc už dříve potvrdil, že stylově se tímto filmem chystá vrátit k prapůvodním detektivním kořenům komiksové legendy – do 40. a 50. let minulého století.
Z Roberta Pattinsona (*1986) se stává prvotřídní herecká persona. Role světélkujícího upíra Edwarda Cullena ve filmu Twilight sága: Stmívání pro něho znamenala pouhý vstup do „velkého“ filmového světa, od té doby si cíleně vybírá čím dál překvapivější a náročnější role. V paranoidním thrilleru Davida Cronenberga Cosmopolis (2012) ztvárnil sebedestruktivního multimilionáře, v groteskní kriminálce Dobrý časy (2017) roztěkaného zloděje, v aktuální sci-fi režisérky Claire Denis High Life zase trestance cestujícího vstříc černé díře. A k tomu si ještě připište například plánovaný špionážní blockbuster Christophera Nolana či psychologický horor The Lighthouse, kde Pattinson šílí bok po boku Willema Dafoa a dlouze se mu za to tleskalo letos v Cannes.
Jeho herecká kariéra v posledních letech působí jako velké nevyzpytatelné dobrodružství, podobné třeba těm, která prožili i oscaroví borci Matthew McConaughey nebo Heath Ledger, s nimiž má Pattinson vedle nesporného talentu podobné také rané účinkování v několika romanticko-bizarních blábolech. Přes veškerý současný hate na sociálních sítích, navíc v drtivé většině případů tvořený lidmi, kteří Pattinsona viděli pouze ve Stmívání (a ještě se stydí přiznat, že to opravdu všechno viděli a že se jim to líbilo), je jeho obsazení do dvojrole Bruce Wayna/Batmana skvělou a v řadě ohledů logickou volbou. Navíc historie dokazuje, že počátečním pochybovačným řečem se nevyhnulo obsazení jakéhokoliv zásadního batmanovského herce – ani Michaela Keatona, a dokonce ani Christiana Balea. Vesmír tedy nadále zůstává v rovnováze.
Robert Pattinson (vlevo) v paranoidním thrilleru Davida Cronenberga Cosmopolis, foto: Entertainment One
Velké nesnáze v Gothamu
Přirozeně a slibně to vypadá i při pohledu na režijní židli se jménem Matt Reeves. Charakterizovat ho můžeme jako režiséra řemeslně parádního, intuitivní hravostí podpořeného Monstra (2008) a zejména pak jako tvůrce posledních dvou charakterově nevyzpytatelných, příběhově i filmařsky rozmáchlých výprav na planetu opic. A právě za dva roky by se v jeho filmografii měla trvale uhnízdit netopýří ikona – první Reevesův Batman s Robertem Pattinsonem v hlavní roli totiž do kin vlétne 21. června 2021 (a režisér i herec už nyní podepsali kontrakt na celou trilogii).
Američan Reeves (*1966) už dříve odmítl spekulace, že jeho Batman bude adaptací Year One, jednoho z klíčových revizionistických komiksů z konce 80. let v podání buřičského Franka Millera. Naopak: režisér chce jít ke kořenům rostoucím od konce 30. do poloviny 50. let minulého století – tedy k éře zvané Golden Age, kdy titulní hrdina (tehdy ještě právě jako The Batman) býval po vzoru Sherlocka Holmese považován za „největšího detektiva“. V příbězích scenáristy Billa Fingera pravidelně řešil případy vražd, únosů a korupce; hned ve svém úvodním, na první pohled přímočarém dobrodružství s názvem The Case of the Chemical Syndicate (Detective Comics, květen 1939, sešit č. 27) se kupříkladu musel nořit do případu bezpáteřního podnikatele Cranea, který v záchvatu touhy po totální kontrole nad společností Apex Chemical Corporation nechává povraždit všechny spoluvlastníky.
Režisér Matt Revers, foto: Joe Scarnici/FilmMagic/Warner Bros
„Neadaptujeme žádný konkrétní komiks, chceme přijít s něčím, co pro Batmana bude velmi osobní, emotivní a svým způsobem také definující. Ukážeme ho znovu jako největšího detektiva,“ řekl Reeves pro Hollywood Reporter. Jeho batmanovský příběh, tvrdí, se pevně opře o žánr filmu noir a představí tak mladého, stále ještě nepříliš zkušeného titulního hrdinu, který se při vyšetřování těžkého případu (údajně vraždy vysoce postaveného padoucha) vydává do temného epicentra gothamského podsvětí.
Jako jeden z výrazných inspiračních zdrojů Reeves na svém twitterovém účtu podtrhuje jak neo-noirovou perlu Čínská čtvrť (1974) režiséra Romana Polanského, tak Scorseseho Taxikáře (1976), jehož ústřední melancholická skladba Thank God for the Rain mu prý od začátku sloužila jako dokonalý hudební doprovod během psaní scénáře.
Proč potřebuje(me) noir
Kultovními díly ze 70. let to ovšem nekončí. Reeves k inspiračním vlnám řadí i proslulé komiksové milníky The Long Halloween či Dark Victory, které výrazně čerpají inspiraci právě z noiru. Batman v obou pochmurných a ve finále tragických kriminálních příbězích vystupuje coby osamělý rytíř na stopě rituálních vrahů; vizuálně se obě díla vyznačují ostrou kresbou, tvrdými kontrasty mezi světlem a stíny a celkovou estetikou odkazující až k původním expresionistickým hororům typu Kabinet Dr. Caligariho z 20. let minulého století.
Další detaily k atmosféře noiru v prohnilém jádru Gothamu poskytuje režisér Reeves ve chvíli, kdy se uchyluje ke srovnání Batmana s komplexním charakterem šimpanze Caesara z trilogie o planetě opic: „Je zajímavé sledovat, nakolik si Batman a Caesar jsou v některých ohledech podobní. Jsou to postavy s problematickou minulostí, obě tak trochu bojují samy se sebou ve snaze učinit dobrou věc v opravdu nedokonalém, zkorumpovaném světě. Právě tohle vám najednou nabízí možnost uchopit nový příběh tak, že budete vše sledovat z Batmanova subjektivního pohledu, jako tomu bylo zvykem ve filmech noir. Navíc, když se podíváte zpátky do období takzvaného The Golden Age, zjistíte, že batmanovské příběhy byly v podstatě detektivky. A pokud zapojíte případ, který je pro hlavní postavu velmi osobní, může vám z toho vzejít opravdu silný příběh,“ přibližuje svůj kreativní proces Reeves v rozhovoru pro Variety.
Odkaz až někam sem, do roku 1920. Záběr z německého filmu režiséra Roberta Wieneho Kabinet doktora Caligariho, foto: UFA
Zmiňovaný subjektivní pohled na věc byl jedním z řady stylotvorných elementů, které noir (ve francouzštině „černý“) definovaly coby temnou podvratnou stranu hollywoodského mainstreamu ve 40. a 50. letech. Žánr samotný se dle dramaturgů tuzemského Noir Film Festivalu – Jany Bébarové a Milana Haina – „stal příhodným vyjádřením pro válečnou úzkost, poválečný zmar a atmosféru všudypřítomné paranoie studené války“. Po vizuální stránce se čistý film noir dle nich vyznačoval hrou světel a stínů, použitím subjektivní kamery, retrospektivním vyprávěním (s možným voiceoverem) i komplikovanou zápletkou s bezvýchodným závěrem.
Detektiv, mstitel a vědec
Temný rytíř ve sféře filmu a televize už desítky let razí dokonale nepředvídatelnou cestu. V 60. letech baví pestrobarevnou komediální show s Adamem Westem a Burtem Wardem, na přelomu 80. a 90. let přitvrzuje skrze gotickou opulentnost a silnou dávku hororové bizarnosti i pozoruhodné deprese (Burtonův zlomový, ale stále příliš studiový Batman a napodruhé dodnes mimořádně odvážný, politický a skličující Batman se vrací). Ve druhé polovině 90. let Batman započal krátkou, ovšem intenzivní éru neonů, estetiky MTV a neskrývaných ambicí ve stylu masově přístupných blockbusterů do každé rodiny (Schumacherův podceňovaný Batman navždy geniálně odrážející stylový chaos 90s a následně drtivě zatracovaný, ovšem nikdy ne zcela pochopený Batman a Robin, tedy film, který se sám o sobě stal nepovedeným merchandisingem). Nové tisíciletí se v batmanovském universu nese ve znamení intelektuální trilogie Christophera Nolana (Batman začíná, Temný rytíř, Temný rytíř povstal), jejíž vrstevnatosti dosud nestačil ani Zack Snyder s těžce nevyváženým, scenáristicky příliš ambiciózním soubojem Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti.
Pokud Reeves bude chtít „svého“ Batmana pojmout jako postavu (z) noiru, pravděpodobně by se vedle zmiňovaných komiksů a filmů mohl obrátit také k nadčasovému dílu Batman: The Animated Series (v proslulé zkratce BTAS). Televizní seriál z let 1992–1995 nastavil laťku po stránce vizuální identity, atmosféry i budování psychologie charakterů natolik vysoko, že se z něho v podstatě stal stěží překonatelný, postupem času pečlivě hýčkaný kult. Zejména první dvě klasické série s výrazně temnějšími příběhy zobrazují Batmana jako samotářského detektiva, který přísně realistické i nadpřirozené případy řeší s chladnou hlavou, se značným odstupem, intuitivně a pragmaticky.
Když klíčoví strůjci netopýřího, designově úchvatného zázraku Bruce Timm a Paul Dini na počátku 90. let sepisovali zásadní instrukce pro stávající i budoucí scenáristy seriálu, v případě ústřední postavy zdůraznili, že „naše verze Batmana bude méně založená na rafinovaných vynálezech a předmětech a mnohem více na jeho deduktivních a bojových schopnostech. Abychom zůstali věrni původnímu konceptu ‚největšího detektiva na světě‘, chceme zdůraznit jeho intelekt a psychickou odolnost, ať už bude sestavovat jednotlivá vodítka v případu anebo bude naplno využívat své rozsáhlé vědecké znalosti ve své netopýří jeskyni.“
Zrod temných rytířů a velkých režisérů
Ať už Reeves stěžejní inspiraci nakonec nasaje kdekoliv, i jeho verze Batmana by se neměla vzdát skutečné podstaty batmanovského mýtu. A tou ve výsledku není ani pop-kulturní složenina z různorodých zdrojů (vedle Holmese samozřejmě klasický The Shadow, Zorro či Da Vinciho létající stroj), ani čistě lidský původ zbavený nadpřirozených schopností nebo dokonce pojatý coby realizace ultimátního amerického snu (ze sirotka multimilionářem, z multimilionáře veřejný hrdina).
Skutečná podstata Batmana totiž spočívá ve způsobu boje se strachem, v pochopení a uchopení životní pravdy o tom, že jakmile svůj největší strach dokážete ovládnout, můžete jej i efektivně využít ve svůj prospěch. Mladý Bruce Wayne má v sobě coby bezprostřední svědek kruté smrti vlastních rodičů zakořeněný strach ze smrti, která nese symbolickou podobu netopýrů. Nakonec ho překoná tím, že se jí postaví tváří v tvář, nechá se jí pohltit, aby pochopil její podstatu a nevyhnutelnost. Svůj největší strach pak obrátí přímo proti všem dalším současným i budoucím vrahům v Gotham City. Doslova se jím stane. Stane se smrtí, netopýrem neboli Batmanem, temným rytířem v temném městě.
Pro každého tvůrce, ať už filmového, komiksového či literárního, právě uvědomění si téhle podstaty znamená vedle vstupu na obří pole kreativity i mimořádnou zodpovědnost a ohnivou zkoušku vlastního citu, vypravěčských schopností a světonázoru. Reeves s Pattinsonem mají v tomto ohledu obrovský potenciál navázat na tvůrčí osobitost a genialitu Tima Burtona a Christophera Nolana.
Město strachu a Batmana – Gotham City, zdroj: Geeks of Doom
Autor studoval filmovou a divadelní vědu v Olomouci. Působí v marketingovém týmu České filharmonie, spolupracuje s festivalem Colours of Ostrava a labelem Bigg Boss. Publikoval v magazínech RedWay, Full Moon, Headliner či na Radio Wave. Baví ho architektura, literatura, Batman a žraloci.
Poznámka redakce: V případě, že díla byla nasazena v tuzemské distribuci, píšeme je s českými názvy.
