První pětiletka undergroundové „vysílačky“

„Underground, alternativa, punk,“ stojí napsáno na žlutobílé pomalované obytné dodávce s logem Undergroundradia, kterou můžete potkat zaparkovanou na alternativních a nekomerčních festivalech po českých zemích. Akce tohoto druhu v ní obráží Vladimír „Palivec“ Janeček.

Potkali jsme se o v Odolené Vodě na festivalu Zelífest. Tedy na jednom z řady nezávislých festivalů, které připravují party nadšenců, na plakátech nejsou tučným a velkým písmem napsané hvězdy a většinu kapel člověk ani nezná. Vladimír Janeček je však zná. Řekne vám, že za chvíli začíná předposlední koncert v dlouhé a zajímavé historii jedné z nich a určitě si to nesmíte nechat ujít. Pak vám doporučí, jaké podobné akce se konají tento víkend jinde a kam pojede za týden. A když pak dohraje další kapela, jde za nimi a tahá z nich odkazy na jejich hudbu, aby je mohl hrát na svém Undergroundradiu. Proč? Protože se mu to jejich vystoupení líbilo. Takhle nějak vypadá v praxi láska k hudbě a undergroundu.

„Jako kluk jsem poslouchal Plastiky, DG 307, Umělou hmotu, Sváťu Karáska a po revoluci mi stačilo, že jsem jednou za rok zašel do Akropole na PPU. Ale pak jsem se dostal ke kapelám, kterým říkám Nová vlna undergroundu, a to mě dostalo,“ popisuje Vladimír Janeček, co ho přimělo ke spuštění Undergroundradia.

Internetových rádií existuje hodně i v oblasti různých žánrů rocku. Ale undergroundu se žádné z nich přímo nevěnovalo. Spuštění před pěti lety nebylo podle Janečka zase tak složité, i když se sám rozhodně nepovažuje za počítačově a internetově zdatného: „Oproti vysílání do éteru je to vlastně téměř za hubičku.“ Klíčové bylo, když mu Vladimír „Lábus“ Drápal poskytl celý archiv svého vydavatelství Guerilla Records a podobně se zachoval i Igor Látal zvaný „Fido“ z brněnského vydavatelství Ears & Wind Records. A bylo co vysílat.

„Proč jsem se do toho pustil? Rocková rádia mě po určité době začala nudit, navíc tam je skoro víc reklamy než muziky. Druhý důvod byl ten, že jsem poznal dost zajímavých kapel, které ale nemají šanci dostat se do vysílání běžných stanic. Hrají prostě ‚divnou‘ hudbu. Teď aspoň vědí, že se ta jejich muzika dostane k více lidem, než je okruh lidí jezdících na undergroundové festivaly,“ konstatuje Janeček.

Na Zelífestu jsme probrali s Vladimírem kdeco. Kromě tipů na zajímavé projekty to bylo například i to, jak se daří některým legendám undergroundu, které mají zdravotní problémy. Jak si stárnoucí máničky kdesi ve středních Čechách budují zázemí na důchodový věk, který jim – na rozdíl od pošťáků s penězi (protože nemají náležitě odpracováno v rámci důchodového systému) – klepe na dveře. A také mi – nadšenci pro všechny druhy obytných aut a karavanů – ukázal svoji dokonale vybavenou festivalovou dodávku. A u toho mi popisoval, jak jeho rádio funguje.

„V začátku fungování rádia jsem měl studio doma a mohl jsem do toho naživo mluvit, ale bydlím na vesnici u Prahy, a když se večer lidi vrátili z práce a začali stahovat filmy, tak jsem měl problém a vysílání se sekalo. Takže nezbylo než sbalit server a dát ho ke mně do práce na Žižkov, na rychlé a stabilní připojení. Nevýhoda je, že do toho nemůžu úplně naživo. Ze serveru jde stream na firmu Play.cz a od nich se to už šíří do světa,“ líčí Vladimír „Palivec“ Janeček své pracovní postupy. „Playlisty sestavuju jenom výjimečně, když třeba chci představit novou kapelu nebo album. Jinak to hraje podle pravidel, která zadám, dá se s tím pracovat. Základní pravidlo ale je, že se stejná skladba nezopakuje dříve než za deset dnů. Vysílám samozřejmě nonstop 24 hodin. Poslouchají i lidi třeba v Austrálii nebo v Americe, takže časový posun jim nevadí. Vlastně možná ano – v nočním vysílání od 23:00 do 6:00 hraju i věci, které jsou ve dne spíš nehratelné (explicitní texty, skladby dlouhé třeba 40 minut atd.).“

Vladimír „Palivec“ Janeček je na vysílání víceméně sám a provozuje je jako své hobby ve volném čase. Spolupracuje ale s Františkem „Čuňasem“ Stárkem: „Když to vyjde, tak se jednou týdně sejdeme a něco vytvoříme. On ty koncerty v sedmdesátých letech zažil na vlastní kůži, já ne. Někdy se ale zakecáme a pak zjistíme, že už je pozdě, takže je z toho jenom nějaký štěk nebo upoutávka. Taky jsme spolu vytvořili – tedy já jsem spíš jenom držel mikrofon – šest hodinových dílů o historii českého undergroundu,“ dodává Janeček.

Přes den – od šesti od rána do osmi večer – hraje Undergroundradio běžný mix skladeb, přerušovaný upoutávkami na koncerty, výstavy a festivaly. Od osmi večer do jedenácti pak hraje podle stylu: pondělí alternativa, úterý punk, středa underground, čtvrtek písničkáři, pátek bigbít a v sobotu muzika vhodná k popíjení. „Neděle je zatím volná, ale rád bych tam měl nějakou kombinaci hudby a poezie nebo autorských čtení,“ říká Janeček.

Pro výběr hudby je pro něj nejdůležitější, že z ní nesmí cítit kalkul: „Nehodnotím tolik, jestli je to perfektně zahrané. A samozřejmě jsou důležité texty. Tím nechci říct, že mi tam taky nepronikne nějaký úlet.“ Výběr kapel probíhá několika způsoby. Základem jsou spřízněná vydavatelství: Guerilla Records, Ears & Wind Records nebo Polí5. Důležitá jsou i doporučení od jiných lidí a v neposlední řadě vlastní aktivní vyhledávání. „Když odjíždím na akci, tak si manželka klepe na čelo, jestli jsem se nezapomněl podívat do občanky. Nezapomněl, chci si to ještě užít a muzika mě bavila vždycky. Když mi bylo psychicky nejhůř, tak mě z toho dostali lidi z undergroundu. Je tam fůra lidí s docela velkými problémy, ať už zdravotními, nebo ekonomickými. Ale všichni jsou fajn a šíří kolem sebe pozitivní energii. Já rád dělám lidem radost a to rádio je jeden ze způsobů, jak toho dosáhnout.“