Umělci v rozeštvávané společnosti

Je příznačné, že poezie se dostane do hlavní veřejné debaty až v případě, kdy už se to poezie fakticky netýká. Má dostat Karel Sýs vyznamenání od prezidenta? Debaty o Sýsově poezii, o její kvalitě a smyslu, jsou mimo, o tu nejde. Nějaký z řádů Sýs dostane, to si pište, a bude to jen a pouze proto, že je komunista. Miloš Zeman tím naštve přesně ty, co štve pořád – a přesně o to mu jde. O nic jiného. Jsou to přesně ti, kteří by si od Zemana nevzali ani sklenku vody, natož metál.

Je příznačné, že debata o divadelním představení se strhne v celonárodní melu, až když o divadlo již také moc nejde. Ani nemusím psát, že jde o hru Naše násilí, vaše násilí a násilníky z hnutí Slušní lidé. (Mimochodem, takovou termínovou absurditu by nevymyslel ani Václav Havel.) Představme si, že by nějaký pekař začal péct chleba ve tvaru „Ježíš znásilňuje muslimku“. Pouliční rváči ve službách ultrapravice by zablokovali pekárnu. Protest by byl alespoň uvěřitelnější v tom, že by se s chlebem nesetkali – na rozdíl od divadla – poprvé. A kde je problém protestu proti představení? V přímé akci ani ne: tedy kdyby na pódiu bývali stáli autentičtí křesťané v pohnutí. Ti ovšem stáli venku s transparenty. Problém je, kam tyhle „slušnolidské“ mlátičky jejich „vedoucí“ pošle příště.

Začaly debaty. Horlivé, odhalující a někdy až otravující. Ale začaly i k něčemu dobré debaty. Například máme možnost poznat, jakého giganta navrhuje sociální demokracie na post ministra kultury. Na webu Aktuálně.cz Antonín Staněk, toho času olomoucký primátor, k ocenění Karla Sýse řekl: „Já oceňuji zejména literární tvorbu pana Sýse. To vyznamenání bude za zásluhy v oblasti kultury, nikoliv za zásluhy v oblasti politiky.“ Tak hlavně že se tím bude řídit i prezident republiky. I když Sýsovy básně jsou, oproti těm, které čtou Miloši Zemanovi jeho fanoušci na setkáních, skoro jako od Homéra. Olomoučan Pavel Dostál, výrazný sociálnědemokratický ministr kultury a bývalý přítel Miloše Zemana, který svým životem i zásadovostí spojil „oblast kultury i oblast politiky“, se musí při takovémto úřednickém alibismu v hrobě otáčet.

A poslední ingredience do mixu politiky, umění a současného polemizování. Hejtman Jihomoravského kraje Bohumil Šimek k festivalu Divadelní svět Brno, který uvedl dvě kontroverzní představení (obě od režiséra Olivera Frljiče), prohlásil, že kraj nechce, aby organizátoři jeho sponzorské finance právě na tyto inscenace použili. „Nechceme financovat věci, které jsou kontroverzní,“ řekl hejtman. Režisér Břetislav Rychlík v pondělním pořadu Události, komentáře celkem trefně poznamenal, že pokud mají být všichni spokojení, tak tady nemusí umění vůbec být.

Stejně jako významné části dnešních konzumentů médií vadí, když některá média pouze informují a neutvrzují dané konzumenty právě a jen v jejich světonázoru, podobně těmto lidem překážejí i umělci nezapadající do jejich představ o tom, jak má umění vypadat a co má říkat.

Snímek z inscenace hry Mladinska Gledališčeho Naše násilí, vaše násilí; režie Oliver Frljić, foto: Tę Alexi Pelekanos (Wiener Festwochen)

Není tomu tak dávno, co si tvůrci dost často stěžovali, že dneska je všem skoro všechno jedno a umění se dostalo do fáze, kdy již nejde šokovat a provokovat k přemýšlení, protože všechno už tu bylo a všem je všechno ukradené. Umělci se za poslední dobu moc nezměnili, tedy alespoň jejich výrazové i obsahové možnosti, ale změnila se realita okolo divadel a galerií. A mění se dál! A rozhodně nikoliv směrem k porozumění. Společnost je uměle rozeštvávána všemi, kdo si myslí, že na tom vydělají.

Pro zásadového umělce je taková éra příležitostí stvořit něco významného, společnost ovlivnit a nějak „nakopnout dobu“. Ale není a nebude to nic pohodlného, s tím je třeba počítat. A ti ostatní? Ti si budou – stejně jako dříve – chodit pro metály k trouchnivějícím prezidentům.