Proč si Plzeň zaslouží velkou galerijní stavbu
O nutnosti postavit výstavní síň v Plzni se diskutuje od dob první republiky. Existují architektonické návrhy z let 1935 i 1948. Nové kolo úvah nastalo se založením Krajské galerie v padesátých letech. Nyní by však konečně, jak se zdá, mohlo dojít od slov k činům.
Západočeská galerie v Plzni disponuje cennou sbírkou v rozsahu zhruba deseti tisíc exponátů v hodnotě přibližně miliardy korun. Mimořádná je například kolekce české moderny – obsahuje díla Bohumila Kubišty, Emila Filly, Josefa Čapka, Jana Zrzavého, Josefa Šímy či Toyen. Galerie ji však nemůže v náležitém rozsahu představit veřejnosti, protože na stálou expozici se jí nedostává prostor.
Západočeská metropole nemá k dispozici – na rozdíl od Kutné Hory, kde se podařilo pro GASK (Galerii Středočeského kraje) šťastně využít bývalou jezuitskou kolej – dostatečně velkou a vyhovující stavbu. S chátrajícími městskými lázněmi má město, které je jejich vlastníkem, jiný záměr a pro přestavbu na galerijní prostor nejsou vhodné. Západočeská galerie v současnosti disponuje třemi historickými budovami v Pražské ulici, depozitář však nevyhovuje prostorově, klimaticky ani technicky. Ohrožení cenného fondu je zapříčiněno nevyhovujícím stavem středověké budovy, která trpí především vlhkostí. Galerie funguje od svého založení v roce 1954 v neustálém provizoriu. Stálá sbírka byla nejprve umístěna v Západočeském muzeu, kde zůstala až do roku 1985, kdy v muzeu započala rekonstrukce. Od té doby nikdy nebyla kolekce ze stálé sbírky vystavena – s výjimkou jednotlivých děl v rámci tematických expozic nebo zápůjček do jiných galerií.
Měla by tudíž vzniknout nová, architektonicky hodnotná stavba, která bude (podobně jako moderní galerie v některých jiných evropských městech) lákat turisty pokud možno sama o sobě. V architektonické soutěži na řešení nové budovy byl v roce 2009 vybrán návrh brněnského ateliéru Kuba a Pilař. Ten představuje stavbu, která kromě estetických kvalit zohledňuje i potřeby instituce, nabízí odpovídající depozit i restaurátorské ateliéry. Zcela zásadním důvodem k postavení galerie je právě naléhavá nutnost vybudovat kapacitně i technicky vyhovující depozitář. Kromě prostorných a variabilních ploch pro stálou sbírku i pro dočasné výstavy počítá návrh s expozicí uceleného cyklu Venuší Ladislava Sutnara, tohoto plzeňského rodáka a světově uznávaného malíře a grafika. Návrh rovněž myslí na zázemí pro návštěvníky (podzemní garáže, kavárna, knihovna a víceúčelový sál), které bývá kritizováno například u budovy Nového divadla v Plzni. Fasádu z pohledového betonu mají zdobit skleněné okuláry, propouštějící ideální množství denního světla. Okolo těchto kruhových prosklených ploch budou umístěny LED diody, umožňující promítat na fasádu nejrůznější motivy.
Zvolená lokalita U Zvonu z urbanistického hlediska vyžaduje zastavění. Už ve 14. století na tomto místě stály špitál a kostel, později zvonařství a blok obytných domů, jež musely být roku 2002, po ničivé povodni, zdemolovány. Místo je součástí sadového okruhu vedoucího kolem jádra města; měla by zde tedy stát budova, která by okruh uzavírala. V 19. století dokonce město uvažovalo o odkoupení bytových domů, o vystavění honosnějších a tím o vytvoření jakési plzeňské Ringstraße. Lokalitu město Plzeň Plzeňskému kraji – coby zřizovateli galerie – za symbolickou částku už odprodalo.
Zástupci kraje se v loňském roce usnesli, že se kraj na výstavbě bude podílet čtyřiceti procenty nákladů z celkové částky 820 milionů korun; zbylé finance by měl poskytnout stát. V současné době pracuje Západočeská galerie v Plzni společně s Regionální rozvojovou agenturou na žádosti o dotační titul Ministerstva kultury ČR. Jenže investiční program nazvaný Podpora rozvoje a obnovy materiálně technické základny regionálních kulturních zařízení vedených Ministerstvem kultury ČR momentálně není finančně pokryt, o navýšení rozpočtu MK ČR musí rozhodnout vláda. Asociace krajů České republiky vloni vznesla požadavek vládě na každoroční navýšení tohoto programu o jednu miliardu korun, přičemž každý rok by z něj mohly čerpat dva kraje.
Autorka je publicistka.
