S(t)igma – Co to znamená být chlap? Miřenka Čechová & spol. sondující ve světě českých mužů

Inscenaci S(t)igma předcházel výzkumně-performativní projekt Za muže!, s nímž soubor Tantehorse, jehož je Miřenka Čechová zakladatelkou a uměleckou ředitelkou, vloni cestoval po republice. Obě roviny, tedy jak výzkumná, tak performativní, tvoří páteř novinky. Pozornost upíráme k trojici mladých mužů (Matěj Šíma, Sebastian Vopěnka, Matěj Šumbera), kteří ve svých uměleckých výpovědích vycházejí do značné míry z osobních příběhů. Tlumočí své aspirace v profesním i soukromém životě a překážky na cestě k jejich realizaci. Zrcadlo jim nastavuje společenskovědní přednáška filozofky Alice Koubové, která jejich subjektivní vyprávění zasazuje do objektivizujícího rámce sociální reality podepřeného tvrdými daty. Na tomto půdorysu si autorka konceptu a režisérka Miřenka Čechová spolu s dramaturgyní Barbarou Herz pokládají otázku: Jak dnes definovat mužskou identitu?

Trojice naší doby

Spíše než označení „hudební dokument pro tři (mužské) hlasy“, které tvůrčí tým zvolil, výsledek žánrově vystihuje charakteristika ůzpola-autobiografický storytelling“ (vyztužený rapovými skladbami a zastřešený sociologickým výkladem). Performeři své výpovědi nijak zvlášť nerozžívají ani nerozpohybovávají. Interagují minimálně, jejich osudy se neprotínají. Představují spíš tři hlasy komplementární zkušenosti. Statistický vzorek reprezentovaný třemi těly. A protože se bavíme o mužské identitě, tak dodejme třemi mužskými mužnými těly. Pro silový trénink je zde k dispozici trojice kovových konstrukcí, ovšem ty nejsou po většinu času využity, pouze plní pasivní funkci viditelného atributu. Nad konstrukcemi visí obrazovky formátu displeje mobilního telefonu – a právě ony animují dramatické jednání. Ve smyčce přehrávaná krátká videa (obvykle popkulturního obsahu) totiž s nadsázkou ilustrují jednotlivé promluvy. A upomínají k dalšímu důležitému konstitutivnímu prvku identity postav – k sociálním sítím.

Prvního z mladíků bychom co do typologie mohli přirovnat k lasičce číhající na příležitost, jak zbohatnout. Bystrý úsudek a chladná mysl vyzbrojená darwinovskou argumentační logikou ho směrují k vytouženému socio-ekonomickému statutu. Kupředu ho ženou maximalistické nároky otce, které akceptují výhradně první příčku na výsledkové listině. Lidé jsou zdroje, jež lze vytěžit, vztahy nástroje, které se dají koupit. Uspokojení se však nedostavuje. Jen cynismus a nuda.

Matěj Šíma v inscenaci S(t)igma pražského souboru Tantehorse, foto: Tantehorse – Vojtěch Brtnický

Druhý mladík je zakletý ve světě počítačových her, v němž se pohybuje o poznání sebevědoměji než v reálném životě. Přestože svou jevištní prezentací pohledného, vtipného mládence nevykazuje typické známky incela (i když obnošená tepláková souprava body nepřidá), právě seznamování se ženami vnímá jako svou největší slabinu. V kombinaci s malou ctižádostí, tedy ambicí posouvat se výš na společenském žebříčku, se stále víc ztrácí požadavkům dnešního světa v labyrintu vlastní samoty. Potácí se v rezignaci a stagnaci.

Třetí postava se sice tlaku systému přizpůsobuje s vynaložením veškerých sil a s krajním sebezapřením, ale mučí ji představa, kde už by ve svém věku měla být a není. Konstitucí kuchtíka si (navzdory reálné profesi DJ a producenta) vyslouží místo v italské restauraci. Zde „kroutí“ směny s nasazením dříče, který musí obstát, aby zabezpečil rodinu. Ani sebevětší držák ale nevydrží, pokud se mu od partnerky nedostává pochopení a ocenění. Exploze a vyhoření jsou nevyhnutelné.

Živná půda

Každý z performerů tedy zastupuje odlišný typ životní zkušenosti, ale u všech je neutěšená, neboť inscenace hledá průsečík právě v pocitu frustrace. A proto na jevišti zasahuje filozofka Alice Koubová se svými referáty. Vyprávění tří mužů mají pouze ilustrovat některé obecné tendence ve společnosti. Filozofka ony tendence popíše, pojmenuje to, co považuje za jejich příčiny (kapitalistickým tlakem na výkon a ideologií nepřetržitého růstu počínaje a feministickým nabouráváním tradičních rolí konče), a naznačí řešení (apeluje na společnou nápravu křivd redefinicí demokratických principů). Pocity selhání a vzteku se totiž dají přehlížet jen do té doby, než se stanou hybateli společensky patologického jednání. Takovým patologickým fenoménem může být signifikantní nárůst podporovatelů extremismu mezi mladými muži – a tenhle scénář se také inscenace snaží uchopit. Pozorovaný vzorek mužských typů má důvody k resentimentu a v jevištní realitě nakonec celkem přesvědčivě podlehne fašizujícímu vábení samčí nadřazenosti. Příhodné klima pro to vytváří stále radikálnější veřejná diskuze, jak demonstruje Koubová, tentokrát ovšem coby ďáblova advokátka – v kroji zanícené národovecké lídryně.

Matěj Šumbera v inscenaci S(t)igma pražského souboru Tantehorse, foto: Tantehorse – Vojtěch Brtnický

Inscenace poukazuje na alarmující bezradnost mladých mužů co do sebeidentifikace. Množství voleb, které s sebou současnost přináší, generuje – bez kotvících pravidel a ukazatelů (spíš než instituce udávají tón influenceři na sociálních sítích) – obrovskou nejistotu. Absence pevných rolí a vzorců přispívá stejně spolehlivě ke stvrzování fluidního genderového spektra, ale i k takzvané krizi maskulinity.

S(t)igma není zvlášť poutavá divadelní podívaná a ani jako performativní přednáška nepřináší nové a pozoruhodné vhledy. Ale díky promyšlené metodologii efektivně otevírá téma, jež visí ve vzduchu a má dalekosáhlý dopad. Bylo by žádoucí, kdyby Miřenka Čechová ve svém angažovaném, společensko-kritickém, a přitom citlivém uměleckém přístupu toto téma dále rozvíjela.