Serial Killer: Náckové, Gogol či Trier vraždí v Brně

S  ideou festivalu přišla producentka Kamila Zlatušková, která už za svého angažmá v brněnském studiu ČT realizovala řadu projektů vymaňujících se ze šedého spektra televizní tvorby. Její tehdejší příspěvky zpřítomňovaly méně známé vrstvy naší společnosti (Ptáčata, Zlatá mládež); nyní si předsevzala osvětu stran trestuhodně opomíjených teritorií. Seriálový zabiják se totiž pokouší přesvědčit publikum o tom, že quality TV není  výsadou a doménou anglosaských zemí a mocných producentských stájí typu HBO či Netflix, nýbrž se od Západu šíří i na Východ.

K vidění tak v Brně těchto dní jsou díla z končin natolik seriálově neprobádaných jako je Estonsko, Chorvatsko či Polsko. Produkce ze států, které se jen zřídka dostanou do hledáčku zdejších televizních diváků, se pokoušejí v rámci mezinárodní soutěže střední a východní Evropy dokázat, že jsou upozaďovány neprávem. Široké žánrové rozpětí přehlídky nejlépe ztělesňuje ruský zástupce s enigmatickým názvem Gogol: Začátek. Ten původně vznikal jako trojdílný film určený pro kina, ovšem spolu se speciálně dotočenou čtvrtou částí bude uveden televizně. Už tento nestandardní postup naznačuje, že jde o výjimečný projekt, který i vizuálně  nepřipomíná běžné adaptace literárního klasika. Na motivy Gogolových fantaskních povídek Večery na samotě u Dikaňky vznikl příběh, kde se kozáci, čarodějnice, víly a utopenci potkávají se zneuznaným spisovatelem i s vyšetřovatelem záhadných vražd, a to vše ve vísce, v níž má každý co skrývat. Žánrová směs těkající od erotického thrilleru, přes drama, detektivku, černou komedii až k hororu napovídá, že půjde o vesměs turbulentní zážitek.

Adeptem na vítězství hlavní soutěže může být i satirický pohled na tuzemskou xenofobii s názvem Most! Seriál z produkce České televize se odehrává v titulním městě. Tvůrci Okresního přeboru a Trpaslíka, režisér Jan Prušinovský a scenárista Petr Kolečko, opět tedy brousí v periferních oblastech republiky a se svým humorem neomylně nahmatávají podstatu mentality zdejšího národa a jeho strachu ze všeho, co je odlišné. Téma odlišnosti figuruje i napříč dalšími sekcemi. Na brněnském festivalu je lze nahlédnout (a porovnat) v titulech natolik rozdílných jako je kontroverzní protirasistický sitcom Hnědá rodina nebo charakterové norské drama Domácí hřiště o genderových předsudcích, na něž naráží nově jmenovaná trenérka prvoligového fotbalu.

Z krátkometrážního německého protirasistického sitcomu Familie Braun. Základní situace: dvojice mladých neonacistů, jejichž bublinu velkohubých vylomenin naruší příchod malé holčičky, která má snědou pleť a je dcerou jednoho z nich, foto: ©ZDF/C. Pausch

Seriály s výjimkou těch, jež se v Brně promítají v režimu maratonového sledování (tzv. binge-watchingu), jsou na festivalu zastoupeny prvním a druhým dílem, které v svou celkovou stopáží zhruba pokrývají celovečerní film. Kromě uvedení zásadních milníků dánské seriálové tvorby, jako jsou von Trierovo Království či nový projekt Cesty Páně, v němž téma víry, církve a  rodiny otevírají tvůrci mezinárodně adorované (u nás v ČT před časem uvedené) Vlády, festival představuje i novou německou produkci, která se v současnosti dostává do nevídané kondice. Proč tomu tak je, to se možná dozvíme v jedné z panelových diskusí uváděných v rámci paralelně probíhajícího Industry programu. Tam se navíc dočkáme i případových studií zasvěcujících do vzniku úspěšných sérií stran finanční strategie či vývoje projektu. Kamila Zlatušková by totiž do budoucna chtěla udělat seriálové tvorbě z tohoto festivalu podobně inspirativní zázemí, jakým je Sundance pro americký nezávislý film. To nezní špatně. Nakolik jsou tyto sny realistické, ukáže čas.