Série Českého rozhlasu o procesu s K. H. Frankem dává sugestivně pocítit atmosféru jara 1946

Série Kat K. H. Frank – proces s vrahem od psacího stolu završuje jednu kapitolu práce zaměstnanců rozhlasového archivu. Proces s protektorátním státním tajemníkem Úřadu říšského protektora započal 22. března 1946 a vyvrcholil popravou obžalovaného přesně o dva měsíce později. Ze soudní síně na pražském Pankráci proces přenášel Československý rozhlas. Zvuk, natáčený na magnetofonový pás, byl posléze přenesen na archivační zinkové fólie, které ovšem měly nevelkou kapacitu, jedna pobrala stopáž zhruba čtyři a půl minuty. Takových fólií z procesu s K. H. Frankem se zachovalo 1299 (o celkové váze 900 kg). Nikdo si jich desítky let nevšímal, a to ani poté, co byly roku 2000 z archivu v Přerově nad Labem přemístěny do Prahy; zde skončily v takzvaném pomocném depozitáři vyhrazeném předmětům bez konkrétního určení. A tady fólie objevil mistr zvuku Českého rozhlasu Miloslav Turek. V červnu 2022 je začal zpracovávat.

Soudní přelíčení s Karl Hermannem Frankem u mimořádného lidového soudu v Praze na Pankráci, snímek z 15. března 1946, foto: archiv ČTK

První větší materiál o tomto nálezu včetně ukázek zvukových záznamů z procesu vysílal ČRo Plus již 10. června 2023, v třiapadesátiminutovém pořadu Digitalizované záznamy z procesu s K. H. Frankem: Nová fakta, nové jsou i emoce. A již tady zazní některé partie, které se později objeví i v sérii Kat K. H. Frank. Ostatně pořad tehdy připravila redaktorka a dramaturgyně ČRo Lucie Korcová, která je – spolu s Vojtěchem Kovalem – podepsána i pod nynější sérií, a hovořil v něm historik Vojtěch Kyncl, jenž byl u letošní série odborným poradcem. Vůbec tento pořad je užitečné si poslechnout spolu se sérií, neboť vnáší do dění jara 1946 některé další souvislosti, na něž v Katu K. H. Frankovi nedošlo. Na konci pořadu z června 2023 také zazní, že oněch více než osmdesát hodin záznamů Český rozhlas předal Akademii věd, jehož historikové jej edičně zpracují.

Kromě toho vloni a letos vzniklo několik dalších pořadů, jejichž tvůrci rovněž využili záznamů z procesu s K. H. Frankem (viz níže box Vytěžovaný zvukový poklad). V některých případech zazní tytéž zvukové výseky jako v Katu K. H. Frankovi, v jiných případech je využito výseků někdy i mnohem rozsáhlejších, než je tomu v podcastové sérii, která klade důraz na dramatičnost, atraktivnost a pestrost výsledného tvaru. Podcastová série tedy není ani tak objevem, jako úhledným balíčkem, který vytěžuje i předešlé k tématu vázané materiály, jež nyní můžeme brát jako volné bonusy.

Kat K. H. Frank si při využívání záznamu z procesu uchovává smysl pro míru – na rozdíl od tří pořadů připravených Davidem Hertlem pro rubriku Návraty časem a uváděné souběžně se sérií (opět viz box Vytěžovaný zvukový poklad). Hertl v nich nechává nepřerušovaně plynout dlouhé minuty výslechů, přičemž ne vždy je zřejmé, kdo přesně hovoří, situace je poněkud nepřehledná i proto, že vše bylo tlumočeno z češtiny do němčiny a naopak, hlasy jdou přes sebe… Vyjevují se tu limity běžného poslechu takového dokumentárního materiálu. Lucie Korcová s Vojtěchem Kovalem zvukové dokumenty velmi dávkují, někdy jde skoro „jen“ o atmosféru v pankrácké soudní síni, což nutně není ke škodě věci, neboť právě i tón řeči, použitá slova, emoce v nich včetně rozhořčení o události vypovídají.

Tvůrci projektu Kat K. H. Frank: zleva redaktor ČRo Vojtěch Koval, redaktorka a dramaturgyně ČRo Lucie Korcová, historik Vojtěchy Kyncl, foto: ČRo

Korcová s Kovalem si ku pomoci berou historika z Akademie věd Vojtěcha Kyncla, který dodává kontext, zatímco rozhlasová dvojice zajišťuje „reportéřinu“ – popisuje, kde se zrovna nachází (například pankrácká soudní síň, Malá pevnost v Terezíně, Lidice ad.) nebo co zrovna drží v rukách, co si prohlíží. To samozřejmě bývá ošemetné například tehdy, když zrovna vyjadřují téměř nadšení nad složkami dokumentárních fotografií s portréty lidí, aniž by se pokusili slovy barvitěji přiblížit to, na co hledí (tady se za dnešních technických podmínek nabízí alespoň mobilem takovou složku při natáčení nafotit a snímky připojit jako bonusový materiál na web pořadu). Na pomezí bizáru a zábavnosti balancuje „natěšenost“ Lucie Korcové na skleněné oko K. H. Franka, uložené v Severočeském muzeu v Liberci (Frank o oko přišel v dětství) – přání je jí splněno, nacistovu protézu na vlastní oči spatří!

Když si k podcastu Kat K. H. Frank – proces s vrahem od psacího stolu dohledáte obrazový materiál z onoho přelíčení a z dění kolem něho (něco málo zde předkládáme v obrazové galerii), dolehne na vás temnota té doby s docela velkou intenzitou. Ze všeho vyzařuje úzkost a lépe se dá porozumět kupříkladu tomu, že i v českém myšlení a umění s koncem války rezonují existencialistická díla. A rovněž tomu, co nastalo krátce poté: 26. května – čtyři dny po veřejné popravě K. H. Franka, na niž se do pankrácké věznice vměstnalo pět tisíc lidí a se vstupenkami na tu exekuci se pro vysoký zájem šmelilo – se konaly první poválečné parlamentní volby a jasně v nich zvítězila KSČ. Dva roky poté se tato strana naplno chopila moci a následovala nová vlna násilí. A Milada Horáková, která v procesu s K. H. Frankem vypovídala jako svědkyně (do série je zařazen úryvek z její výpovědi), stanula v roce 1950 znovu před soudem, jenže jako obžalovaná, a 27. června byla v areálu téže pankrácké věznice popravena oběšením.