Současní čeští sběratelé umění. Richard Adam: Přátelství s umělci je zásadní i bez ohledu na sbírání

Richard Adam (*1953) je jedním z nejdéle systematicky „fungujících“ českých sběratelů soudobého tuzemského umění. Svoji vášeň dovedl prakticky na profesionální úroveň. Stalo se to tehdy, když se s ním spojil brněnský podnikatel a v roce 2006 společně otevřeli Wannieck (později Adam) Gallery. V té době bylo sbírání hlavní činností Richarda Adama. Předtím pracoval v pojišťovnictví, žil v Praze a do umění vkládal tolik, kolik mu jen jeho osobní rozpočet dovolil. Rodák z Moravského Krumlova se nadále věnuje sbírání (především) malby a podpoře umělců.

Ve vašem případě existuje více vlivů, které mohly přispět ke sběratelskému zápalu – váš otec byl mimo jiné sběratelem koberců, rodinný přítel MUDr. Dráždil se zase věnoval současnému umění. Co myslíte, že vás ovlivnilo nejvíce?

Asi otec mé maminky JUDr. Daněček, který byl za první republiky přednostou okresního soudu ve Strážnici a kromě obrazů sbíral třeba knihy a chtěl mít od určitých spisovatelů – například Aloise Jiráska, Julia Zeyera či Karla Čapka – celé jejich dílo. Já jsem tuto vlastnost přes maminku zdědil, takže vedle kompletního díla Jana Nerudy mám i stovky, možná tisíce cédéček s vážnou hudbou, od gregoriánského chorálu až po Xenakise. Nejvýznamnější skladatele bych chtěl mít komplet…

Jaké bylo první dílo vaší sbírky, respektive při kterém se to „zlomilo“ a začal jste o své činnosti uvažovat jako o sbírání?

Rozhodující byla v roce 1977 návštěva u vdovy po MUDr. Dráždilovi. U ní jsem poprvé uviděl domek přeplněný obrazy. Byl to šok a já si říkal, že takovou sbírku musím mít taky. Rodiče mi tehdy koupili studii krajiny z roku 1938 od Bohumíra Dvorského, ale skutečné sbírání začalo mnohem později. Vlastně až v roce 2004, po setkání s panem Miroslavem Lekešem.

Má vaše kolekce nějaký konkrétní koncept, myšlenku?

Sbírka představuje soubor především obrazů generace osmdesátých a devadesátých let minulého století, a také nultých let a do jisté míry i druhého desetiletí století jednadvacátého. Několik malířů v ní sice chybí (třeba Vladimír Merta, Margita Titlová Ylovsky, Jaromír Novotný), ale i tak je to kolekce, myslím, skvělá. Čítá asi třináct set položek, kromě Čechů i Slováky, Němce, Rakušany.

Je pro vás přátelství s umělci při sbírání zásadní?

Přátelství s umělci je zásadní i bez ohledu na sbírání, při koupi obrazů však hraje nepominutelnou roli. Jedná se vám daleko lépe s někým, ke komu máte vřelý vztah než s někým, kdo se tváří, že jej otravujete.

Máte přátele i mezi jinými sběrateli?

Ne.

Často zmiňujete úlohu alkoholu, tedy jeho užívání až nad užívání, při setkávání s umělci, při domlouvání koupě i při běžných prohlídkách ateliéru. Nesetkal jste se s tím, že by tato vaše vyznání někdo považoval za problematická?

Mně je úplně jedno, co si kdo o mém pití myslí. S malíři se pije krásně, ale obrazy by se měly vybírat ve střízlivém stavu. Alkohol není nejlepší rádce.

Z výstavy Raději sbírat motýly?, která v Atriu Pražákova paláce Moravské galerie Brno probíhá do 30. srpna 2020. Jde o výstavu portrétů sběratele umění Richarda Adama, které vytvořili přední čeští umělci, jež tento milovník současného umění sbíral a sbírá. Na snímku je obraz Hany Puchové, na němž je Richard Adam (vpravo) se svým spolupracovníkem Petrem Veselým, foto: Petr Veselý

Co konkrétně vám sbírání přináší?

Radost.

Považujete některé dílo ve své sbírce za důležitější než ostatní?

Jsou díla, která jsou důležitá nejen v tvorbě malíře, ale i v kontextu celé generace. Já se vždy snažil vybírat to nejlepší z toho, co malíř mohl nabídnout, a navíc v časovém rozpětí třeba dvaceti let. Když máte třeba od Jirky Kovandy nějakých sto či kolik obrazů, objektů a kreseb vytvořených v průběhu zhruba třiceti let, těžko říkat o jednom, že je důležitější než jiné. Je to průřez jeho tvorbou a každý artefakt v tom celku má cenu.

Vaše sbírka i jméno byly spojeny s privátní galerií, která vznikla díky spolupráci se soukromým investorem a podnikatelem Miroslavem Lekešem. V roce 2014 ovšem zanikla. Co bylo hlavním důvodem ukončení? Není v plánu otevření nové galerie? A co se vlastně nyní děje se sbírkou?

Galerie skončila po deseti letech k 31. 12. 2015. Důvodem byla už jistá únava, není snadné vymýšlet do prostoru většího než 3 500 metrů čtyři velké výstavy do roka a dalších osm výstav do dvou menších galerií. Svoji roli hrálo i rozhodnutí investovat peníze do jiných priorit. Co se týče otevření nové galerie, obávám se, že to asi nepřichází v úvahu. Ale můžu se mýlit.

Jinak, sbírka je uložena v depozitáři, půjčujeme z ní obrazy i objekty na výstavy. Když byl ještě ředitelem Národní galerie Praha Jiří Fajt, velmi vážně se uvažovalo o jejím zakoupení právě Národní galerií, ale to zatím usnulo.

Jak vnímáte prodeje děl ze sbírky? Jaké máte se sbírkou plány do budoucna?

Já už žádné. Sbírku spravuje Nadační fond současného umění. Jak s ní naloží, to už záleží pouze na něm. A pokud se ze sbírky něco prodává, nevím o tom.