Současní čeští sběratelé umění. Tomáš Ciba: Chtěl bych tu po sobě zanechat svědectví o své cestě

Detail z obrazu Nosič kraji
Detail z obrazu Matěje Macháčka Nosič krajin, důležitého to díla pro Tomáše Cibu. Reprodukci celého obrazu najdete uvnitř článku, repro: archiv Tomáše Ciby

Tomáš Ciba (*1985) absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a momentálně se profesně věnuje softwarovému poradenství a procesnímu řízení ve firmách. Ačkoliv nemá formální vzdělání v oblasti výtvarného umění, od mládí je okouzlen architekturou, výtvarným uměním a vážnou hudbou (roky hrál na violoncello). Svoji tematicky zacílenou sbírku s důrazem na klasickou malbu buduje systematicky od roku 2012. Žije střídavě v České republice a Německu.

Co vás přivedlo ke sbírání umění?

Byl to postupný a dlouhý proces už od raného dětství. Šlo o kombinaci následujících čtyř věcí. Za prvé mě ke sbírání umění určitě přivedla hra na violloncello. Hrál jsem na tento úžasný nástroj celkem třináct let. A vážná hudba formuje našeho ducha a představivost. Za druhé to byla tvorba mé sestry Daniely, která navštěvovala výtvarný obor ve stejné základní umělecké škole v Chebu, kde jsem já hrával na violoncello. Její skvělé obrazy, kresby a keramika mě obklopovaly denně v domě našich rodičů. Za třetí to byla má vlastní výtvarná tvorba ve volném čase, spíše jakési výtvarné pokusy. Od mých asi patnácti let jsem chtěl zkrátka zažít na vlastní kůži celkový technologický proces během kresby a malby. Za čtvrté to byly četné návštěvy vernisáží a výstav především mladých malířů během mých studií na vysoké škole v Praze.

Jaké bylo první dílo vaší sbírky?

Rozdělil bych to na dvě části, protože ta první díla byla vlastně dvě. Úplně první dílo do mé sbírky byl obraz Cesta do neznáma, který vytvořila temperou a tužkou na papíře má sestra Daniela a dostal jsem ho od ní jako dárek k mým čtrnáctým narozeninám. Zajímavé je, že až do svých snad šestadvaceti let jsem Cestu do neznáma téměř nevnímal, nevšímal jsem si jí, „jen tak visela“ na stěně mého klučičího pokoje.

obraz Daniely Cibové Cesta do Neznáma Ze sbírky Tomáše Ciby – Daniela Cibová: Cesta do Neznáma, repro: archiv Tomáše Ciby

První dílo pořízené od profesionálního umělce byl pak obraz Sázení stromku, olej na plátně od malíře Vaška Misaře. Koupil jsem jej v The Chemistry Gallery v Praze, u galeristy Petra Hájka; bylo mi šestadvacet. Misař tam tenkrát měl skvělou výstavu své diplomky z AVU Praha. Dodnes na ni vzpomínám.

Vaše kolekce má konkrétní koncept, respektive stěžejní motiv, a tím je téma cesty. Proč? A byl přítomen od počátku?

Je to tak. Tématem cesty, ať již doslovné nebo pomyslné, jsem fascinovaný od mládí. Má sbírka pod tímto hlavním motivem má celkem pět okruhů: 1. Počátek, 2. Příprava a váhání, 3. Přes překážky/příkořím navzdory, 4. Nové světy a 5. Zánik.

obraz Václava Misaře Sázení stromku Ze sbírky Tomáše Ciby – Václav Misař: Sázení stromku, repro: archiv Tomáše Ciby

Ještě k tomu stěžejnímu motivu cesty: mám velké podezření, že za to může právě ten obraz od mé sestry (smích). Nosné téma mé sbírky má určitou souvislost s mým přístupem k životu, tedy s tím, jak na něj nahlížím. Uvědomuji si, že já, ale i obecně my lidé, jsme vlastně neustále na jakési cestě či na cestách – v životě, v milostných vztazích, v profesi, kdekoliv. Co jsem až časem u sebe pochopil, řekněme kolem mých třiceti let, je to, že mě to stěžejní téma vlastně nikdy neomrzí. Lidé budou na cestě nebo cestách i v budoucnu.

Zaměřujete se pouze na malbu?

Systematicky jsem začal sbírat, jak jsem již řekl, v šestadvaceti letech; a do mých třiatřiceti to byla výhradně malba – olej/akryl na plátně nebo akvarel/tuš na papíře. Poslední dva roky jsem do sbírky přidal několik zajímavých kreseb nebo stěžejních skic, které jsou vytvořené tuší, tužkou či pastelem. A do budoucna chci zůstat věrný pouze malbě a kresbě.

Ke své sbírce máte až profesionální přístup. Aktivně se zajímáte o její posun, konzultujete s umělci, s teoretiky i s jinými sběrateli, máte daný námět, logo. Proč je pro vás tento přístup důležitý?

Víte, chci, aby má sbírka měla jistou úroveň už od začátku jejího budování. Až se jednou můj život nachýlí ke konci (sám tedy budu na konci své životní cesty), tak mým velkým snem je, aby byla sbírka „Tomas Ciba Collection“ jako celek zpřístupněna široké veřejnosti a dále vizuálně vzdělávala, inspirovala a také dělala jiným radost.

Je pro vás zásadní osobní přátelství s umělci? Máte nějaké oblíbené?

Ano, osobní přátelství s umělci je pro mě zásadní záležitost. Vnitřně cítím, že znáte-li dané umělce osobně a jejich životní příběh, povyšuje to sbírku na vyšší úroveň.

Nerad bych se teď dotkl nějakého umělce tím, že jej nezmíním. Ale namátkou jsou moji oblíbení malíři kupříkladu Matěj Macháček, Markéta Urbanová, Hedvika Dalecká, Petr Gruber, Vašek Misař a Lucie Jindrák Skřivánková; tihle všichni jsou v mé sbírce zastoupeni několika pracemi. Dále ze současných českých výtvarníků jsou to určitě Tomáš Predka, Kateřina D. Drahošová, Honza Gemrot, Vašek Buchtelík. Z mladých německých malířů je to kupříkladu Manuel Rumpf z Mnichova. Ze zahraničních žijících malířských legend jsou to pak Neo Rauch, Daniel Richter nebo Peter Doig.

akvarel Jan Heres: Cesta v lese Ze sbírky Tomáše Ciby – Jan Heres: Cesta v lese, repro: archiv Tomáše Ciby

Co konkrétně vám sbírání přináší?

Dobrý pocit z možnosti, že mohu aspoň částečně a dlouhodobě podporovat vizuální kulturu v České republice a částečně v Německu, respektive v sousedním Bavorsku.

V současnosti žijete a pracujete právě v Bavorsku, dlouhodoběji se pohybujete v německo-českém prostředí. Promítá se to do vaší sbírky?

Promítá se to především v tom, že vnitřně neustále srovnávám mladou německou a českou malbu a kresbu, i když prvoplánově to vůbec nechci. Jenže nedá mi to, je to prostě silné. A můj subjektivní pocit je, že čeští tvůrci za německými kolegy v malbě a kresbě nijak nezaostávají.

Máte přátele mezi jinými sběrateli?

Opravdové přátele mezi jinými sběratelkami a sběrateli zatím nemám. Jsem asi pro ně příliš mladý a také zatím neznámý (smích).

Jak se k vaší sběratelské činnosti staví okolí?

Ze začátku mě považovalo za podivína. Pocházím z malého západočeského města a taková činnost se tam vůbec nenosí. V minulosti dle představ mého okolí má mladý kluk hrát třeba fotbal, chodit do hospody, chodit na diskotéky a „balit“ co nejvíc pěkných holek. To však nebyl můj případ. Prostě mě to nějak minulo. Já byl často v galeriích, na výstavách, na koncertech vážné hudby a také mezi knihami o umění a architektuře. Kolem mého třicátého roku mě okolí však už začalo brát vážně, protože lidé zjistili, že se tomu věnuji naplno a naplňuje mě to.

Považujete některé dílo ve své sbírce za důležitější než ostatní?

Obecně ne. Považuji všechny zastoupené práce v mé sbírce za rovnocenné. Nicméně jedno dílo stojí za speciální poznámku. Čistě pocitově mi stále „nedá spát“ studentská práce Nosič krajin od mého oblíbeného malíře Matěje Macháčka. V tomhle oleji na plátně Matěj podle mě skvěle vystihl jakýsi neustálý vnitřní boj člověka, který se narodil v jedné zemi, a odešel například za prací, studiem či za svým partnerem do zahraničí. A stále má vnitřně jakýsi postesk po rodné hroudě. Nemůže se toho zbavit: ve své hlavě, respektive na Matějově obraze na tyči položené na rameni, si neustále nosí obě krajiny – tu rodnou a tu cizokrajnou.

obraz Matěje Macháčka Nosič krajin Ze sbírky Tomáše Ciby – Matěj Macháček: Nosič krajin, repro: archiv Tomáše Ciby

Jak vnímáte prodeje děl ze sbírky? Jaké máte se sbírkou plány do budoucna?

Zatím jsem prodeje děl ze sbírky neřešil. Převažují u mě totiž díla mladých a mladších autorů, kteří se na uměleckém trhu teprve etablují. Do budoucna bych prodávat určitě nechtěl. Prodeje děl ze sbírky vnímám negativně. A plány? Tím střednědobým je vydat souhrnný katalog mé sbírky. Dlouhodobým plánem je toto: chtěl bych svoji sbírku s motivem cesty odkázat české nebo jiné evropské renomované kulturní instituci jako celek. Chtěl bych tu po sobě zanechat jakýsi intelektuální odkaz s motivem cesty Tomáše Ciby.

Domníváte se, že se sběratelství současného umění po zkušenosti s celosvětovou pandemií nějak promění? Pokud ano, jak?

To je těžká otázka. Osobně mi však přijde, že se dále více bude projevovat sílící vliv online prostředí. Tedy prezentace na webu a sociálních sítích a také nákupů děl současného umění mezi sběrateli v online galeriích, jako jsou v ČR namátkou například Young Real Art, Art Banana, Origoo, Artpit nebo Invent Art. Je to určitým způsobem pro sběratelskou obec u současného umění z mého pohledu logické. Nákup online je vysoce pohodlný, máte na obrazovce prakticky díla z celého světa a zájemcům o pořízení díla je vše dostupné 24/7. A toto kamenné galerie nebo veletrhy a přehlídky umění ve fyzické podobě oproti online prostředí zájemcům nenabízejí. Online prostředí umožňuje umělcům určitým způsobem také zvýšit a zrychlit dostupnost a povědomí o jejich tvorbě mezi milovníky umění a sběrateli. Jako sběratel bych se zde nezaměřoval jen na oficiální webové stránky umělce a četné art online galerie. Zásadní vliv při prezentaci prací a zvyšování povědomí o tvorbě mají určitě sociální sítě – například Instagram.

Sběratel Tomáš Ciba Sběratel Tomáš Ciba, foto: Archiv Tomáše Ciby

Zaznamenáváte již nyní nějaké změny? Vy sám, na tuzemské scéně případně i v zahraničí?

Nákupy umění díky online prostředí jsou stále rychlejší a bohužel je také často vše poněkud povrchní. Jako zájemce o dílo mám často na začátku před sebou nejprve obrazovku PC nebo displej mobilu. Už to není jako dříve, že na začátku byla vernisáž či výstava ve fyzické podobě nebo papírový umělecký časopis. Ten input se podstatně změnil; aspoň na tuzemské scéně mi to tak přijde. Dále mi jako sběrateli chybí patřičný odstup. Výrazná možnost se zastavit v čase, popřemýšlet nad dílem, porovnat dostupné možnosti a alternativy a teprve pak učinit finální rozhodnutí, zda koupit, anebo ne. Je to asi způsobené opět tou rychlou dobou.

Abych nemluvil jen o prezentaci umění v online prostředí, zmíním i něco z fyzického světa. Pozoruji zde stále větší počet projektů, kde se nějakým způsobem vhodně propojuje art a business nebo art a věda a podobně – a vznikají tím nové synergie.

Všímám si také, že kupříkladu na tuzemské scéně vzniká množství soukromých muzeí či art zón. Jmenujme třeba humpoleckou Osmičku nebo olomoucký Telegraph. Jsem hodně zvědavý na pražskou Kunsthalle, která by měla být otevřená v roce 2021. Držím těmto projektům palce a přeji si, ať se jim nesníží návštěvnost v době „postcovidové“.

Rovněž mi připadá, že umění a umělců je na trhu – zahraničním i českém – stále víc. Jako sběratel to nevnímám vůbec negativně. Fandím tvořivým lidem, protože dělají svět radostnější a barevnější (smích).

Rozhovor vznikl v létě 2020.

Související