Spása se jmenuje Bandcamp. Portál pro přímý prodej hudby zachraňuje muzikanty během koronakrize
Když jsou vinou pandemie možnosti živého hraní nyní značně omezené, nutí situace muzikanty promýšlet, jak se smysluplně uživit. Pomoc přichází z míst, odkud by to možná ani sami nečekali.
Hudební průmysl je posedlý streamovacím modelem – hudbu nevlastníte, jen si ji přes internet přehráváte z obřích úložišť. Spotify, Apple Music či YouTube Music nabízejí pohodlnou variantu konzumace a vydavatelé jsou spokojeni s tím, že se tím dostaly pod kontrolu pirátské sítě, které jim ještě v předminulé dekádě výrazně kazily byznys. Jenže hudebníci mají s tímto způsobem distribuce komplikovaný vztah – opravdu výhodný je totiž pouze pro velké hvězdy. Jinak jsou výdělky ze streamování relativně malé a nikdy nenahradily příjmy z prodejů fyzických nosičů z minulých dekád. Hudba dostupná na těchto službách funguje spíše jako reklama na koncerty, které jsou pro většinu muzikantů hlavním zdrojem příjmu. Ale momentálně je to s koncertováním mizerné. Ještě že je tu internetový obchod Bandcamp.
Bandcamp založil roku 2008 Ethan Diamond a původně měl být alternativou k tehdy populární službě MySpace – jednoduchému webu, který umožňoval přímou interakci fanoušků a hudebníků. MySpace záhy vyklidil pozice a Bandcamp se stal nejběžnější platformou pro nezávislé hudebníky nebo malé vydavatele, kteří zde mohou napřímo prodávat nejen svoji hudbu v digitálním formátu, ale také třeba trička nebo vinyly. Zhruba ve stejné době – tedy na začátku minulého desetiletí – se dominantním distribučním modelem stalo streamování, avšak Bandcamp to nezabilo. Ve skutečnosti totiž nikdy nebylo konkurentem služeb jako je Spotify (vznikla v témže roce jako Bandcamp).
Zatímco zakladatel Spotify Daniel Ek měl sen, že svým předplatitelům nabídne „veškerou hudbu, která kdy byla natočená“. Bandcamp pracuje se skromnějšími cíli – chce hlavně vybudovat povědomí, že hudebníci a fanoušci žijí v symbióze a vzájemně se potřebují. Spotify připomíná obří supermarket, kde moc neřešíte, odkud se bere ovoce a zelenina v regálech. Bandcamp je spíše městské tržiště, kde prodávají na stáncích své produkty „malí“ zemědělci z okolí. Možná jsou jejich okurky o trochu dražší, ovšem přinejmenším máte při nakupování pocit, že podporujete něco smysluplného. Se Spotify si můžeme klidně spojit slovo „průmysl“, pro Bandcamp se víc hodí „komunita“.
Právě síla této komunitní pospolitosti se ukázala během koronavirové krize. Na 20. března oznámil Bandcamp akci, při níž se portál na jeden den vzdal svého podílu na prodeji veškerého zboží, což je obvykle kolem patnácti procent. „Možná to zní až příliš jednoduše, ale nejlepším způsobem, jak pomoci umělcům, je přímá finanční podpora. Doufáme, že se k nám přidáte při podpoře umělců v těchto náročných časech,“ vzkazoval tehdy na webu jeho zakladatel Ethan Diamond. Bandcamp i samotní muzikanti akci propagovali na sociálních sítích a apelovali na fanoušky a jejich smysl pro zodpovědnost. A zabralo to.
Poslední den letošní zimy komunita kolem webu utratila za hudbu nebo merchandise (trička, CD, vinyly, čepice a další) dohromady 4,3 miliony dolarů, což bylo patnáctkrát více, než jsou obvyklé páteční zisky na Bandcampu. Nezůstalo u jediné akce – na začátku května podobná mobilizace fanoušků vydělala muzikantům sedm milionů dolarů, dalších pět milionů přibylo 5. června, kdy část peněz putovala na organizace spojené s bojem proti rasismu. Svých příjmů se Bandcamp ve prospěch muzikantů vzdal začátkem července a plánuje v tom pokračovat, dokud se koncertní byznys pořádně nerozjede.
Vraťme se ještě do letošního února. V prvních týdnech koronavirové krize se hudebníci ozývali velmi hlasitě – experimentovalo se s online koncerty nebo s podporou přes crowdfundingovou službu Patreon. Bandcamp a jeho výzva k „uvědomělé konzumaci“ se však ukázala jako nejsmysluplnější řešení. Nebylo třeba vymýšlet nic nového, na podobné bázi přímé podpory už služba funguje roky. Bandcamp s apelem na fanoušky udal trend, teprve po jeho vzoru přišly s podobnou možností přímé podpory umělců Spotify a další streamovací weby.
Letošní jaro a bezprecedentní změna struktury příjmů muzikantů změnily image Bandcampu. Dříve byla služba spojována spíše s obskurními žánry (hudba pro počítačové hry, seapunk apod.), nyní je evidentní, že záběr platformy je daleko širší a využít ji mohou i známější jména. Svou kompletní diskografii sem například nedávno nahráli zpěvačka Björk nebo zpěvák Peter Gabriel. Bandcamp se během posledních měsíců proměnil ve smysluplnou alternativu velkých streamovacích služeb.
Se streamovacími giganty rozhodně nemůže soutěžit v množství dostupné hudby, sotvakdy to bude portál mainstreamových hvězd. Bandcamp však nabízí fanouškům možnosti, které Spotify nemá. Například vkládat recenze k deskám nebo nechat objevit svého avatara na seznamu uživatelů, jež desku podpořili. Od roku 2016 také portál provozuje vlastní informační web Bandcamp Daily, kde vychází třeba kurátorované výběry zajímavé hudby doplněné komentářem. To jsou všechno nástroje budující kolem hudby z Bandcampu fanouškovskou komunitu; respektive dávají jednotlivým uživatelům pocítit, že někam patří. A tenhle pocit je těžko vyčíslitelný penězi. Stejně jako vědomí muzikantů, že je fanoušci potřebují.
Bandcamp funguje i jako streamovací služba – desku si zde můžete poslechnout dvakrát zadarmo, při třetím spuštění písně vás web upozorní, že by bylo dobré zvážit podporu hudebníkovi. „Podpora“ je vůbec často používané slovo v souvislosti s Bandcampem. Namísto pouhého konzumenta se tady posluchač do symbiotického vztahu s tvůrcem. To dává smysl: jinak nezávislá kultura těžko přežije v konkurenci velkých obchodníků s jejich masivním marketingem.
„Růst naší firmy je až komickým způsobem pozvolný. Před jedenácti lety jsme si říkali, že je to přímka stoupající mírně nahoru a pořád to platí. Tento rok však bude patrně prvním, v němž uvidíme výraznou změnu. Je způsobena uvědomělostí, kterou vytvořila potřeba podporovat umělce napřímo,“ prohlásil Diamond v nedávném rozhovoru pro The Guardian. Tam také vysvětluje, že se snaží změnit vztah fanoušků k hudbě, která podle něj v současné streamovací éře devalvovala na pouhou zábavu. Bandcamp vloni otevřel svůj vlastní kamenný obchod – nachází se v Oaklandu a dají se zde koupit fyzické nosiče s hudbou nebo oblečení podporující kapely.
Letošní léto bude pro muzikanty v mnohém zlomové. Koncertní byznys se zatím rozjíždí velmi pozvolna a finanční rezervy začínají docházet. To určitě spoustu muzikantů přivede k myšlence revidovat svůj vztah k distribučním modelům. Už teď přichází do módy kombinovaný způsob, jenž odráží, nakolik je ten který typ služeb nakloněn muzikantům. Singl nebo desku nejprve vydají na Bandcampu, vydělají nějaké peníze přímým prodejem od nejvěrnějších fanoušků, kteří mají potřebu umělce podpořit, anebo jen nechtějí čekat. Teprve pak – třeba o týden nebo dva později – se hudba objeví na Spotify a podobných službách.
Uvědomělé nakupování a zarytá fanouškovská podpora skrze Bandcamp má samozřejmě své hranice. Není to záchrana celého průmyslu a náprava všech křivd. Jde o jemné nasměrování fanoušků k etičtějšímu modelu. Vykročení k udržitelnějšímu přístupu, který by muzikantům mohl umožnit přežít i v situacích, jako je ta současná.
