Rýmy z kosmu. Lil Uzi Vert spojuje na své letošní desce sci-fi a rap

V krátkém průvodním filmu ke své nové desce Eternal Atake hraje americký rapper Lil Uzi Vert muže, který je přítomen havárii UFO, k níž ho zavedl GPS kód obdržený přes internet. Ze stroje vylezou přátelské mimozemšťanky v modrých róbách a udělají z pozemšťana vůdce svého kultu. Na konci snímku Lil Uzi Vert odlétá v obří kosmické lodi kamsi do kosmu…

Pusťte si skladbu Baby Pluto z nového alba rappera Lil Uzi Verta, foto: Pollstar

Děj filmu zhruba kopíruje koncept alba rozděleného do tří částí pojmenovaných podle jednotlivých rapperových osobností – pozemského hedonisty Baby Pluto, empatického milovníka Rejiho a „probuzeného“ Uziho. Podle rappera pojednává první polovina nahrávky o setkání s mimozemšťany a druhá o cestování vesmírem. Fakt je však ten, že zmíněný příběh vypráví album Eternal Atake poměrně volně – písně Lil Uzi Verta se často dotýkají tradičních rapových propriet (peníze, drogy, holky) a sci-fi téma je přítomné až ve druhém plánu skrze krátké scénky. Vědeckofantastický příběh je navíc metaforou vnitřního souboje člověka nacházejícího vlastní identitu – slovo „atake“ z titulu desky v japonštině prý znamená „překonat, převzít kontrolu“.

Jeden z coverů alba obsahoval parafrázi na logo kultu Nebeská brána. Ten vznikl v polovině sedmdesátých let a o dvě dekády později „ukončil“ svoji činnost hromadnou sebevraždou – členové věřili, že Hale–Boppova kometa, která se v roce 1997 přiblížila Zemi, je flotila mimozemských lodí, jež si přiletěla pro vyvolené. Použití loga sebevražedného kultu způsobilo pozdvižení, když ho Lil Uzi Vert předloni zveřejnil a pozůstalí z Heaven´s Gate oznámili, že hodlají rappera žalovat, jestliže nadále bude logo používat. A to není jediný problém, který desku provázel – vydání alba zastavily skoro na rok a půl spory rappera s jeho nahrávací společností. Vloni Lil Uzi Vert dokonce oznámil, že zvažuje úplné ukončení kariéry. K tomu ale nedošlo.

Zdržení není na odloženém vydání prakticky znát – módní trap s výrazným melodickým zpěvo-rapem, jímž Lil Uzi Vert vždy vynikal, tady doplňují neobvyklé syntezátory jak ze sci-fi soundtracků, zvláštní pěvecké sbory nebo ujeté futuristické beaty. Je to jako zvuk hitparádového (t)rapu, který vstoupil do svého „probuzeného stavu“, abychom se drželi motivu desky. A rozhodně mu k tomu napomohlo vědeckofantastické téma desky.

Symbióza sci-fi a hip hopu ovšem není od Lila Uzi Verta přelomovým krokem, nýbrž aktuálním příkladem této linie. Konceptuálních rapových desek s vědeckofantastickým tématem existuje už řada. Do věrozvěsta „kosmických pravd“ se v kultovním singlu Planet Rock situoval jeden z pionýrů žánru Afrika Bambaatta, v devadesátých letech s tímto konceptem pracovali Digable Planets nebo OutKast a v novém tisíciletí vznikaly opulentní dystopické „hip-HOPery“ jako eponymní album projektu Deltron 3030 o nevábném světě budoucnosti.

Spojení rapu a fantastiky má několik příčin. Rap je dobré médium k vyprávění komplikovaných příběhů – možná lepší než zpěv. Zároveň afroamerickou kulturou prochází proud takzvaného afrofuturismu – svébytné „černé ideologie“ spojující témata brakových sci-fi románů a filmů s myšlenkou osvobození afroamerické menšiny. Zachránci černochů u afrofuturistických hudebníků jakými jsou Sun Ra či George Clinton (Funkadelic/Parliament) není nikdo jiný než mimozemšťané, kteří se zjeví z vesmíru a zachrání národ trpící pod bílou nadvládou.

Rappeři na toto hrdé přiznání černé jinakosti plynule navazují. Trio Digable Planets se na desce Reachin‘ (A New Refutation of Time and Space) z roku 1993 stylizuje do kosmických cestovatelů, kteří přijali úkol šířit na planetě Zemi vesmírné náboženství funku. „Slyšels o tom – nejsme z tohoto světa, jako E. T., přicházíme přes tvoji televizi, jsme mimozemšťané – přímo z Atlanty“ rapuje na albu ATLiens (1996) populární duo OutKast.

Sci-fi rap nicméně poslední roky nezažívá zlaté časy. Rappeři současné hitparádové vlny volí spíše pozemská (možná řekněme rovnou „přízemní“) témata, o metafyzické přesahy jim moc nejde. Nicméně výrazným příspěvkem do afrofuturistické rapové odnože jsou z poslední doby například nahrávky projektu Shabazz Palaces, za nímž stojí Ishmael Buttler, tedy bývalý člen právě Digable Planets. Na deskách Black Up nebo Lese Majesty propojují Shabazz Palaces afrofuturistickou mytologii s pozoruhodnými ingrediencemi psychedelie. Poslouchat tyto nahrávky je jako číst experimentální halucinační sci-fi romány Jeffa VanderMeera nebo Samuela Delanyho.

Lil Uzi Vert stojí na Eternal Atake přece jen víc nohama na z(Z)emi, nicméně v rámci současného rapového mainstreamu je jeho výlet do žánru sci-fi rapu relativně výjimečný. A je také důkazem, že afrofuturistické motivy v černé hudbě jsou nadále živé.