Posmrtné album, které se výjimečně vydařilo

„Je to nádherná věc. Hudba je nádherná věc, lidi,“ říká Mac Miller do potlesku diváků. Ačkoliv se u toho rozesměje, publiku má brzy dojít, že to myslí absolutně vážně. Vždy trochu působil dojmem někoho, kdo za úsměvem skrývá vážné problémy, tady se však na okamžik ukázala jeho jiná, smířenější tvář. Vzápětí se na nahrávce pustí do dechberoucí verze tehdy úplně nové skladby 2009 se smyčcovým kvartetem, v níž odříkává verše jako „Už se víc neptám, proč (…) už nezůstávám zavřený v řádcích, už není rok 2009 a já vím, co se skrývá za těmi dveřmi“. Miller najednou působí vyrovnaným dojmem, jako kdyby mu hudba pomohla konečně najít klid. Potetovaný dvacátník totiž strávil předchozích několik let psaním písní o vyrovnávání se s úzkostmi a s depresemi. Kdežto tady, v kanceláři společnosti NPR, kde vznikají Tiny Desk Concerts, to nicméně chvíli vypadalo, že je na dobré cestě své démony porazit.

Záznam krátkého akustického koncertu se na YouTube objevil v srpnu 2018, v témže týdnu, kdy Miller zveřejnil album Swimming. O měsíc později našli Mac Millera mrtvého v jeho bytě. O své závislosti na prášcích proti úzkosti mluvil poměrně otevřeně, a že koroner určil za příčinu smrti právě předávkování opiáty, nebylo až takové překvapení.

Podobně odešlo poslední dobou ze světa několik rapperů spojovaných s emo-rapovou vlnou: od Lil Peepa po Juice WRLDa. Mac Miller (1992-2018) nicméně vstoupil na scénu o něco dříve – patřil mezi rappery těžící z nástupu alternativních distribučních kanálů. Jeho debutová deska Blue Slide Park se roku 2011 dostala na první místo amerického žebříčku, aniž by byla k dostání v oficiálních obchodech, prodávala se výhradně na internetu. Ačkoliv na první pohled Miller spadal do zavedeného archetypu bělošského rappera coby pouličního spratka a baviče, jakéhosi hypotetického mladšího synovce kapely Beastie Boys, v jeho textech se převalovala i hluboká melancholie.

Melancholie výrazně promlouvá i v posmrtném albu Circles. „Strávil jsem celý den ve svý hlavě, dělal jsem malej jarní úklid. Možná sem pořád moc zaměstnanej svými sny a místo toho bych se měl probudit,“ začíná příznačně singl Good News, který album ohlásil vloni na podzim. Miller na nahrávce pracoval těsně před smrtí a měla doplnit album Swimming tak, aby společně vytvořily jakýsi symbolický kruh. Circles kromě jiného odkazují ke kruhům životních přešlapů, v nichž se rapper mentálně pohyboval a z nichž se chtěl vymanit. Swimming byla deska o někom, kdo nahlédl svůj sebedestruktivní životní styl a snažil se najít z něho cestu ven. V písních z Circles jako kdyby stál už pouhý kousek od nalezení klidu.

Náladě desky pomáhají vzdušné kompozice producenta Jona Briona, s nímž Miller před smrtí pracoval na nových skladbách a dostal volnou ruku s dokončením alba. Millerův introspektivní rap Jon Brion obaluje do jazz-rockových aranží, které vlastně trochu připomínají kapelu ze zmíněného „epifanického“ akustického koncertu v Tiny Desk.

Brion v minulosti spolupracoval s Kanye Westem, Fionou Apple nebo s Frankem Oceanem, má za sebou rovněž filmovou hudbu (například k titulům Magnolia, Věčný svit neposkvrněné mysli, Lady Bird). Trochu staromilská produkce stojí na zvucích vřelých analogových synťáků, živých bicích a basů, k nimž se někdy přidává klavír nebo decentní smyčce. Je to vlastně trochu paradox, že zrovna Mac Miller, který se pro obal desky Watching Movies with the Sound Off nechal vyfotit nahý (intimní partie mu zakrývá přelepka Parental Advisory), nakonec rapuje do podkladů znějících jak loungeová kapela o půl třetí ráno.

Circles je dost možná lepší, než všechny předchozí Millerovy desky. Má potenciál objevit autorovu tvorbu novému posluchačskému segmentu. A to v době, kdy posmrtné desky hvězd slouží jako cynické ždímání archívů, v drtivé většině nedůstojné slavných autorů, kteří smrtí ztratili kontrolu nad svým odkazem.

„Každej musí žít a každej musí někdy umřít. Asi chápeš tu logiku,“ zpívá Mac Miller ve skladbě Everybody jako životem protřelý bluesman. Na Circles přijal roli někoho, kdo říká vážné věci a nestydí se za to. Naslouchat mu s vědomím, že to byly zároveň jeho úplně poslední texty, dodává nahrávce zvláštní děsivou patinu. Člověk si přinejmenším uvědomí, že Mac Miller byl rapper, který rostl s každým albem a měl toho nejspíš ještě hodně před sebou.