Rapový horor v podaní Clipping., může přinášet sofistikovanější strach než filmy

Clipping. jsou experimentální rapovou trojicí pocházející z Los Angeles. Prosluli nekompromisní industriální produkcí, ale i neskutečně rychlou flow jejich rapera Daveeda Diggse. Zbylí dva členové, Hutson a Snipes, se seznámili roku 2009 jako spolubydlící na vysoké – a začali spolu vytvářet noisové remixy tehdejšího komerčního rapu. Když se k nim o rok později přidal Diggs, rapoval do jejich hudby vlastní texty. V roce 2013 vydali na internetu mixtape Midcity, který navzdory téměř nulové propagaci sklidil úspěch a pomohl jim ke smlouvě s respektovanou nahrávací společností Sub Pop.

Clipping. za roky své existence neuhnuli z nekompromisního zvuku. Před třemi lety vydali konceptuální sci-fi album Splendor & Misery vyprávějící příběh otroka Cargo #2331, který se účastní krvavého povstání proti otrokářům na vesmírné lodi. Příběh je „vyprávěn“, respektive rapován, z pohledu umělé inteligence řídící loď. Album prozkoumává témata afrofuturismu, temné dystopie, otázek svobody a důstojnosti; odkazuje na několik sci-fi románů včetně díla Ursuly Le Guin.

Děs a odosobnění

Z umělecké ambicióznosti Clipping. neuhýbají ani na There Existed an Addiction to Blood. Název odvodili z experimentálního hororu o upírech a začarovaných kudlách Ganja & Hess z roku 1973, oceněného v Cannes. Surreálně střižený snímek zaujal především společenskou angažovaností. Je důležitým černošským filmem, který vampirismus používá coby metaforu pro závislost. Mnohé z toho najdeme na novince Clipping: angažovanost, metafory, surreálnost.

Přes hodinu trvající nahrávka se pohybuje na pomezí hororu, halucinace a intenzivního tripu. Nemá jednotný příběh jako předešlá sci-fi deska, přesto jde o týž druh narativního rapu – tady každá skladba představuje uzavřený děj. Otázkou zůstává, zda hudba dokáže být děsivá. A jakou formu by v tom případě měla mít? Můžeme se u rapu bát stejně jako u filmu či knihy? A chceme to vůbec od hudby?

Aby nedošlo k mýlce: Clipping. v tomhle nejsou první. Rap jako horor existuje už delší dobu v jednom z okrajových sub-žánrů coby horrorcore. Ten vesměs kombinuje rap s brutální elektronickou hudbou používající někdy metalové samply či riffy. Rapuje hlavně o krvavém goru, vraždění, znásilňování či satanismu, využívá motivy ze starých filmů. Jako horrorcore by se z tvorby známějších raperů dala s přimhouřenýma očima označit raná tvorba Američana Tylera the Creatora. Přístup Clipping. se těmto žánrovým atributům v zásadě vyhýbá. U Clipping. se nevyskytuje humor, pro horrorcore typický. Ale především: interpreti horrorcoru si často nekladou za cíl někoho opravdu vyděsit, nýbrž spíš šokovat a tvořit kolem sebe kontroverzi. Kdežto Clipping. na There Existed an Addiction to Blood si drží od příběhů odstup; jsou to rapoví vypravěči a mystifikátoři.

Ostatně už na začátku své dráhy se rozhodli, že nechtějí vytvářet „autobiografie“, nýbrž „romány“, což je v žánru netypické. „Nejčastější slovo v rapu je ‚já‘. A nás vždy zajímalo, jestli to pořád bude znít jako rap, když se zbavíme zaměření na subjektivitu,“ popisují Clipping. svůj přístup v nedávném rozhovoru. V textech There Existed an Addiction to Blood převažuje du-formě, což vyznění dodává na naléhavosti. „A teď to máš přímo u obličeje, nech to rezonovat ve svých kostech,“ zní na singlu Nothing Is Safe, který letošní album do značné míry definuje. „Tvůj strach, který cítíš, je tomu úplně jedno. Je to tu proto, abys pochopil, že nikde není bezpečno.“

Pusťte si skladbu Nothing Is Safe z alba There Existed an Addiction to Blood. Na snímku Trio Clipping. před udělováním Hugo Awards (Cena Hugo je každoročně udělována nejlepším dílům žánrů science fiction a fantasy, vydaným v uplynulém roce). Zleva: William Hutson, Daveed Diggs a Jonathan Snipes; Helsinky, srpen 2017, foto: Wikipedia.org – Henry Söderlund

Strach v tobě, strach z tebe

Hlavní důvod, proč Clipping. stojí za poslech a proč se jejich posledním dílem zabývat, je právě ono odhodlání vyprávět příběhy a vytvářet sugestivní obrazy. V jejich podání horor klade otázky a nutí přehodnocovat stanoviska na násilí a hrůzu. Výborné texty přenášejí rozhodovací pravomoc na posluchače, kterého staví do různých rolí. Někdy musí utíkat před svými vlastními démony, jindy je on sám monstrem, jehož se ostatní bojí. Strach tu lze zažít z více perspektiv.

U Clipping. nejsou monstra jen nadpřirozená. Jsou jimi také fyzické osoby i psychické problémy, závislosti a neschopnost být sám se sebou. Nadto ve virtuálním prostoru zdánlivě nekonečných možností nikdo není v bezpečí. Monstrem může být kdokoli i cokoliv. Klidně i naše zkreslená představa o světě. Možná se vše nachází „jen v naší hlavě“, jak trio rapuje v písni All In Your Head. A ve zmiňované skladbě Nothing Is Safe trio detailně popisuje, jak policisté obklíčí trapový dům plný mladých lidí na drogách a postupně v něm brutálně pacifikují všechny obyvatele. Popisy situací jsou obrazotvorné, plné podivné poezie „lidských těl, které spí po šichtách a vzájemně se hlídají“.

V tracku La Mala Ordina Clipping. pro změnu poukazují na romantický náhled na mafie a gangy, který v lidech utvořil právě rap. Píseň vypráví o raperovi, který se vinou své naivity připlete k mafii a poznává její realistický obraz – jeden z gangsterů jej umučí k smrti. Skladba končí vlnou hluku ještě více evokující klimax a navzdory chladnému odstupu vytváří silný emoční dojezd. Horor se u Clipping. stává i sociálním komentářem. V jednom z rozhovorů se zmiňují o tom, že horor může vystihovat to, čeho se zrovna společnost bojí a s čím by měla bojovat. Horory mohou reagovat na signály času.

Dnešní důležité, protože náladám ve společnosti naslouchající filmové horory jsou v něčem jiné, než například snímek Saw: Hra o přežití (2004), který podprahově reflektoval děs ze zahraniční politiky Bushovy Ameriky a mučení ve věznici na Guantanamu. S publikem v posledních letech zatřásly především angažované horory Jordana Peela: pro mainstreamové publikum dost napínavé a zábavné, ale zároveň obsahující metaforické komentáře o standardizovaném rasismu (předloňský Uteč), nebo o lži amerického snu, kdy ve skutečnosti nikdo nezačíná na stejné startovní čáře (letošní My).

Hororem jako žánrem, který může mít přesah a společenský komentář, se například zabývá i americký výtvarný umělec Arthur Jafa, jenž počátkem letošního roku vystavoval v pražském Rudolfinu. Jeho expozice reflektovala portrétování hororových monster a porovnávala je s vyobrazováním afroameričanů ve filmu. Horory často stojí na strachu z neznámého – jakýsi druh xenofobie je v nich téměř vždy přítomný. Arthur Jafa to ve svých dílech nijak nekritizuje, má hororový žánr rád – spíše ho zajímá klást skrze něj otázky. Vzal například píseň Kanye Westa Ultralight Beam, nadějeplný hit zpívaný společně s Chancem the Rapperem a Kirkem Franklinem, a napasoval na ni klip tvořený policejní brutalitou, násilím a jen nepočetnými okamžiky naděje – tak podle Jafy doopravdy vypadá život obyčejného afroameričana v USA.

Ale zpět k letošnímu albu kapely Clipping. Největší devízou There Existed an Addiction to Blood je široká paleta možností interpretace. Můžeme se tedy rapu bát? Ano, ale ne tak jako v kině. Není to děs se zastaveným srdcem a s třesoucíma se rukama. Je to mnohem sofistikovanější strach. Pocit, že za všemi těmi beaty a hlukem se skrývá pravda o tom, kým doopravdy jsme. Protože čím jsem, než tím, čeho se bojím?

Autor je publicista, spolupracovník Českého rozhlasu – Radia Wave.