Spisovatelka Muriel Barberyová: Květina je pro mě shrnutím japonské kultury

„Když píšu knihu, obvykle o čtenářích nepřemýšlím,” přiznává se spisovatelka Muriel Barberyová v rozhovoru na dvoře Šternberského paláce. Cestu k nim si ale nepochybně našla. Její román S elegancí ježka (2006, česky vydal Host v roce 2008) se stal mezinárodně úspěšným bestsellerem.

Pusťte si rozhovor, který s Muriel Barberyovou vedl Tadeáš Hlavinka, zdroj: Česká televize

Barberyová v knize sledovala dvě uzavřené, tajnůstkářské postavy – vdovu Renée, padesátnici se zájmem o umění a literaturu, která se ale navenek maskuje naplňováním stereotypu přízemní domovnice, a dvanáctiletou Palomu, až neuvěřitelně inteligentní dívku z dobře situované pařížské rodiny. V meditativně plynoucím příběhu nechala autorka obě ženy rozjímat nad smyslem vlastních životů, nad úlohou krásy v nich a též nad různými způsoby, jimiž se v lidské každodennosti může projevovat filozofie.

Autorka měla z čeho čerpat, filozofii vystudovala a sama na ji univerzitě vyučovala. Po úspěchu knihy nicméně svou vysokoškolskou kariéru ukončila. „Nakonec jsem pochopila, že to není můj způsob myšlení, že je příliš abstraktní a konceptuální. Nejlepším způsobem, jak uchopit realitu, je pro mě zobrazit ji ve fikci,“ vysvětluje.

Pozitivní přijetí románu S elegancí ježka inspirovalo vznik filmové adaptace, u zahraničních nakladatelů pak také vyvolalo nový zájem o autorčinu prvotinu, kratší prózu s názvem Pochoutka (česky vydal Host v roce 2009). V ní měli čtenáři možnost zblízka poznat postavu Pierra Arthense, slavného kritika jídla, která se v textu S elegancí ježka spíše jen mihla.

Fantastiky se pak Muriel Barberyová dotkla v knize Život elfů (2015, česky vydala Jota v roce 2019); její pokračování Un étrange pays z roku 2019 zatím česky nevyšlo.

Rychleji se svého českého překladu dočkal loňský román Růže sama, který letos na jaře vydal brněnský Host. Zatímco kniha S elegancí ježka s Japonskem (zosobněným postavou šarmantního seniora Kakura) pouze laškovala, u nejnovější prózy se láska k japonské kultuře projevila naplno. Muriel Barberyová totiž mezitím stihla v Japonsku strávit dva roky.

„Mým jediným úmyslem bylo podat svědectví o šoku, který jsem v Japonsku zažila, a o tom, jakým úžasným objevem pro mě byl ponor do japonské kultury,“ říká v rozhovoru autorka. V knize se do neznámého prostředí noří její hrdinka, čtyřicetiletá botanička Rose, za nepříliš šťastných okolností. V Japonsku si má vyslechnout poslední vůli svého otce, obchodníka s uměním, kterého sice osobně nikdy nepoznala, ale který její posmrtnou návštěvu velice pečlivě naplánoval.

Růže sama je zatím posledním románem Muriel Barberyové, v češtině jej vydal Host letos na jaře, zdroj: nakladatelství Host

Rose tak čeká týden poznávání kjótských chrámů vyrůstajících z mechu, ale také seznamování se s japonskou poezií, výtvarným uměním, jídlem, čajem i saké.

„Bylo to trochu jako zamilovat se do cizince. Tajemno a emoce byly intenzivní. Nikdy jsem nezískala pocit, že bych byla součástí japonské kultury, pouze na mě tato kultura působila a určitým způsobem mě měnila,“ popisuje svou zkušenost Barberyová. V případě Rose pak výlet vede k přehodnocování dosavadního nepříliš šťastného, lhostejného přežívání a k hledání sebe samotné.

Obraz Japonska, který Muriel Barberyová čtenářům nabízí, je uctivý a podmanivý; ukazuje zemi buddhistického klidu, tichého utrpení a harmonického propojení mezi člověkem a přírodou. Pomáhají v tom citace básníků i hra s opakujícími se motivy. Tím asi nejvýraznějším jsou květiny, přítomné v zenových zahradách, chrámech i čajovnách; ve jméně hlavní hrdinky, v jejím povolání i v názvech jednotlivých kapitol. „Květina je tou nejumělečtější součástí přírody. Je bezprostřední a přirozenou, ale zároveň sofistikovanou krásou. Je to pro mě takové shrnutí japonské kultury,“ dodává spisovatelka.

Autor je členem kulturní redakce zpravodajství České televize