Střílet, nebo chránit? Dokumentární série obnažuje osud medvědů na Slovensku

„Pan Huliak je výborný starosta, ale úplně na hovno ekolog,“ konstatuje náčelník Lesoochranářského uskupení VLK Juraj Lukáč při procházce lesem. Snaží se les chránit stejně jako v něm žijící šelmy. Minimálně druhá část Lukáčova hodnocení v sobě nese kus pravdy. Pro někdejšího starostu obce Očová, Rudolfa Huliaka, je střelba na zvířata podobně oblíbenou kratochvílí jako šíření konspirací. O tom, zda je Země kulatá, nebo plochá, lze podle něj polemizovat. Klimatickou změnu popírá a medvěda považuje za biologickou zbraň vyvinutou k likvidaci venkova. Válka, kterou před pár lety vyhlásil medvědům, jej vynesla do nejvyšších pater slovenské politiky. Jen díky zásahu exprezidentky Zuzany Čaputové se nakonec nestal ministrem životního prostředí, ale ministrem cestovního ruchu a sportu nakonec ano.

Rudolf Huliak, jenž 5. května oslaví padesátiny, současně představuje jednu z ústředních postav dokumentární série Mira Rema (* 1983). Málokdo je dnes výmluvnějším zosobněním faktu, že se z medvěda na Slovensku stal politický problém a středobod kulturních válek, v nichž nehrají roli věcné argumenty a dlouhodobé vize, nýbrž momentální emoce a ideové preference.

Remo tomu uzpůsobil pozici, z níž k tématu přistupuje. Nenatočil přírodopisný dokument, v němž by mluvící hlavy odborníků s pomocí animovaných map a grafů osvětlovaly, proč medvědice a medvíďata v posledních letech ztratily plachost a začaly se stahovat z hor do údolí, blíž lidem, na něž ve vzácných případech i zaútočí. Důvody zmíněného chování jsou v sérii přiblíženy spíše mezi řečí. Vysvětlení se přitom liší podle toho, kdo stojí na jaké straně probíhajícího hodnotového souboje. Právě ten se série snaží zpřehlednit.

Podle ochranářů jsou na vině myslivci, podle myslivců zase ochranáři. Ze série Medvěd, foto: © Archiv TV Nova

Tři pozice

Podle ochranářů jsou na vině myslivci, umisťující vnadidla příliš blízko lidských obydlí, a lány kukuřice pěstované na migračních trasách medvědů. Ti se tak naučili chodit za potravou i mimo své přirozené teritorium. Podle myslivců za vše můžou ochranáři bránící volnému odstřelu. Medvědi se kvůli tomu prý přemnožili, v lesích nenacházejí dost potravy, proto občas někomu vlezou na zahradu nebo rozsápou slepice a ovce.

Poměrně často k obdobným případům dochází v Chráněné krajinné oblasti Poľana, kde Remo se štábem natáčel. V průběhu několika měsíců sleduje nárůst frustrace v obou táborech. Část lidí cítí bezmoc vinou přísné legislativy a nemožnosti účinné obrany, část kvůli přiživování paniky a konstruování záminek k razantním politickým krokům, v lecčem připomínajícím strašení přistěhovalci v časech migrační krize.

Rudolf Huliak představuje jednu z ústředních postav dokumentární série Mira Rema. Málokdo je dnes výmluvnějším zosobněním faktu, že se z medvěda na Slovensku stal politický problém a středobod kulturních válek, foto: © Archiv TV Nova

Remo zaujímá pozici nestranného, nepředsudečného pozorovatele, jehož zajímají východiska všech zúčastněných. Také díky tomu jej místní pouštějí do soukromí a před kamerou obnažují své myšlenkové pochody a emoce. U Huliaka, který svou image staví na kontroverzi, to nepřekvapí. Napřímo volá po radikálním řešení v podobě hromadného odstřelu. Uvědomuje si, že mu takový populismus získá voliče. Ve stávající politické atmosféře, a to nejen na Slovensku, se cení výroky silné, nikoliv podložené fakty.

Méně jednoznačnou figurou je bývalý MMA zápasník Radovan Haluza, který o medvědech natáčí zábavná i poučná videa na YouTube. Považuje je za plachá, mírumilovná zvířata, k nimž bychom se měli chovat s respektem. Pak od nich nebezpečí nehrozí. Příroda je pro Radovana i prostorem, v němž od dětství, kdy byl šikanován vrstevníky, nachází pevnější zázemí než mezi lidmi.

Jedna z hlavních postav série: bývalý MMA zápasník Radovan Haluza, který o medvědech natáčí videa na YouTube. Snímek ze série Medvěd, foto: © Archiv TV Nova

Radovanově přítelkyni Nikole to něčím imponuje. Sama má ke zvířatům blízko a sní o založení ranče, kde bude chovat koně. Takže by se ráda usadila, nechce celý život bydlet v autě a běhat s kamerou za medvědy. S Radem si tak v jednu chvíli něžně vyznávají lásku, kdežto v té další se na sebe ani nedokážou podívat. A kromě toho se obdobně jako tisíce jiných dnešních mladých Slováků a Slovenek nacházejí na společenském rozcestí: váhají, zda zůstat ve své vlasti, která jim nenabízí příliš perspektivní vyhlídky, nebo odjet do zahraničí za lépe ohodnocenou prací, tolerantnějším prostředím a vyšším životním standardem.

Radovanova přítelkyně Nikola má ke zvířatům blízko. Ze série Medvěd, foto: © Archiv TV Nova

Třetí výrazná postava vyprávění, ředitelka CHKO Poľana Vladimíra Fabriciusová, zastupuje kompromisní pozici. Hledá rovnováhu mezi ochranou přírody a bezpečím místních obyvatel. Obojí je pro ni srovnatelně důležité. Les jí podobně jako Radovanovi odmala poskytoval útočiště. Jak se svěřuje kameře, nacházela v něm klid, který doma kvůli složité rodinné situaci postrádala.

K přiblížení postav slouží vedle otevřených zpovědí i jejich opakované zobrazování v lokacích a situacích, které jsou jim nejvlastnější. Haluzu vidíme obvykle v lese mezi medvědy. Huliaka v kanceláři či na tiskovkách, kde nadává na uprchlíky a ekology. Fabriciusovou kamera většinou zastihuje mezi lidmi, hospodáři, myslivci či ochránci přírody, s nimiž se snaží diskutovat. Její víra v konstruktivní debatu však během natáčení slábne spolu s tím, jak v rozdělené společnosti klesá ochota naslouchat opozičním názorům. Pozoruhodnou proměnou prochází také Rado. Z lehkomyslného samorosta, který si kvůli lajkům nechává do obličeje stříkat sprej na medvědy, se mění v muže zodpovědně zvažujícího budoucnost sebe, partnerky i medvědů.

Třetí hlavní postava série: ekoložka a environmentalistka Vladimíra Fabriciusová, foto: © Archiv TV Nova

Pozvolný soumrak

Remův čich na sociální herce vyznačující se upřímností a určitou umanutostí přispívá k tomu, že je série vděčná na nečekané dějové odbočky i na situace bující emocemi. Při vzpomínání na traumatizující dětství je to smutek, během láskyplného partnerského souznění intimita. Při nočním honu na medvěda, připomínajícím chladnokrevnou pomstu, se napětí mísí se vztekem.

Postavy poznáváme dostatečně do hloubky, abychom chápali, čím je jejich jednání motivováno, dokázali se na ně napojit. Jen vzácně dochází k tomu, že vztahová dramata zcela zastíní medvědy a série se přiblíží telenovele. Vnější i vnitřní konflikty postav většinou vypovídají o tom, jak chápou své místo v krajině. Ta jim zase nazpět zrcadlí, jakými jsou lidmi.

Hraným seriálům se Medvěd nepodobá jen sázkou na subjektivní prožívání, ale i atraktivním stylem, charakteristickým pro dokusérie z produkce Oneplay (dřív Voya). Záběry jsou někdy nastřihávány za sebe v ostrém rytmu výstřelů z loveckých pušek. Často se přepíná mezi více paralelně probíhajícími a vtipně kontrastujícími akcemi. Potřebné zabarvení scénám vedle náladotvorného color gradingu dodává i hudba Adama Mateje, někdy romantická, jindy akční nebo thrillerová. Pojistkou proti ochabnutí divácké pozornosti je rovněž rozzáběrování scén, v nichž se i během statických dialogů střídají různé pozice kamery a velikosti záběrů. Až na pár melancholicky posmutnělých sekvencí je série prostoupena týmž vzruchem, jaký na Slovensku obestírá medvědy.

Vyprávění koncentrované do šesti epizod neztrácí švih i zásluhou sevřené dramaturgie. Napříč sérií je rozvíjeno několik klíčových motivů, například Huliakův politický vzestup nebo Haluzovo postupně zapouštění kořenů a osobnostní zrání. K budování napětí přispívá odpočítávání měsíců zbývajících do „bodu zlomu“, jímž jsou míněny slovenské parlamentní volby v roce 2023.

Vývojem prochází rovněž tón vyprávění. Rema sice až do konce neopouští jeho charakteristický humor – na absurdní výkřiky politiků často ani nelze reagovat jinak než ironizujícím prostřihem na televizní reportáž, v níž majitel domu s úsměvem popisuje, jak se mu „,maco“ vykálel na zahradu –, ale vyznění epizod je čím dál temnější. Od poměrně uvolněného úvodního dílu, v němž je ještě přítomná snaha o konsenzus, přes pozvolné posilování nenávistné rétoriky až k totálnímu výsměchu názorovým oponentům a pocitu zmaru z toho, jak daleko situace zašla. 

Removi se podařilo zachytit možná poslední fázi boje s medvědy, kdy ještě bylo možné diskutovat. Teď už se rovnou střílí… Ze série Medvěd, foto: © Archiv TV Nova

Zvláštní typ naděje

Volební vítězství Roberta Fica přineslo obrat k mnohem nekompromisnějšímu postupu. Nová vládní garnitura provedla personální čistky v národních parcích a CHKO, zbavila se odborníků, zrušila řadu vyhlášek a na rozhodující pozice dosadila vesměs zástupce myslivců a lesníků. Už vloni v květnu parlamentem prošel zjednodušený odstřel, urychlující vydávání výjimek na eliminaci této šelmy. Před pár týdny byl schválen návrh ministra životního prostředí Tomáše Taraby. V reakci na nedávný pravděpodobný útok medvěda má být odstřeleno 350 dalších, s útokem nesouvisejících jedinců. Z chráněného zvířete se pod záminkou eliminace bezpečnostního rizika stává de facto lovecká trofej.

Removi se s jeho štábem podařilo zachytit možná poslední fázi boje s medvědy, kdy ještě bylo možné diskutovat. Teď už se rovnou střílí. Také proto mohl téma uchopit v jeho komplexnosti, jít nad rámec zkratkovité, strach podněcující televizní reportáže. Vyhýbá se exploataci i bulváru. Nejnosnějším motivem, procházejícím napříč dějovými linkami jednotlivých postav, je propletenost člověka a krajiny. V epoše antropocénu se environmentální problémy svým vznikem a důsledky nevyhnutelně týkají i našich dějin, kultury, ekonomiky. Svou činností definujeme, v jakých podmínkách budeme žít nejen my, ale i ostatní živí tvorové. Podle ochránců bude vyhlazení cca třetiny medvědí populace katastrofou pro celý ekosystém. Nejvíc na to paradoxně doplatí lidé žijící poblíž hor a lesů, jejichž zájmy jsou naoko chráněny.

Plakát k filmu, zdroj: © Archiv TV Nova

Medvěd / Lebo medveď (Slovensko, Česko, 2025, stopáž 5 hodin, minutáž 50 minut)

Režie: Miro Remo, scénář: Juro Šlauka, Juraj Šlauka, Miro Remo, kamera: Miro Remo, Juraj Mravec, Ivo Miko, Lukáš Kačerjak, produkce: Marek Kučera, Erika Hníková, Miro Remo, střih: Šimon Hájek, Miro Remo, Máté Csuport, Josef Krajbich, zvuk: Adam Matej, Lukáš Kasprzyk, Boris Vereš. Vystupují: Vladimíra Fabriciusová, Radovan Haluza, Nikola Nagyová, Rudolf Huliak, Juraj Lukáč, Erik Baláž, Marián Hletko a další.
Premiéra prvního dílu na Oneplay se uskutečnila 11. dubna, poslední epizoda bude uvedena 15. května 2025.

Medvěd je proto i výbornou případovou studií toho, proč je v současnosti každá ekologická krize zároveň krizí lidskosti. Jedno nelze řešit bez ohledu na to druhé. Vladimíra Fabriciusová si to jako vystudovaná ekoložka a environmentalistka zřejmě dobře uvědomuje. Je to právě ona, kdo v závěrečné epizodě zadoufá, že série povede k sebereflexi každého z nás, ne k dalšímu odsuzování.

Díky empatickému přístupu a divácky přístupné formě by Medvěd opravdu mohl posloužit jako pomyslný stůl, k němuž sesednou zástupci rozhádaných stran. Nic jiného jim nakonec nezbude. V tom spočívá zvláštní typ naděje dnešní doby. To, co fatálně ohrožuje soudržnost společnosti, v sobě zároveň nese příslib vzniku něčeho nového a snad méně destruktivního.