Světlo a stíny ukazují naplno potenciál seriálové young adult
Osmidílná série z produkce Netflixu je dalším úspěšným fantasy seriálem posledních let. Na rozdíl od řady jiných se však nesnaží být odpovědí na Hru o trůny, nýbrž cíleně pracuje s konkrétními diváky lačnými po populárních young adult příbězích.
Takzvaná young adult je fenoménem posledních zhruba desíti let, kdy si především nakladatelé a spisovatelé naplno osvojili způsoby, jak zaujmout dospívající čtenáře a čtenářky. Nejedná se tedy o žánr jako takový. V produkci young adult můžete narazit na sci-fi, fantasy, horory, thrillery a samozřejmě na řadu dojemných tragédií z naší současnosti, kdy on/ona/oni trpí nevyléčitelnou chorobou, ale ještě má/mají šanci poznat lásku. Osobně jsem se právě díky těmto příběhům například stal cynickým expertem na cystickou fibrózu.
Young adult je tedy pro mladé a o mladých. Příběhy jsou ve větší míře emotivní, mnohem více reflektují i ve své žánrové podobě vztahy partnerské a rodinné a zápletky jsou o něco přímočařejší než v tvorbě takříkajíc pro dospělé. Především u fantasy a sci-fi je znát, nakolik se jedná o konstrukt původně vytvořený především pro marketingové účely. Řada slavných děl, označovaných původně například za fantasy pro děti, by dnes byla nepochybně zařazena do young adult (třeba Čaroděj Zeměmoří). A kupříkladu Joe Abercrombie, mistr cynické, morálně šedé epické fantasy odlišil od zbytku své tvorby young adult trilogii Moře střepů prostě tím, že oslabil roli dospělých postav a osekal vedlejší dějové linie.
Young adult tak není ničím vyloženě novým, ale výsledkem evoluce autorských a marketingových strategií, stejně jako postupného vyjasňování požadavků konkrétních čtenářských věkových skupin. Právě proto young adult často reflektuje genderovou, rasovou i vztahovou či náboženskou emancipaci – nikoliv kvůli tomu, že je to takzvaně politicky korektní, nýbrž proto, že pro mladé generace jsou právě tato témata důležitá a žádají si je. A na takové publikum čím dál víc míří i streamovací gigant Netflix.
Po nevýrazných až odpudivých projektech Dopis pro krále a Prokletá se mu nyní konečně podařila kvalitní a poutavá young adult fantasy, která není vyloženě guilty pleasures (jako fenomenálně kýčovitá Winx Saga: Osud). Jde o Světlo a stíny podle knih Leigh Bardugo.
Tradiční příběhy v netradičním prostředí
Leigh Bardugo je jednou z největších hvězd young adult fantasy. V Jeruzalémě (roku 1975) narozená a v současnosti v Kalifornii žijící spisovatelka zaujala především prostředím, do něhož příběhy zasazuje. Neběží o další variaci na západoevropský středověk; spisovatelka cíleně evokuje carské Rusko. Přitom nejde o důslednou stylizaci nebo nedejbože vytěžení konkrétních sociálně-kulturních problémů tehdejšího Ruska. Běží o jména, o trochu architektury, o něco málo pojmů… Ale – funguje to! Knihy ze světa takzvaných grišů – tedy lidí schopných ovládat především elementy, ale i světlo nebo temnotu – jsou díky tomu dostatečně jiné a působí exoticky. Což charakterizuje zejména původní autorčinu trilogii, z níž seriál Světlo a stíny showrunnera Erica Heisserera vychází především.
V Nepálu narozená (*1997) herečka Amita Suman v roli Inej Ghafy v seriálu Světlo a stíny, foto: Netflix Příběhově je totiž stejnojmenná knižní trilogie slušně řečeno tuctová. Odehrává se v Ravce, kterou kdysi jistý mocný griša rozetnul ve dví takzvanou Vrásou – zhmotnělou temnotou obývanou lidožravými monstry volkrami. Rozdělená země od té doby zoufale bojuje o přežití se svými sousedy, čelí snaze své západní části o samostatnost a intenzivně hledá grišu schopného Vrásu zničit. Potřebné nadání snad má původně opovrhovaná míšenka Alina Starkov. Ta se brzy dostane do milostného napětí mezi přítelem z dětství Malem a náležitě temným a nepřístupným vůdcem grišů, generálem Kiriganem.
Na trilogii Leigh Bardugo navázala čtenáři mnohem chválenější duologií Šest vran, která neměla půdorys epické fantasy o záchraně světa, nýbrž zábavného zlodějského dobrodružství. Návratem k epické fantasy, ovšem mnohem temnější, je duologie Zjizvený král. Do stejného světa spadá i několik povídek a fikční mytologie rozvíjejících materiálů. Pro seriál je přitom zásadní, že na něm Bardugo spolupracuje a přišla se způsobem, jak původně časově i prostorově oddělenou trilogii Světlo a stíny s duologií Šest vran propojit do jednoho příběhu.
Netflixovské verze Světla a stínů tak působí mnohem komplexnějším dojmem než knižní předlohy. Drobnou nevýhodou je, že osudy Kaze Brekkera a jeho gangsterské party, stejně jako vedlejší linie griši Niny, zajaté „lovci čarodějnic“ (v obou případech jde o linie převzaté právě z pozdějších knih), nemají v průběhu osmi epizod první série žádný skutečný dějový oblouk. S Alininým příběhem se potkávají pouze v několika málo scénách, na čemž nic nezmění ani konec, kdy sice stanou společně proti nepříteli, ale stále si vedou v podstatě separátní agendu.
Někdo tady ví, co dělá
Přitom ona zřídkavá místa setkání Kazových „Vran“ s Alinou jsou možná tím nejzábavnějším na celém seriálu. Jako třeba když se nepovede Alinin únos a Kaz znechuceně opouští Malý palác, kde většina grišů žije a trénuje své umění. Mnohem působivější je i srovnání jejich průniků do Vrásy. Kaz a jeho společníci se musí spoléhat na lidský rozum a techniku; právě díky tomu je jejich cesta mnohem napínavější, protože je jasné, že jakýkoliv zádrhel bude mít fatálnější důsledky. Vnášejí tak prvek nejistoty a vlastně i sympatického chaosu vynucujícího si improvizaci tam, kde je vše kolem Aliny, Mala a Kirigana příliš předvídatelné. Odhalení, jak je to se vznikem Vrásy, i Alininy milostné trable či zrada zdánlivých přátel jsou zde pojaty naprosto v intencích každé druhé young adult.
Nicméně Alinina linie funguje překvapivě dobře, protože seriálová adaptace umně pracuje s návratnými motivy. Jedná se především o jednoduché, ale funkční připomínání toho, že navzdory vzdálenosti si jsou Alina s Malem stále nablízku. A před přílišným tlačením na romantickou pilu brání přesně načasované vpády brutality, kdy tvůrci opakovaně vyhladí celou skupinu vedlejších postav, po jejichž odstranění jsou Alina i Mal ještě víc separovaní od svého okolí.
Leigh Bardugo s Ericem Heissererem tedy dobře věděli, co dělali. Autorku předlohy je třeba skutečně uvést na prvním místě. Při pohledu na Heissererovu kariéru se totiž ukazuje, že potřebuje vedle sebe někoho s jasnou vizí, komu může poskytnout praktickou řemeslnou podporu. Tak zazářil po boku Denise Villeneueva u Příchozích, ale zcela zapadl v průměrném hororu se zajímavou premisou Zhasni a zemřeš či u akčního propadáku s Vinem Dieselem Bloodshot. Jeho spolupráce s Bardugo je však ukázkovým příkladem toho, jak zdůraznit silné stránky předlohy (z hlediska produkce přitom „carskou“ Ravku zdařile simulují maďarské exteriéry) a zamaskovat ty slabé. Světlo a stíny jsou zatím nejlepší young adult fantasy. Nezbývá než očekávat ohlášení druhé série. V té by podle nejrůznějších rozhovorů mohlo dojít i na motivy ze Zjizveného krále, autorčiny dosud nejlepší knihy.
Světlo a stíny / Shadow and Bone (USA, 2021, 8 epizod, celková stopáž 6 hodin 53 minut)
Tvůrce: Eric Heisserer, Leigh Bardugo, režie: Mairzee Almas, Lee Toland Krieger, Dan Liu, Jeremy Webb, scénář: Eric Heisserer, Vanya Asher, Daegan Fryklind, Christina Strain, Shelley Meals, kamera: Owen McPolin, David Lanzenberg, Aaron Morton, hudba: Joseph Trapanese, střih: Niven Howie, Tyler Nelson, David Trachtenberg. Hrají: Jessie Mei Li, Ben Barnes, Freddy Carter, Archie Renaux, Amita Suman, Kit Young, Simon Sears, Daisy Head, Julian Kostov, Caroline Boulton a další.
