Seriál Byl by to hřích je euforický a skličující pohled na dekádu, která všechno změnila
Pětidílný seriál Byl by to hřích, k vidění na HBO GO, se vrhá do atmosféry gay komunity začátku osmdesátých let. Sleduje skupinku hrdinů na prahu dospělosti, kteří se odpoutávají od rodičovského dohledu a začínají žít svoje sny, jež se jejich rodinám mohou zdát přitažené za vlasy.
Pro mladé členy gay komunity, kteří přicházejí z okrajových částí Británie, je Londýn počátku „osmdesátek“ jednou velkou party. Naskýtá se tu příležitost objevit sebe sama a popustit uzdu tomu, co konzervativní normy dusily. Byl by hřích nevyužít každou příležitost. O „nemoci amerických homosexuálů“ se zatím jen šušká a nikdo ty zvěsti nebere příliš vážně. Nicméně gay identita má stále přesně vymezené mantinely – být v Británii gay je stigma. Odhalení může zničit nadějnou kariéru, způsobit vyhazov z práce, rozvrátit rodinné vazby.
O to intenzivnější jsou momenty uvolnění, které seriál zprvu zachycuje. Empatickým a vtahující portrétem subkultury na hraně ilegality může duchovní dítě zkušeného scenáristy Russella T. Daviese (mj. Doktor Who) připomenout nedávnou pozoruhodnou autorskou antologii Sekerka Steva McQueena. I zde se z hlubin času vynořuje pulzující komunita, která stála ve své době na okraji a své momenty svobody prožívala spíš jako ukradené momenty vzdoru, skrytá před moralizujícím dohledem většiny. Namísto západoindických přistěhovalců, které ukazuje Sekerka, se Byl by to hřích noří do pestrobarevné a výstřední LGBT kultury, kterou mapuje především skrze čtveřici hlavních postav spojených momentem vylétnutí z rodného hnízda a přechodu do nového prostředí.
Pusťte si trailer seriálu Byl by to hřích. Na snímku Callum Scott Howells (uprostřed, v obleku) v roli Colina Morrise-Jonese, zdroj: HBO / Youtube Ritchie je bezstarostný, extrovertní showman z venkova, který se touží stát hercem. Roscoe utíká z velmi bigotní nigerijské křesťanské rodiny, která je ochotná sáhnout k drastickým opatřením, aby chlapce se zálibou v očních stínech zbavila „démonické posedlosti“. Colin je velšský prosťáček, který nadšeně hltá svět kolem sebe, je to tichý pozorovatel, trpělivá oběť šikany i obětavý dobrák. Jediná protagonistka seriálu Jill se od trojice odlišuje. Pochází z liberální, chápavé rodiny a přirozeně tak plní roli „mámy skupiny“, vždy připravená pomáhat a tlumit excesy svých pubertálních kamarádů. Společně si pronajímají byt a oddávají se novému životu, který má sice jasně vytyčené hranice, ale v jejich rámci existuje opojná a zdánlivě nevyčerpatelná svoboda.
Od prvního dílu, který po sérii večírků a prvních výrazných sexuálních iniciací překvapivě skončí na velmi temnou notu, usilují tvůrci o organický mix mladické nerozvážnosti, rozjívenosti a sílícího tragického podtónu. AIDS zprvu ještě nemá jméno a existuje ve stínech, ale stále výrazněji se připomíná navzdory tomu, že si hrdinové odmítají nebezpečí připustit. Až příliš totiž dává za pravdu moralistům a kazatelům božích trestů. Je to nemoc-kletba, o které se skoro nic neví, proto se nad ní vznáší bezmála mytický status trestu za promiskuitní život.
Byl by to hřích staví svou působivost právě na kontrastu popírání a stále konkrétnějších dopadech ignorované epidemie. Seriál zdůrazňuje naprostou nepřipravenost těch, jichž se týká, dokonalé vytlačení bezprostřední hrozby, kterou nejlépe vystihuje Ritchieho stylizovaný monolog ve druhém díle. Ten náhle zboří čtvrtou stěnu a svou vířivou taneční choreografií zdůrazňuje energii i naivitu některých členů gay komunity. Přinejmenším od třetího dílu už se však euforická nota vytrácí. Nemoc se zpřítomňuje bolestně fyzicky a vede osudy protagonistů nelítostnou trajektorií – od bujaré party až po bezmoc nemocničních pokojů.
Nejde tu jen o vztahy v rámci malé skupinky postav, roztomile propletené příběhy několika výstředních spolubydlících v bytě, kterému se zpola ironicky říká Růžový palác. Seriál plasticky zachycuje dobovou atmosféru, ústrky a tajnosti, kterým musí LGBT komunita čelit ve společnosti, jež zanedbanou epidemii neváhá interpretovat jako veřejnou hrozbu a k nositelům viru HIV se chová jako k veřejným nepřátelům. Byl by to hřích pojednává také o vztazích rodičů a dětí, o tom, jak ti první dokáží zdánlivě dobře míněnou péčí poškozovat životy těch druhých, bránit jim v přijetí sebe sama a zasévat do nich ničivé pocity viny z vlastní identity.
Spojení těchto rovin je velice elegantní. Seriál táhne kupředu „komediální přátelský model“, drobné peripetie skvěle vykreslených a výtečně zahraných figur, kolem nějž se řetězí další linie. Pokud zprvu lehce drhne spojení rozverného a tragického tónu, v průběhu vyprávění však najde zkušený televizní režisér Peter Hoar (Poslední království, Daredevil) optimální rytmus a výraz. Byl by to hřích je kompaktním, působivým dílem, které se dokáže dotknout niterných pochodů svých hrdinů a vytvořit vtahující obraz turbulentní dekády, která všechno změnila; přinejmenším pro postavy, které sledujeme. Na působivosti mu samozřejmě přidává velmi svižné snímání, skvělá výprava a dobové šlágry, které definovaly LGBT komunitu, včetně hitu Pet Shop Boys, který seriálu dal jméno. Plejáda známých jmen interpretů i kapel připomíná, kolik dobových umělců s globálním vlivem muselo svou identitu schovávat v šatníku, aby se vyhnuli veřejnému zostuzení, a jak absurdní a dusivá tato hra na schovávanou před soudícím okem většiny byla…
I nadále platí, že nejpůsobivější výpovědí o tématu AIDS a situaci LGBT komunity na přelomu 80. a 90. let zůstává mistrovské a vrstevnaté procedurální drama 120 BPM francouzského režiséra a scenáristy Robina Campilla. Jeho autenticity seriál Russella T. Daviese dosáhnout nedokáže, na to obsahuje až moc naivních žánrových momentů. Přesto Byl by to hřích působivě připomíná neléčenou jizvu, kterou AIDS zanechalo. A oslavuje energii, s níž se komunita dokázala postavit všem příkořím.
Copak se stalo Collinovi (ztělesňuje jej Callum Scott Howells). Záběr ze seriálu Byl by to hřích, foto: HBO Je trpce ironické, že i třicet let poté měl seriál velký problém prosadit téma HIV/AIDS na obrazovku. Odmítla ho BBC i ITV, Channel 4 na něj přistoupil až po osobní intervenci jednoho z televizních dramaturgů a zkrácení z osmi dílů na pět. Jako by část stigmatu stále přežívala. O to důležitější je, že nakonec vznikl. Sledovat umírání oblíbených postav je bolestné, ale vzpomínky na momenty jejich radosti a prudkých vášní pro změnu sladké. Byl by to hřích dokáže tyhle protichůdné pocity skvěle vyvážit a nabízí tak víc než jen společensky závažné téma.
Autor je filmový a literární kritik
Byl by to hřích / It’s a Sin (Velká Británie, 2021, 5 epizod, celková stopáž 3 hodiny 53 minut)
Tvůrce a scénář: Russell T. Davies, režie: Peter Hoar, kamera: David Katznelson, hudba: Murray Gold, střih: Sarah Brewerton. Hrají: Olly Alexander, Lydia West, Nathaniel Curtis, Callum Scott Howells, Omari Douglas, Neil Ashton, Michelle Greenidge, Graham Parrington, Debra Baker a další.
