Taneční óda na radost a naději. Deset těl, která došla k naprostému odevzdání se

Christos Papadopoulos (* 1982) studoval tanec a choreografii na School for New Dance Development v Amsterdamu, divadelní umění na Drama School of Greece’s National Theater a politologii v Aténách. Je zakládajícím členem taneční skupiny The Lion and the Wolf. Již jeho první díla – Opus a Elvedon – v Řecku došla velkého ohlasu. Obě byla vybrána do programu Aerowaves a Opus byl uveden v Paříži, Amsterdamu a dalších evropských městech. Následující choreografie Mellowing a Mycelium řecký tvůrce vytvořil pro Lyon Opera a Biennale de la Danse Lyon. Předloni si jeho práci objednal Nederlands Dans Theater I a Papadopoulos se ocitl v rámci projektu Architecture of the Invisible ve společnosti hvězdné trojice – Jiřího Kyliána, Hofesche Schechtera a Crystal Pite.

Slyšitelný dech

V Česku se Papadopoulos představil na letošním TANCI PRAHA vůbec poprvé. V Hudebním divadle Karlín deset řeckých tanečníků souboru The Lion and the Wolf během hodinové produkce My Fierce Ignorant Step rozhicovalo svá těla, z nichž sálala radost, síla i víra, že pokud budeme naslouchat jeden druhému, lze se vyhnout konfliktu. Papadopoulos v anotaci mluví o ponuré realitě – podle něho již byly překročeny hranice dystopie a navzdory jím vnímané neutěšené geopolitické realitě oživuje entuziasmus mládí a jistotu, že svět leží před námi, otevřený a náš, a že ho prožijeme tak, jak si přejeme a jak si zasloužíme.

Inscenace My Fierce Ignorant Step byla ve světové premiéře uvedena vloni v Aténách. Odehrává se na scéně ohraničené ze tří stran tmavými mantinely, za nimiž vidíme obnažené útroby zákulisí. Čtyři muži a šest žen stojí nejprve na místě a po několik minut reagují na krátký úder impulsivními pohyby ramen a hlav. Skupina je jako rybí hejno, drží se u sebe, ale vedení se mění. Zcela přirozeně a zdánlivě nahodile. Ovšem za vším se skrývají přesná zadání, jež určují chod tanečního mechanismu vystavěného na repeticích a následném rozvíjení tanečních kombinací.

Stejně jako hudební předloha přibírá další nástroje, zvuky či latentní melodie, tak i choreografie houstne a soustředí se na práci horní části těla, kdy tanečníci v černém obutí s měkkou podešví neslyšně kmitají po jevišti. Na hlavách mají připnuté mikroporty, které ve druhé půli zachycují jejich dech. Dech jako součást žití, plynoucí a zahlcující v rychlých smyčkách těla performerů. Ti zůstávají po celou dobu homogenním společenstvím, jež do předních řad vysílá postupně jiné „vůdce“, na něž je upřena pozornost. Šedé a modré kalhoty tanečníků, svršky rozličných střihů dodávají dílu punc nenucenosti a bezprostřednosti.

Dát do toho vše. Záběr z inscenace My Fierce Ignorant Step, zdroj: christospapadopoulos.art

Jako Ravelovo Bolero

Přestože všichni tančí se stejným zápalem a koncentrací, je na vás, kdo z té desítky nejvíc upoutá vaši pozornost. Zájem k sobě obrátili Sotiria Koutsopetrou a Georgios Kotsifakis, kteří byli ponejvíce vpředu a s publikem navázali výrazný oční kontakt. Ale i oni museli být neustále napojeni na zbytek skupiny, která pulsovala v synchronním pohybu a několikrát se navracela do úkroku stranou s vláčným doprovodem paží. Takových ztišujících momentů však bylo pomálu, neboť aktéři do svého pohybového arsenálu přidávali další pohybové ingredience a vzájemnou empatii a souhru, bez níž by se taneční soukolí rozpadlo.

Být ve střehu, reagovat jeden na druhého, orientovat se v proměňujících se prostorových trajektoriích a nabírat energii a impulsy jeden od druhého – to je pro My Fierce Ignorant Step esenciální. Stejně jako rytmus pronikající do hudební kompozice, která využívá repetic hudebních frází, v nichž pulz stále kvapněji tepe a skladba tak svou strukturou připomíná Ravelovo Bolero.

Vizuál k taneční inscenaci My Fierce Ignorant Step, zdroj: christospapadopoulos.art

Hudba a tanec gradovaly a ve finálních sekvencích dění nasvěcovaly barevné štychy, chvílemi se rozsvěcovala rovněž světla v hledišti a pak – náhle – Papadopoulosova taneční óda na radost skončila ve tmě. V My Fierce Ignorant Step fascinovala souhra účinkujících, kteří museli zpočátku šetřit energií, aby došli do závěru v plné síle a odevzdání se minimalistické choreografii, která rafinovaně a nečekaně rozvíjela drobné fyzické impulsy v prostoru a čase.