Temná divočina šílenství. Komiks Blast nahlíží do propasti, za hranice žánru true crime

Dvojice netrpělivých detektivů se v komiksu Blast dožaduje co nejjasnějších a nejpádnějších odpovědí souvisejících s případem. Jenže podivínský muž Polza Manchini je provádí košatým líčením svého dosavadního života, kde navíc řada věcí zjevně není tím, čím se zdá být.

Z rozsáhlé tvorby Manua Larceneta (* 1969) zatím v češtině vyšly dvě literární adaptace (Cesta, Brodeckova zpráva) a autorský komiks vytvořený společně s Jeanem-Yvesem Ferrim Zpátky na zem aneb Opravdový život. Jeho hlavní postavou je Larcenetovo alter ego, jež společně se svou manželkou opustí městský život a odstěhuje se na venkov. Série volně propojených stripů s nadsázkou ukazuje, jak si dvojice zvyká na životní styl, který má blíže k přírodě než k civilizaci. Zpátky na zem nemůže být svým vyzněním odlišnější od hrůzného a deziluzivního Blastu, ale motiv života v přírodě jako „opravdovější“ alternativy k městu je i zde ústřední.

Pohled na dvojstranu komiksu Blast, repro: Argo

Stranou od lidí

Polza Manchini se rovněž jednoho dne rozhodne opustit civilizaci. Stane se z něj tulák a bezdomovec. Osamělou existenci stranou od lidí, kteří by hodnotili jeho robustní postavu a podivínské chování, popisuje jako autentičtější a intenzivnější. Zároveň je prostoupen šílenstvím: prožívá stavy spirituálního vytržení, titulní „blasts“ (jakási odstřelení se od reality), během nichž jej jímají intenzivní vize, v nichž se mu mimo jiné zjevují majestátní sochy z Velikonočních ostrovů. Kromě toho na okraji společnosti potkává osobnosti, které jsou podobně hraniční, často temným způsobem – vrahy, násilníky, lidi s nebezpečnými psychickými problémy.

Pohled na dvojstranu komiksu Blast, repro: Argo

Polzův příběh dostáváme ze dvou perspektiv. Na konci díla se ocitáme při natáčení true crime dokumentu, kde ho dvojice detektivů rozpitvá stylem, na němž je tento žánr postavený – obsesivním vršením faktů, kde se s každým věcným detailem zachází jako s fetišem, což ovšem odvádí pozornost od toho, jak obtížně uchopitelné věci se popisují. Tohle poslední dějství tak sice dodá několik klíčových a zdrcujících dílků do skládačky Polzova vyprávění, ale rozhodně nepřinese finální vysvětlení či ukotvení. Polza zůstane záhadou a v jeho příběhu nadále zeje plno děr, u nichž si nejsme jistí, zda je tam vypravěč vykopal schválně, anebo vznikly samovolně.

Samotné Polzovo líčení, s nímž trávíme většinu díla, má naproti tomu podobu nakažlivé patologické poezie, strhujícího proudu temně opojných historek, v nichž se mísí vitalistická radost ze základních projevů tělesnosti a hmotného světa, s neustálou nevyzpytatelností šílenství. Larcenet nás s Polzou zve do divočiny, a to hned v několika významech onoho slova. Nejen, že jsme stranou civilizace, ale nacházíme se také mimo její normy, které si ve svých centrech umí vynucovat. Polza je obklopen lidmi, s nimiž, jak trefně poznamená jedna vedlejší postava, „není bezpečné si užívat“. Jsou to osobnosti s posunutým vnímáním morálky nebo dokonce reality, bytosti, v nichž se velmi lidský zájem o kulturu (ať je to literatura či alternativní pornografie) pojí s temnými animálními instinkty. A od začátku cítíme, že jednou z takových osobností je i sám Polza.

Pohled na dvojstranu komiksu Blast, repro: Argo

Opojné výpravy kamsi

Emotivní a nespolehlivé vypravěčství protagonisty podtrhuje i skvělá kresba. Larcenetův styl míchá realismus s karikaturou. Jeho obrázky jsou plné realistických detailů a stínování, ale samotná linka je skicovitě pokřivená a postavy vykazují karikaturní rysy (nejvýraznější jsou nepřirozeně velké nosy). To platí nejen u Polzy, jehož morbidně obézní figura má mít nadsazené měřítko, ale více či méně i u všech ostatních.

Samotné vyprávění je plné doslova zámlk – pasáží, v nichž text úplně zmizí a sledujeme výhradně obrazy. Obvykle jde o pasáže, v nichž se Polza plně pohrouží do přítomného okamžiku. Scény, v nichž žije sám v divočině „jako zvíře“ a všímá si okolních detailů, ale také jeho „blasts“, kdy před nás naopak Larcenet klade proud abstraktních čar a ploch, neumělých dětských kreseb či groteskních fantasmagorických výjevů. Určité obrazy – například celostránkové panely do výšky se tyčící sochy Moai z Velikonočních ostrovů, nebo prázdné oblohy nad nízkým horizontem města – autor nápaditě opakovaně využívá coby interpunkci nebo memento. Vracejí se i „flashbacky“ traumatizujících okamžiků Polzova života, které – v podobě čistě obrazových panelů vpadávajících do proudu děje – připomínají staré rány a strachy, jež se v hrdinově mysli právě ozývají. Většina komiksu je černobílá, ale některá místa jsou naopak v plné barvě (samotné „blasts“, ale i určité další momenty). Tohle střídání podtrhuje neuchopitelnost a nejednoznačnost.

Pohled na dvojstranu komiksu Blast, repro: Argo

Blast je mistrovské dílo evropského autorského komiksu. Série, původně vycházející v letech 2009–2014, vyhrála řadu cen a je považována za mistrovský opus Manua Larceneta a za novodobou klasiku. Dokázal přinést nečekaný boční pohled na žánry „true crime“ a psychothrilleru a vyvolat opojnou závrať z pohledu za hranice vytýčené sociálně podmíněnou normalitou.

Obálka prvního svazku českého vydání komiksu Blast, repro: Argo

Manu Larcenet: Blast. Souborné vydání. 1/2

Přeložil Michal Zahálka. Argo, Praha 2025, 408 stran, doporučená cena 998 korun.

Obálka druhého svazku českého vydání komiksu Blast, repro: Argo

Manu Larcenet: Blast. Souborné vydání. 2/2

Přeložil Michal Zahálka. Argo, Praha 2025, 408 stran, doporučená cena 998 korun.