V Chebu jsou odvážní. Nechali vyplout Odyssea na premiérovu plavbu
Západočeské divadlo v Chebu uvedlo předposlední květnový den premiéru rodinné inscenace Odysseus. Zařadilo se tak k souborům, které i přes drsná protikoronavirová opatření začaly opět hrát. Chebská sezóna se tak dostala jen do mírného skluzu.
Bájný hrdina Odysseus jako kdyby od samého začátku přitahoval na západočeské divadelníky nepřízeň osudu. Jak poznamenala v programu k inscenaci její dramaturgyně Martina Pokorná, nejprve se projektu kvůli velkému pracovnímu nasazení vzdal avizovaný režisér Braňo Mazuch, poté inscenační tým na cestě do Chebu zdržel hurikán Sabine a nakonec přišlo nucené uzavření divadel kvůli pandemii. Vše se však v dobré obrátilo. Režie se chopil Josef Kačmarčík, jenž je také spoluautorem dramatizace. Karanténa zdržela v ČR srbskou choreografku Ivanu Dukić, takže mohla se souborem na pohybové složce pracovat déle a intenzivněji. A nakonec bylo možné začít – byť za přísných, pro mě osobně v mnohém nesmyslných podmínek – hrát.
Záběr z inscenace Odysseus v Západočeském divadle v Chebu, foto: ZDCH – Michal Mráka
Režim, při němž v divadlech musí vždy jedna řada zůstat prázdná, a i mezi diváky v řadě musí zůstávat sedadlo volné, je pro soubory finančně likvidační. Některé scény se proto rozhodly do konce sezóny neotevřít. Například Divadlo J. K. Tyla (DJKT) v Plzni uspořádalo jen několik večerů pro stovku diváků přímo na jevišti Nové scény, hrát a nahrazovat prošlá představení pak celé DJKT začne 9. srpna.
Město Cheb jako zřizovatel divadla záměr divadelníků začít znovu hrát podpořilo. „Z okruhu divadelních fanoušků už volání po obnovení provozu zaznívalo delší dobu, ale rychleji to nešlo z mnoha důvodů. Vytvoření hracího plánu s nejrůznějšími hosty nějakou dobu trvá, stejně jako tisk propagačních materiálů, navíc jsme zkoušeli novou inscenaci a dlouho nebyly upřesněny bezpečnostní podmínky. Finančně se hraní pro třetinu hlediště samozřejmě nevyplatí. V našich podmínkách máme při vyblokovaných řadách a sedadlech maximální kapacitu 95 diváků,“ sdělila dramaturgyně Martina Pokorná. Podle ní se chebská sezóna 2019/2020 nedostane do velkého skluzu: „Stihneme premiéru italské hry Smith & Wesson, začínáme zkoušet i hru Znovusjednocení Korejí, kterou ovšem odpremiérujeme až v září. Hned potom navážeme zkoušením prvního titulu nové sezóny.“ Západočeské divadlo také uvede o prázdninách více open-air představení na Chebském hradě, než je obvyklé.
Klasika v devadesáti minutách
Teď už k inscenaci samotné. Titul, jenž je od začátku avizován jako rodinný, má nelehký úkol: zaujmout dospělé diváky a být přijat a pochopen publikem vysloveně mladým. Chebský Odysseus je dostatečně atraktivní pro zkušené obecenstvo a plnohodnotně si ho užijí i studenti a žáci, ovšem – domnívám se – minimálně třináctiletí, mladší těžko.
Martina Pokorná spolu Josefem Kačmarčíkem si při tvorbě dramatizace zvolili meziválečný překlad Otmara Vaňorného, zachovávající lehký patos. Místy text přechází k próze, což nepůsobí násilně či nepřirozeně, jen v poetických a složitějších pasážích by souboru neuškodila lepší výslovnost a srozumitelnost.
Obsahově se inscenace dotkne stěžejních a notoricky známých pasáží eposu: Kirké, Kalypsó kyklóp Polyfémos, mořské obludy Skylla a Charybdis, Sirény. Dramatizace zachovává princip vyprávění, kdy Odysseus vzpomíná na svou dobrodružnou cestu na dvoře Fajáků.
Scénograf Ján Tereba vytvořil variabilní scénu, jejímž ústředním tématem jsou živly: voda a oheň. S nimi herci skutečně „živelně“ hrají. Vodní plochu rámuje jakýsi břeh či molo, které lze různě naklánět či úplně zvednout na tazích, tvoří tak kluzký povrch nebo náznak bočních kulis. Ve vodě se vášnivě bojuje i hýří, ve vodě také na začátku inscenace dlouhé minuty leží vysílený Odysseus. Nad ohněm je málem opečen slepý pěvec a vypravěč Démodokos.
Vše na jevišti má nějaký smysl, všechny důmyslnosti scény herci používají a rozžívají. Velkou kovovou konstrukci, připomínající bárku, lze divoce rozhoupat, dřevěná podlaha lodi může být stejně štítem jako trojským koněm. Velmi zdařilé jsou obří loutky a masky: Sirény, Kyklop nebo mořské obludy. Ján Tereba je rovněž autorem střihem i barevností minimalistických kostýmů. Hrubé, pytlovinové materiály nebo kothurny, které výtvarník obul bohyním a nymfám, odkazují k antice. Autor hudby a zvukového designu Ondřej Gášek se inspiroval rovněž přírodními živly. Hudba tvoří působivý celek s choreografií Ivany Dukić, jež je častým hostem chebského divadla.
Díky variabilitě kostýmů a masek zvládá v chebském Odysseovi pouhých deset herců ztvárnit velké množství postav. V inscenaci jsou obsazeni členové domácího souboru Jindřich Skopec (starý Odysseus), Petr Németh (mladý Odysseus a Télemachos), Magdaléna Hniličková, Daniel Mišák, Pavel Marek a Vladimíra Vítová, plus jsou tu hosté z řad karlovarské činohry Jan Hanny Firla, Jiří Švec, Tereza Švecová a Eliška Huber Malíková.
Převyprávět v „rekordním“ čase zhruba hodinu a půl antický epos tak, aby byl děj srozumitelný a nestal se přitom nudným výchovným představením, je docela výzva. Josef Kačmarčík si s ní spolu se svým inscenačním týmem poradil se ctí.
Západočeské divadlo v Chebu: Odysseus
Dramatizace podle Homéra: Martina Pokorná a Josef Kačmarčík, režie: Josef Kačmarčík, dramaturgie: Martina Pokorná, výprava a kostýmy: Ján Tereba, pohybová spolupráce: Ivana Dukić, hudba: Ondřej Gášek.
Premiéra 30. května 2020.
