V Jidadě se dějí věci! Alegorický román Slavné časy sleduje pád jednoho autokrata a nástup druhého

Za překlad druhého románu zimbabwské autorky NoViolet Bulawayo (* 1981) Slavné časy přebrala letos 18. dubna Anna Štádlerová (* 1993) cenu Magnesia Litera. Kniha navazuje na slavnou novelu George Orwella Farma zvířat. Ovšem namísto stalinismu reaguje na politické poměry v Zimbabwe, konkrétně na pád autokrata Roberta Mugabeho a nástup současného prezidenta Emmersona Mnangagwy.

Samotná autorka (vlastním jménem Elizabeth Zandile Tshele), které česky vyšla již prvotina Chtělo by to nový jména (2015, tehdy v překladu Markéty Musilové), tvrdila, že svou druhou knihu, jež v originále dostala název Glory, hodlala psát nejprve jako non-fikci. Nakonec se však rozhodla udělat z Mugabeho, který Zimbabwe vládnul takřka čtyři dekády, Starého koně. A román situovala do fiktivní země jménem Jidada.

Zvířata na sociálních sítích

Starý kůň na začátku knihy přijede na prosluněné náměstí kvůli oslavám Dne nezávislosti. Je patrné, že s pokročilým věkem ztrácí psychickou i fyzickou vitalitu a že je mocí zcela opojen. Ale výsady pro něho už nemají dlouhého trvání: v zemi dojde k převratu a moci se chápe Tuvius Pašák Shasha.

Věci se dají do pohybu, ačkoli ne tím směrem, jak si mnozí mysleli. Po svržení diktátora totiž leckdo doufal, že nastanou lepší časy, že se země rozvolní, proběhnou svobodné volby, zlepší se životní podmínky. Román ukazuje, jak snadné je sklouznout do spirály, kdy jednoho diktátora pouze nahradí jiný. Nejedná se o zrovna překvapivou zápletku a lze namítnout, že o to v podobně laděných, alegorických knihách ani nejde – ostatně u Farmy zvířat také není složité odhadnout, jakým směrem se budou události ubírat. Pokud ovšem Orwellovu knihu se Slavnými časy srovnáme, vyvstanou viditelné rozdíly.

Česká vydání Orwellova textu mají zhruba sto tiskových stran. Oproti tomu Slavné časy jich čítají přes čtyři stovky. A je dost dobře možné, že po nějakých pěti šesti desítkách stránek nabude čtenář dojem, že román NoViolet Bulawayo jaksi prohlédl; že nazřel její hlavní vypravěčský mechanismus – tedy způsob, jímž autorka používá nadsázku, jak dění satirizuje – a už nemusí nalézat důvody číst dál. Tento argument celkem pozoruhodně nahlodávají tvůrkyně podcastu BookRising, když s jistou mírou nadsázky tvrdí, že Slavné časy se dají číst jako twitterový feed, který netřeba sledovat lineárně, od začátku do konce, nýbrž do něho lze odkudkoli vstoupit, přečíst pár kapitol a zase z něj vystoupit.

Tomu může napomáhat fakt, že děj spisovatelka „naporcovala“ do množství velmi krátkých kapitol. Ale nejen to: zvířata v knize sociální sítě používají, místy dokonce na několika stranách sledujeme diskuzní vlákna. V nich narazíme na uživatele jako „drvedecPhD“ či „Ovečka s výstřihem do véčka“; není pochyb o tom, že zrovna v těchto pasážích mohla předkladatelka Anna Štádlerová v dobrém slova smyslu „řádit“.

Dělají to, co lidé

Jazyk Slavných časů je obecně velmi příznakový. Narážíme v nich na množství politických frází, které se s opakováním vyprazdňují, ale třeba i refrénovitě se opakující slovo „tholukuthi“, jehož význam mohou čtenáři pouze tipovat, v textu přímo vysvětleno není – při troše nadsázky jej můžeme vnímat jako obdobu aktuálně exponované fráze „six seven“ či podobných hlášek, které se na sítích často používají. Zároveň je dobré dodat, že smysl vět obsahujících tento výraz není třeba nijak luštit.

Anna Štádlerová, která zprostředkovává tituly jak z angličtiny, tak ze španělštiny (vynikající je třeba její převod Strašlivé závratě chilského spisovatele Benjamína Labatuta), si Literu bezpochyby zasloužila – a zmínit je při této příležitosti třeba i redaktorku knihy Anežku Dudkovou. Nicméně ani vynikající překlad nesmaže druhý otazník, který se nad románem vznáší.

Proč jsou Slavné časy vlastně alegorií? Ve Farmě zvířat koně tvrdě pracovali a ovce slepě následovaly, co se jim řeklo. Ale v díle zimbabwské rodačky by Starý kůň mohl být stejně dobře člověkem a zas tak moc by se toho nezměnilo. Většina zvířat dělá víceméně to, co by dělali lidé – tweetují, kují pikle –, jen jsou přitom zvířata. Snad to lze číst jako prostou hyperbolu, snad autorka potřebovala mít od popisovaných událostí větší odstup.

A možná je ve hře i naše omezená zkušenost s podobnými knihami. Jakkoli se totiž paralela s Farmou zvířat nabízí a sama autorka se jí nevyhýbá, nedá se opomenout, že NoViolet Bulawayo čerpá rovněž z jiných vypravěčských, potažmo kulturních tradic, v nichž zvířecí perspektiva nemusí být jen alegorií, nýbrž přirozeným způsobem, jak mluvit o moci a společnosti.

Každopádně autorce tah vyšel – se svým druhým románem se v roce 2022 dostala na shortlist Bookerovy ceny. Není tajemstvím, že africké písemnictví není pro česká nakladatelství zrovna nejlukrativnější literární oblastí. Ale možná se to díky zábavnosti Slavných časů aspoň trochu změní.

Obálka českého vydání prózy, která v originále nese název Glory, repro: Euromedia Group – Odeon