Vitka – žena, která uspěla v ryze mužském světě

Ve svém dramatickém debutu se Tučková věnuje osudu mladé talentované brněnské skladatelky, dirigentky a femme fatale Vítězslavy Kaprálové. Hra vznikla přímo pro Divadlo Husa na provázku a její knižní vydání připravilo nakladatelství Host. Divadelní režie se ujala Anna Petrželková a Vitku Kaprálovou hraje, lépe řečeno Vitkou Na provázku je, mimořádně hudebně i herecky disponovaná Tereza Marečková.

Kateřina Tučková – stejně jako ve svých předešlých dílech – našla téma spojené s jejím rodným Brnem, přitom však téma nikoliv provinční. Jejímu psaní vždy předcházejí rozsáhlé rešerše tématu. Nejinak tomu bylo s hrou Vitka, vyprávějící o závratném vzestupu mladé ženy, jež se před téměř sto lety dokázala prosadit v oblasti, která je dodnes vyhrazena především mužům – tedy ve skladbě a dirigování.

Pozvánka na představení Vitka v Událostech v kultuře, video: ČT, foto: www.katerina-tuckova.cz

Po studiích na brněnské konzervatoři a posléze mistrovské škole pražské konzervatoře odjela Kaprálová díky státnímu stipendiu studovat v roce 1937 na École Normale de Musique do Paříže, kde se zapsala do třídy dirigenta Charlese Muncha. Soukromě pak ještě studovala skladbu u Bohuslava Martinů, s nímž navázala intimní vztah. S jeho ženou Charlottou tvořili slavný milostný trojúhelník. I když reálně vzato: vezmeme-li v úvahu četné milence Kaprálové, mezi nimiž nechyběli představitelé české meziválečné avantgardy pobývající toho času v Paříži, byl to daleko spíše mnohoúhelník. V dubnu 1940 se Kaprálová provdala za Jiřího Muchu, syna malíře Alfonse Muchy, kterého také poznala v Paříži. Jiří Mucha jejich velice krátkému soužití věnoval v osmdesátých letech knihu Podivné lásky. V době, kdy již Paříž byla ohrožována německými vojsky, se u Kaprálové objevily první příznaky nemoci, na niž mladá skladatelka 16. června 1940 v jihofrancouzském Montpellieru, kam byla evakuována svým manželem, v pětadvaceti letech zemřela. Nejpravděpodobnější příčinou její smrti byla miliární tuberkulóza.

Ukázka z premiéry divadelní hry Vitka

Život Vítězslavy Kaprálové byl fascinujícím koktejlem výjimečného nadání a píle, ale i svobodomyslnosti, nespoutanosti a náruživosti. Žila všemu navzdory – jako by věděla, že na všechno, co chce stihnout, jí zbývá pouhých pár let mezi dvěma válkami. Ačkoliv Kaprálová zemřela v pouhých pětadvaceti, zanechala po sobě bohaté autorské dílo; ostatně komponovala od devíti let. Napsala více než čtyři desítky skladeb (klavírní, komorní, orchestrální, vokální), a kdyby nezemřela, zřejmě by se stala jednou z nejslavnějších českých žen. Jako první česká dirigentka řídila koncert České filharmonie (1937) a symfonický orchestr BBC (1938).

Vítězslava Kaprálová v roce 1934, foto: archiv České filharmonie

Děj hry Vitka je zasazen na koncertní pódium. Symbolizuje prostředí, jež bylo v době, kdy Kaprálová žila, výlučně mužské, a podle režisérky tak nejlépe vystihuje přesilu, které Vítězslava musela čelit. Vitčin život vypráví Petrželková v obrazech a symbolech, které doprovází hudba jak Kaprálové, tak Martinů. Výtvarná a hudební stránka patří k pilířům inscenace. A Tereze Marečkové věříme Vitčinu divokost, její posedlost hudbou i muži, její nespoutanost a tvrdohlavost. Marečková prostě Vitkou je. Spojuje je mládí, útlá a drobná postava i hudební talent (Marečková jej v inscenaci prokazuje ve znamenitém houslovém, klavírním i pěveckém výstupu). A v neposlední řadě: z výkonu Marečkové vyzařuje to, co nejspíš platilo i pro Kaprálovou – osobnostní svoboda a neuchopitelnost.

Obálka knižního vydání divadelní hry Kateřiny Tučkové
Vitka, repro: Host

Kateřina Tučková: Vitka, Divadlo Husa na Provázku, premiéra 23. února 2018.
Režie: Anna Petrželková, dramaturgie: Lucie Němečková, scéna: Lenka Odvárková, kostýmy: Hana Knotková, hudba: Vítězslava Kaprálová, Bohuslav Martinů, Petr Hromádka