Vlivné galerie, díl jedenáctý: Hauser & Wirth. Rodinný podnik
Současné umění potřebuje galeristy, kteří umělce podporují a napomáhají ukotvit jejich místo na umělecké scéně. V Londýně fungují soukromé prodejní galerie, jež mají mezinárodní renomé a tím pádem i dosah. Seriál textů představuje ty nejzajímavější z nich.
Iwan Wirth (*1970), rodák ze švýcarského města St. Gallen, otevřel galerii již ve svých šestnácti letech. Svou první výstavu prý uskutečnil už v sedmi, kdy vystavil a prodal (celkem za 75 franků) kopie soch od Giacomettiho a Henryho Moorea. Nutno podotknout, že je sám vyrobil. Tak či tak, zdatný obchodní talent se u Wirtha projevil hodně brzy. Od roku 1990 působil jako art dealer v Curychu, kde také potkal svoji ženu Manuelu Hauser (*1964). Spolu v roce 1992 založili galerii; peníze na její spuštění jim poskytla Wirthova tchýně, Ursula Hauser. Rodová příjmení se stala názvem podniku, který se od té doby notně rozšířil a proslavil.
Pobočky Hauser & Wirth najdeme nyní v Hong Kongu, Londýně, Los Angeles, dvě v New Yorku a samozřejmě v Curychu. Kromě těchto „tradičních“ destinací Wirthovi disponují výstavními prostory na méně obvyklých místech. Zatím poslední otevřenou galerií Hauser & Wirth se stala ta ve Svatém Mořici. Švýcarské alpské městečko poblíž italských hranic je nejen slavné zimní středisko, nýbrž proslulo coby oblíbená destinace movitých cizinců, především penzistů. Obdobnou pověst má Gstaad, s pouhými třemi tisíci stálých obyvatel. Poněkud překvapivější volbou je statek v anglickém Somersetu – jenže venkovské galerie v krásné přírodě jsou mezi sběrateli stále populárnější. Možná i proto patří mezi poslední podniky manželů Wirthových luxusní hotel ve Skotsku, který otevřeli letos za účasti prince Charlese s chotí.
Mezi nejnovější podniky manželů Wirthových náleží luxusní hotel Fife Arms ve skotském Braemaru, který po čtyřletém restaurování otevřeli letos za účasti prince Charlese s chotí. Manželé Wirthovi na snímku zcela vlevo, zdroj: Fife Arms
Oni sami již řadu let žijí převážně v Londýně, kde vychovávají čtyři děti. Vloni se umístili v populárním žebříčku ArtReview Power 100, který každoročně uvádí nejvlivnější lidi v současném uměleckém světě, na šestém místě. Ačkoliv v galerii figurují jako partneři, hybnou silou je Iwan. Manuela o sobě dokonce prohlásila, že je tím nejhorším obchodníkem, nesnáší umělecké veletrhy a nikdy neprodala žádné umění. Zato zajišťuje něco neméně důležitého pro dobrý chod takto specifického podniku. Přiznává lásku ke statku v jihozápadní Anglii, kde se věnuje chovu ovcí, slepic, ale i podpoře umělců, které galerie zastupuje. Zajištění jejich pohodlí a klidu pro tvůrčí práci je pro ni i pro galerii jako takovou důležité.
Kromě žijících autorů prezentuje galerie i několik významných pozůstalostí, rodinných kolekcí a nadací umělců. Celkem jde o přibližně sedmdesát jednotlivých jmen, jejichž výčet můžeme najít na stránkách galerie.
Pohled do výstavy francouzského výtvarníka Pierre Huyghe (*1962), která se pod názvem “IN. BORDER. DEEP” konala v londýnské galerii Hauser & Wirth v roce 2014, zdroj: Hauser & Wirth, foto: Alex Delfanne a Hugo Glendinning – © Pierre Huyghe Hauser & Wirth se nebojí odvážných kroků; za svými umělci si stojí, i když za to třeba čelí kritice. Příkladem může být vystavení díla od švýcarského tvůrce Christophera Büchela na veletrhu Frieze v roce 2006. Instalace se skládala z tisíce kopií Hitlerova spisu Mein Kampf přeloženého do arabštiny. Poté, co dílo našlo kupce, bylo ihned odinstalováno. Proč? Proto, že návštěvníci si jednotlivé knihy, tvořící celek díla, odnášeli. Iwan Wirth to okomentoval poznámkou, že nechápe, proč by někdo chtěl chodit po uměleckém veletrhu s kopií Mein Kampfu. Ta slova vystihují přístup galeristy k uměleckému dílu: klade důraz na jeho celek se svým specifickým obsahem. Ale na druhou stranu: publicity se značce Hauser & Wirth dostalo tak jako tak.
