Zázraky se dějí, ale ne pro ženy. Román Svatá vypráví především o těžkém údělu

Kristina Ringlová (1878–1957) coby čtrnáctiletá dívka na sebe v roce 1892 – a ovšem i v letech následujících – strhla obrovskou pozornost. Do vesničky Suchý Důl začaly z různých koutů Rakouska-Uherska proudit davy, což se stalo i vítanou obchodní příležitostí pro region. Sára Zeithammerová (* 1997) hojně čerpala z dobového tisku i dějin každodennosti 19. století, ovšem reálným případem se volně inspirovala pro svůj vlastní příběh.

Kristína Ringlová (vlevo) s Anežkou Špačkovou někdy na přelomu 19. a 20. století. Zdroj: Wikimedia

Autorka pozměnila jména, Kristina (často také Krista) v knize nese příjmení Raisová, rozvolněny jsou některé lokální reálie, ale především: za vypravěčku všech událostí si Zeithammerová zvolila matku „svaté“ Kristiny, ovdovělou hospodskou Aloisii. Ta kromě Kristy vychovává opuštěnou Anežku, jedinou přítelkyni své dcery. S touto postavou do románu proniká také potenciální queer motiv.

Přitažlivá a poslušná, pokorná a tichá

Text tedy autorka zacílila na postavení ženy v dobové české společnosti, na vztah matky a dcery a na společenské bariéry vůči někomu, kdo neodpovídá společenským konvencím a běžným představám. Jaká má být hospodská pro své zákazníky (přitažlivá) a žena ke svému manželovi (poslušná), nebo jaká má být dívka, které se zjevila světice (pokorná a tichá), o tom měla společnost představu dost přesnou a vystihuje ji už trojnásobná volba úvodního motta.

V minulých dnech román Svatá vyšel i jako audiokniha. Repro: Euromedia Group

Volba vypravěčky patrně „technicky“ umožnila vyhnout se otázce pravosti zázraku, tedy jádra dobového sporu. Ten běžel především o to, zda je Krista vědomá lhářka, anebo dezorientovaná nevinná dívka zmanipulovaná svojí matkou a prostředím, či je-li opravdu světicí a vizionářkou. Aloisie totiž neví, zda její dcera panenku Marii skutečně viděla, a dokonce o tom do určité míry pochybuje.

Ještě podstatnější pro volbu vypravěčky je fakt, že Zeithammerová položila důraz na neobyčejnou vytrvalost, houževnatost a sílu vdovy Aloisie. Žena opakovaně bojuje za sebe a svou dceru v zoufalých situacích, které podrývají důstojnost obou. Aloisie pohřbila své děti, své rodiče, svého muže i svou lásku. Nicméně vždy bojuje za to, co jí ještě zbývá.

Víra se světskými důsledky

Otázky víry kniha klade takřka výhradně v kontextu světských důsledků. Víc než o transcendentní prožitek nebo o boží prozřetelnost v románu Svatá běží o životní perspektivu a o pozvednutí se z útlaku společnosti. Zvlášť důležité pro autorku jsou materiální limity v otázce životních a duchovních hodnot, stigmatizace nebo dokonce sebehodnoty.

I místní farář Langer je spíše vůdčí, patriarchální postavou v komunitě, než znalcem víry. Postupuje jako lokální církevní správce, nikoli coby duchovní vůdce, ostatně v textu nikdy ani pořádně nezacituje z Bible. Duchovní útěcha je ve Svaté útěchou životní, psychologickou. Život po smrti je tady otázkou třeba toho, zda může být sebevrah uložen na hřbitov, nebo musí být za zdí.

Zeithammerová se tedy soustředí na „ženskou otázku“, kterou v románu mají „mandát“ řešit výhradně muži – manželé, doktoři, starostové, učitelé, farář a další. Aloisie dříve prožila nešťastné manželství, svého muže milovala, jenže on zadlužil její majetek, k němuž přišel coby k věnu. Svou ženu nerespektoval a po smrti malého syna, vysněného dědice, na ni zcela zanevřel.

Román je kvůli opakovaným nástrahám v Aloisiině životě až poněkud repetitivní. Dění v kapitolách označených letopočty se však posouvá společně s celým Kristininým tragickým osudem kupředu k dalším událostem, takže neustrne.

„Ten příběh jsem měla v sobě už dlouho, dokonce jsem i na vysoké škole na jeho motivy napsala scénář krátkého filmu, který ale nikdy nevznikl,“ řekla Sára Zeithammerová v rozhovoru o Svaté pro web H7O | Časopis Host. Foto: ČT art – Josef Chuchma

Jazykem Aloisie

Sára Zeithammerová nevypráví lineárně a píše současným jazykem, mírně postaršeným a patinovaným častým používáním přechodníků a také kurzívy, která poukazuje na obraty z dobového tisku, případně na úryvky z výroků jiných postav. Jindy pisatelka používá obraty působí ryze současné – třeba „být vylitý jako váza“.

Na některých místech však bohužel není úplně zřejmé, jde-li o Aloisiino specifické používání jazyka, nebo (to asi spíš) o pokulhávající vazby a slovní spojení: například ve větách, kde kdosi „vytyčil jednoduchý kříž“, namísto obvyklého vztyčil, jindy někdo „získal barvu do tváří“, anebo „vysypala se“ (namísto sesypala se) a podobně.

Text knihy zabíhá do soudního dramatu a některé kapitoly, jako je ta úvodní s popravou, si lze snadno představit i jako předobrazy výpravného historického filmu. Nejsilnější stránkou Sáry Zeithammerové jsou – a vzhledem k práci scenáristky se to zdá být logické – dialogy. V hospodě, u soudu i jinde. Text s narůstajícím konfliktem nabírá na dramatičnosti a tenzi. Aloisie se obhajuje, pochybuje a vzniká její plastičtější obrázek. Mimo jiné jde o ženu trestanou za svou cílevědomost, sílu a pragmatičnost, tedy za vlastnosti a postoje vyzdvihované u mužů.

Sára Zeithammerová se Svatou po své prozaické prvotině Stehy působí jako pracovitá autorka, která nemíní psát jedním stylem, o jednom tématu nebo v jediném žánru. Věnovala čas historickým reáliím a zvolila si zajímavý námět, který má více vrstev a nese v sobě jistou záhadnost. Tragický osud ženy jako druhořadé bytosti v české společnosti z nich dostal největší prostor. V otázkách víry či konkrétních regionálních specifik zůstává Svatá víceméně na povrchu. Ale jako pokus o současný pohled na témata, která jsou v nynější společnosti „překonaná“ pouze zdánlivě, ta próza obstojí a – stojí za čtení.

Obálka románu Svatá. Repro: Euromedia Group

Sára Zeithammerová: Svatá

Euromedia Group – Listen, Praha 2025, 360 stran, doporučená cena 399 korun.

Autor je (především) filmový publicista a kritik.