Zklidněte se a pozorujte svini Gundu. Takhle jste zvířata asi ještě neviděli

Gunda se jmenuje svině na jedné norské farmě, i když zůstává otázkou, kdo ji tak nazývá, neboť přítomnost lidí je tu zcela vytěsněna, nanejvýš spatříme velkokolový traktor, jak k prasečímu výběhu přistavuje objemný kontejner, přičemž vytváří dojem, jako kdyby se pohyboval sám od sebe, nikým neřízen. Ani lidský hlas ve filmu nezazní. Rozhodně však nečekejme orwellovskou „farmu zvířat“; Kossakovsky se vyhýbá sebemenšímu vnášení aspektů platných pro lidské společenství.

Filmař sleduje starostlivou, mateřskými pudy ovládanou svini v průběhu několika měsíců. Z objemných struků nechává pít početnou drobotinu, dokud zprvu hravá, později i soupeřivá selata nezmohutní. V dlouhých, téměř statických detailních záběrech kamera zachycuje jejich počínání, občas kolem nich dovedně krouží, případně jízdou provází jejich chůzi. Zvířata si na přítomnost kamery zjevně zvykla, nevšímají si jí. Režisér přitom záznamovou techniku umísťuje do výše očí zvířat, snaží se evokovat, jak prasata mohou vidět prostor kolem sebe, jak čerstvě narozená selata překonávají slámovou podestýlku coby obtížně zdolatelnou překážku.

Český trailer k filmu, zdroj: Youtube

Takové „vcítění se“ do zorného pole dotyčného zvířete Kossakovsky ještě zřetelněji uplatnil u slepic a kohoutů (včetně jedné jednonohé slípky, namáhavě se prodírající porostem), u nichž si můžeme všimnout váhavého vylézání z kurníku i opatrného, jakoby zpomaleného našlapování v zarostlém, neudržovaném terénu. Dále režisér do dokumentu začlenil stádo skotu vyběhnuvšího na pastvu, byť u něho nechává kameru i stoupat vzhůru. Tyto dva doplňující motivy jsou ovšem přídatné, schází jim významová „nadstavba“ (jakou je v případě svině péče o mláďata); kromě vesměs jakoby zpomaleného pohybu nic nerozvíjejí. A lze pochybovat, že by vybíhání nekonečných desítek krav z kravína mělo nějakou provázanost s následujícím výjevem, který zachycuje malou skupinku ve stínu rozložitého stromu odpočívajících zvířat, jednou polehávajících, jindy stojících. Není patrné, že by mezi nimi platila nějaká hierarchie.

Dalším společným rysem autorova vyprávění je iluze, jako kdyby zvířata žila bez hospodářovy přítomnosti, mohla se volně pohybovat po rozlehlém, nicméně oploceném pozemku. Spatříme obvyklé činnosti – třeba svině se s chutí oddává povalování v bahně, u krav si všimneme postoje, kdy si ocasy navzájem odhánějí obtěžující hmyz. Některé postřehy se přitom vyznačují – přes všechnu svoji lakoničnost – významotvorným sdělením už tím, že trpělivě setrvávají u téhož motivu: Mám na mysli hlavy krav, zejména kolem očí obsypané dotěrným hmyzem; mám na mysli okamžik, kdy selata z chlívku vystrkují rypáčky do prudkého deště a polykají vodu. Přehlédnout nelze Gundino marné hledání mláďat poté, co byla odvezena. Její vytrvalé a bezradné popocházení z místa na místo, očichávání slámy, na níž se selata povalovala, nahlížení do míst, kde se vyskytovala, to vše beze slov i bez hudby, jen s průběžným pochrochtáváním, kterým si je chce přivolat, vytváří emočně působivý závěr vyprávění, u něhož ovšem osobně cítím sice nenápadný, nicméně apel na odmítání masa coby potravy.

To je život. Záběr z dokumentu Gunda, foto: Aerofilms

Černobíle nasnímaná Gunda se vyznačuje bezděčnou krásou obrazu, jehož plasticitu spoludotváří přirozené osvětlení, a který navozuje představu, že všechna zobrazená zvířata (která se ovšem nikdy nesetkají v témže záběru) žijí pospolu. Natolik je sjednoceno vizuální pojetí, k němuž náleží třeba i pouhý obrys Gundina těla ponořeného do přítmí. Prostorová zvuková kulisa, která pracuje s vybuzenou odezvou hlasových projevů zvířat, jejich chůze či jiného počínání, zdařile takovémuto vjemu zdárně napomáhá, protože v obraze nepřítomná zvířata slyšíme v pozadí. Do zvukové stopy ovšem proniká široká škála ruchů – bzučení hmyzu, skřehotání ptactva, hluk doléhající z pohybujícího se stroje. Přitom filmová farma byla velice důmyslně poskládána z několika míst, kromě norského Grøstadu, který byl ústředním prasečím stanovištěm, se natáčelo ve Španělsku a v Anglii.

Kossakovského etologický dokument, zbavený jakékoliv „plyšové“ líbivosti běžných televizních vhledů do světa zvířat, se vciťuje do rozpoložení svých protagonistů, ponechaných jakoby sami sobě napospas. Režisér nehledá příběh, předkládá záznam běžné existence, do níž jako kdyby člověk vůbec nezasahoval – právě s výjimkou závěrečné sekvence. Pro běžné publikum Gunda nejspíš bude nesnesitelně zdlouhavá, bezobsažná, zacílená na náhodně zachycené fragmenty. Pokud se však poddáme jejímu omamnému stylu, odmění nás působivým zážitkem.

Gunda (Norsko / Velká Británie / USA, 2020, stopáž 93 minut)
Režie: Viktor Kossakovsky, scénář a střih: Viktor Kossakovsky, Ainara Veraová, kamera: Viktor Kossakovsky, Egil Håskjold Larsen.
Česká premiéra: 12. srpna 2021.