Zrnění: Od alkoholismu k abstinenci
Jak na alkoholismus nahlížíme dnes a jak s ním bojujeme, na tom má nemalou zásluhu docent Jaroslav Skála. Nejen o jeho složité osobnosti, ale i o obrazech alkoholu ve filmové tvorbě nebo o stoupající popularitě abstinence mezi mladými lidmi hovořili Jakubové v nové epizodě podcastu Zrnění s přednostou Kliniky adiktologie VFN v Praze Michalem Miovským.
Ať jsi pivař, nebo vinař, všechny přijme Apolinář,
nenaříkej na osud, osud není piva sud.
Víc než droga uklidní naše píseň solidní.
(Cit. z písní zpívaných mezi lékaři a pacienty U Apolináře)
Nestorem tuzemské adiktologie je bezesporu docent Jaroslav Skála. Právě jemu je věnován aktuální díl cyklu archivu České televize Artchiv a současně je tématem rozebíraným v další epizodě podcastu Zrnění.
Jak jste na tom ohledně alkoholu? Udělejte si krátký test. O alkoholismu a alkoholicích, 1973, ČST, zdroj: archiv České televize Jaroslav Skála se narodil v roce 1916 v Plzni. Jeho vytrvalost a urputnost se projevila už v mládí, kdy se jako člen Sokola účastnil všech sletů. V roce 1936 se rozhodl, že objede západní Evropu na kole. Láska k pohybu a sportu ho provázela po celý život a našla silné uplatnění i v rámci jeho léčebných metod. Ve stejném roce nastoupil na lékařskou fakultu a také na Institut tělesné výchovy a sportu. Ten dokončil v roce 1939. Medicínu kvůli přerušení válečnými roky dodělal až v roce 1946. Během druhé světové války působil jako tělocvikář na reálce v Plzni. Po promoci nastoupil na Psychiatrické klinice v Praze.
Stádia alkoholismu. Lékař a vy, 1979, ČST, zdroj: archiv České televize Krátce po nástupu na kliniku se zúčastnil konference o alkoholismu v Bruselu, což byla zásadní zkušenost pro jeho další profesní směřování. Z konference a následného studia si přivezl několik zásadních poznatků, které spolu s kolegy začali aplikovat v léčbě. Kromě tzv. aversivní léčby závislých osob emetinem (látka vyvolávající zvracení), zaujala Skálu i informace o hnutí Anonymních alkoholiků v USA. O léčbu emetinem, lidově označovanou jako blinkačky, byl i přes její nepříjemný průběh velký zájem.
Záběry ze zasedání KLUSu. O alkoholismu a alkoholicích, 1973, ČST, zdroj: archiv České televize V únoru roku 1948 založil Skála socioterapeutický klub pro pacienty. Časem se pro něj vžil dodnes uznávaný název KLUS – Klub usilující o střízlivost. Prvním pacientem, který prošel blinkačkami, byl pan Stanislav Kotulán, který se později stal prvním předsedou nově zřízeného klubu. Členové klubu se scházeli jednou týdně v Ústavu národního zdraví v Praze na Vinohradech. Na unikátním záznamu z Archivu ČT můžete sledovat zasedání KLUSU. Na záběrech právě zmíněný Stanislav Kotulán spolu s Jaroslavem Skálou provádí tradiční rituál darování čepiček s logem KLUSu. Mohli je získat pouze úspěšní dlouholetí abstinenti. Zasedání klubu mělo jasná pravidla i co se týče zasedacího pořádku, kdy na jedné straně seděli pacienti léčící se ze závislosti na alkoholu a na straně druhé ti vyléčení. Idea založení KLUSu byla inspirovaná kluby amerických anonymních alkoholiků.
Jaroslav Skála v debatě s lékaři a pacienty, O alkoholismu a alkoholicích, 1973, ČST, zdroj: archiv České televize V září roku 1948 založil Skála první specializované protialkoholické oddělení U Apolináře v Praze. O dva roky později vstoupilo na trh nové léčivo s názvem Antabus. Látka vyvolávající nepříjemné pocity i po nepatrném požití alkoholického nápoje našla rychlé uplatnění nejen v klinické, ale i v ambulantní péči. Skálovy metody ovšem překračovaly tehdy vytyčené hranice. Základem léčby byla především psychoterapie a důkladná práce s pacientem. V roce 1951 přišel Skála s unikátním konceptem záchytných stanic.
Vliv alkoholu na děti. Lékař a vy, 1980, ČST, zdroj: archiv České televize Jak uvádí profesor Michal Miovský, záchytky ve světě existovaly již předtím. Ve Skálově pojetí záchytné stanice však byla intoxikovanému věnována komplexní péče, v níž kromě zdravotníků figurovali i sociální pracovníci. Unikátní bylo také zapojení samotných pacientů z kliniky U Apolináře, ti na záchytce sloužili služby coby součást terapeutického a léčebného programu. V průběhu 50. let 20. století se po celém Československu rozvíjela dostupnost ústavní a ambulantní péče. Vznikaly desítky specializovaných ambulancí známých pod zkratkou AT (Alkohol a jiné toxikomanie). Raketovým tempem rostla i kapacita lůžkových oddělení. V rámci psychiatrické společnosti byla v roce 1956 ustavena sekce pro otázky alkoholismu. Jen o 2 roky později byla zřízena protialkoholní léčebna v Lojovicích. Právě zde se nejvíce uplatňovala komplexní psychoterapeutická práce a Skálovy komplexní metody. Vznikl zde výcvikový systém založený doktory Skálou, Rubešem a Urbanem známý pod zkratkou SUR.
Skála v rozhovoru s pacienty při jejich návratu do práce, Pokus pro 14 miliónů, 1974, ČST, zdroj: archiv České televize Skálovou lékařskou praxí prošel nespočet známých osobností, třeba i filmový režisér Martin Frič, který se léčil v Lojovicích. Tato léčebna byla později transformována v první zařízení určené pouze ženám. Mužští pacienti se v roce 1966 přesunuli do nově vzniklé léčebny v Červeném dvoře, toto zařízení funguje dodnes. Skladba pacientů se však v průběhu let změnila a závislé na alkoholu vystřídali lidé závislí na tvrdých drogách.
Docent Skála jako fanatik v boji proti alkoholismu, Maraton pro život, 1976, ČST, zdroj: archiv České televize Myšlenka vybudování sportovního a volnočasového areálu pro pacienty sice původně vznikla v Lojovicích. Po dohodě s vedením fakulty všeobecného lékařství byl takový areál nakonec vybudován u Dobronic nedaleko Bechyně a sloužil nejen pro studenty fakulty, ale zároveň jako místo pro konání tzv. ILPP, tedy Intenzivního léčebného pobytu v přírodě. Dobronice se tak staly další tradiční lokalitou, kde se pacienti léčili a fungovali podle apolinářského programu. Jaroslav Skála vzpomíná, že právě odsud díky režiséru Martinu Fričovi byla natočena reportáž do Filmového týdeníku.
KF ILPP tábor Dobronice, Týden ve filmu, 1963, zdroj: archiv České televize Docent Jaroslav Skála pracoval jako šéf protialkoholního oddělení U Apolináře téměř 35 let, od roku 1948 do roku 1982. Za svou kariéru se nejen stal uznávaným odborníkem ve svém oboru, ale také tváří kampaní bojujících proti alkoholismu. Byl častým hostem nejrůznějších rozhlasových a televizních pořadů. Také proto se v archivu České televize dochovalo tolik záznamů. Profesor Michal Miovský v podcastu vzpomínal na rozčarování, které docent Skála zažíval po roce 1989, a také na jeho obavy ze směřování společnosti a dosud přijímaných léčebných metod. Už za jeho vedení se U Apolináře věnovali nejen lidem závislým na alkoholu, ale též lidem závislým na tabáku, drogově závislým anebo závislým na různých typech léčiv, například na morfinu. Za své celoživotní dílo byl v roce 2002 vyznamenán prezidentem Václavem Havlem medailí Za zásluhy II. stupně. Jaroslav Skála zemřel v Praze roku 2007.
Co by řekl docent Skála svatému Petrovi? Z pořadu Ještě jsem tady, 2002, zdroj: archiv České televize Zrnění
Televizní vysílání není jen historie; ukrývá odpovědi na společenské otázky, které zůstávají aktuální dodnes. Je to fascinující okno do minulosti – a klíč k pochopení dnešních fenoménů. Od velkých historických událostí až po ty zdánlivě malé, které ale definují naši povahu. Historici a editoři Archivu ČT Jakubové Hošek a Adamus vybírají ty nejzajímavější záznamy, rozkrývají jejich příběhy a dávají jim nový, současný kontext. Zvou si hosty, kteří dodávají hloubku i nečekané souvislosti, a ukazují, proč má smysl dívat se zpět, když chceme rozumět dnešku.
