Až se budeme ptát, proč tam nezůstali
Dokument nazvaný Pro Samu ukazuje válku v Sýrii na zážitcích několika lidí, tedy na intimní rovině, zároveň však poskytuje představu o devastaci celku, konkrétně největšího syrského města Aleppa.
Nejprve provozní upozornění: snímek Pro Samu měl předpremiéru na nyní přerušeném festivalu Jeden svět, 12. března měl mít kinopremiéru. Vzhledem k aktuálním bezpečnostním opatřením a uzavírce velké části kin byla kinopremiéra odložena na neurčito a snímek je do 22. března ke zhlédnutí na portálu DAFilms v exkluzivní online premiéře.
Trailer dokumentu Pro Samu. Na snímku Waad Al-Kateab s dcerou v Aleppu, za nimi vypálený autobus, v němž si hrají děti – záběry z těch her jsou součástí filmu, foto: © PBS Distribution Od prvních vteřin tohoto filmu je zřejmé, že na obrazovou vychytanost se tady nehraje: v úvodní sekvenci jde o záběry zrnité, silně roztřesené, nasnímané v běhu. Lidé v domě utíkají před bombardováním. Hlas ženy naléhavě volá a ptá se, kdo má její dítě, kde je Sama – tak se její dcera jmenuje. Tahle obrazová divočina netrvá po celých pětadevadesát minut dokumentu. Ale i tak: syrská novinářka Waad Al-Kateab nejprve točila na mobil, časem si sice pořídila zrcadlovku a docela slušnou kameru, vznikaly tedy technicky kvalitnější záznamy, nicméně podmínky, za nichž kameramanka pracovala, se neměnily – byly permanentně vyhrocené a Waad neměla čas se s obrazem mazlit. Několikrát jsou pro dokumentaci nastalé situace využity i záznamy z průmyslových kamer. Pravda, film je zakončen efektními záběry z dronu, který „visí“ nad Waad Al-Kateab kráčející se svou dcerou Samou rozbitými ulicemi Aleppa. Tato technika je využita právě pro zachycení rozsahu zkázy, jež dolehla na nejlidnatější syrské město.
Waad Al-Kateab (jde o pseudonym) začala v roce 2009 studovat ekonomii na univerzitě v Aleppu. Na škole zažila arabské jaro, protesty proti režimu prezidenta Bašára al-Asada, doufání v dalekosáhlé demokratizační změny. Změny sice nastaly, ale nabraly úplně jiný směr: povstání v roce 2011 přerostlo v ozbrojený konflikt mezi povstalci a režimem, vypukla krutá občanská válka, do níž vplula řada subjektů a zájmů. Waad Al-Kateab, která o dění průběžně podávala zprávy pro britskou televizní stanici Channel 4, ve voice overu, jímž ve filmu Pro Samu komentuje dění, nezachází do mocenských detailů ani přehledně nenastiňuje „kdo proti komu a proč“. Komentář omezuje na konstatování, že Aleppo se postavilo Bašáru al-Asadovi a on na obyvatelstvu koná krutosti. Toto zjednodušení složité reality má svoji logiku a v rámci filmu Pro Samu své oprávnění: dokumentaristka totiž ukazuje konflikt zdola, v důsledcích pro běžné civilisty (a fakt je ten, že rakety a bomby dopadaly na Aleppo z pozic vojsk al-Asada a od Rusů).
Ovšem nejprve, když se vrátíme v čase, se Waad Al-Kateab zamiluje do lékaře Hamzy. Vezmou se. V roce 2015 se jim narodí dcera Sama (v překladu nebe). Letopočet 2015 je přelomový nejen pro manželský pár, který se rozroste o potomka. Režim al-Asada ztrácí území, je zahnán do kouta, mladý manželský pár i lidé okolo nich doufají, že prezident konečně padne a Aleppo i celá země se vydají lepší cestou. Jenže do konfliktu se na podzim onoho roku zapojí Rusové a bombardování severosyrského města nabere na dosud nevídané síle. Lékař Hamza vede v nemocnici operační tým, k němuž jsou sváženi ranění. Rodina se rozhodne zůstat, všemu navzdory. Waad pojímá natočené obrazy jako základ deníku pro svou dceru, aby ta jednou viděla, v čem na úplném začátku svého života vyrůstala.
Zpravodajské jádro dokumentu leží v měsících po zapojení ruského letectva do války. Režim už předtím vrhal na město barelové bomby, vybuchující sudy naplněné různým svinstvem, zbraně nepřesné, zato plošně likvidující. Rusové mířili přesněji: cíleně bombardovali (a nadále v Sýrii bombardují) například nemocnice a školy. Špitál, v němž působil Hamza, zlikvidovali. Lékař a jeho tým tedy najdou jinou budovu. Jenže asadovsko-ruské kleště se svírají. Hamzova rodina se drží do poslední chvíle, ale nakonec Aleppo ke konci roku 2016 opustí. Uteče před pravděpodobnou pomstou, neboť rodina je kvůli své aktivitě nebezpečně nápadná (13. prosince toho roku získaly provládní jednotky nad městem kontrolu). Neodjíždí se jim snadno – mimo jiné pro pocit, že nejen prohráli, nýbrž také zrazují ty, kteří zůstávají.
Waad Al-Kateab se podařilo zachránit natočený materiál. Záznamy zpracovávala spolu s britským dokumentaristou Edwardem Wattsem, autorem snímku Útěk z Islámského státu (Escape From ISIS, 2015; odvysílala jej i Česká televize). Byla to zřejmě Wattsova zkušená ruka, která ve vyprávění funkčně narušuje chronologii událostí a tím snímek rytmizuje a divákovi poskytuje chvíle relativního oddechu. Ale opravdu pouze relativního. Pro Samu bez obvyklých editorských zpravodajských škrtů (můžete tomu říkat i cenzura) ukazuje hrůznost různých zranění, jejich krvavost. V „přímém přenosu“ zde umírají lidé, včetně dětí. Vůbec na děti, jako na bytosti, které byly do války vrženy bez sebemenšího podílu na ní, Waad zaměřovala objektiv velmi často. Malinká dcera Sama, která je od prvních dnů své existence vystavována ohlušujícím výbuchům bomb, ty rány v podstatě nevnímá. Na rozdíl od matky, která si na ně nemůže zvyknout, traumatizují ji. Zvuky výbuchů rychle nalehnou i na diváka; jistěže si to v reálu, v bezpečí země, která válku nezažila, nedovede představit, ale vzpomene si možná na vyprávění lidí stižených posttraumatickou poruchou vyvolanou bombardováním, kdy jim pak každá rána vrací do vědomí děsivé vzpomínky z náletů. Nad dokumentem Pro Samu si lze uvědomit, nakolik jsou Aleppo a celá Sýrie rozvrácené, a nakolik jsou a budou poznamenané duše těch, kteří to tam nějak přečkali. Půjde to přes generace, daleko do budoucnosti.
Konsekvence snímku, který obdržel mimo jiné cenu pro nejlepší dokument na European Film Awards a ocitl se mezi nominovanými na Oscara, jsou vůbec dalekosáhlé. Dá se divit Syřanům, rozuměj obyčejným civilistům, kteří jsou v konfliktu angažováni výhradně tak, že jim na hlavu padají bomby, že v tomhle nechtějí žít? Má se nad nimi mávnout rukou, ať si to tam nějak vyřeší? Může v Sýrii dojít k národnímu usmíření? Mírně patetický konec filmu Pro Samu nemůže tyhle otázky smést ze stolu ani náhodou.
Plakát k filmu Pro Samu, repro: ITN Chris Pizzello
Pro Samu (Velká Británie, Sýrie, 2019, stopáž 95 minut)
Režie: Waad Al-Kateab, Edward Watts, scénář a kamera: Waad Al-Kateab, střih: Chloe Lambourne, Simon McMahon.
