B jako Beethoven a Buchbinder. Nová deska se nevrací v čase

Beethovenových 33 variací na valčík Antona Diabelliho provází Buchbindera (*1946) celý dosavadní život. Skladba je svým způsobem jeho životním leitmotivem už od dob studia na vídeňské Hudební akademii. Byl to právě klavíristův učitel Bruno Seidlhofer, který ho přiměl k interpretaci Beethovenových Diabelliho variací tím, že mu věnoval notový záznam. Provázanost Buchbinderova a Beethovenova života byla v této chvíli zpečetěna!

Byl to také Seidlhofer, kdo na studentském koncertě umožnil Buchbinderovi zahrát část z 83 variací Beethovenových současníků, kteří, stejně jako Beethoven o několik let později, vytvořili klavírní variace na Diabelliho valčík v rámci volné antologie zvané Vaterländischer Künstlerverein. Variací tenkrát vzniklo celkem 83, do skládání se zapojilo 51 skladatelů. Objevili se mezi nimi autoři jako Carl Czerny, Beethovenův žák, Mozartův syn Franz Xaver Wolfgang Mozart nebo Franz Liszt a Franz Schubert. Variace právě těchto skladatelů se objevují i na nynějším albu Rudolf Buchbinder: The Diabelli Project. Historie se opakuje, nebo – přesně řečeno – kontinuita trvá.

Můj život s Mistrem

V interpretaci hudby Ludwiga van Beethovena patří rakouský pianista k respektovaným osobnostem. Podává autorovu hudbu v syntéze umírněnosti a uvědomělosti, zároveň s nesmírnou interpretační svobodou a hravostí. Vše založeno na krystalickém zvuku s prosvětlenými akcenty. Nic není zatemnělé a zakalené, schované za nánosem patosu či přebujelého tajemna. Buchbinder patří k nemnoha pianistům, kteří dokážou autenticky zprostředkovat momenty beethovenovské záře. Natočil na CD i DVD jak skladatelovy klavírní koncerty, tak sólové jednotlivosti. Buchbinderovy intepretace Beethovenových sonát náleží k referenčním nahrávkám; často nastavují interpretační standardy. O svém vztahu k Beethovenově dílu napsal knihu Mein Beethoven – Leben mit dem Meister. V současnosti vychází další kniha, Der letzte Walzer. Nová deska nenaznačuje, že by to měl být Buchbinderův poslední valčík; show úspěšně pokračuje!

Na albu The Diabelli Project jsou zařazeny nejprve původní Beethovenovy variace – a všech 33 září coby drobné klenoty. Buchbinder je hraje způsobem sobě vlastním: střídmě, ale suverénně. Drží se agogicky umírněného výrazu a nikterak to nepřehání s tempem a dynamikou. Přesto v některých variacích formuluje „drzého“ Beethovena: jemná technika mu dovoluje hru plnou fines a nuancí. Nabízí hebká pianissima i důrazná forte, v rychlých variacích zvuk jiskří. V uvědomělém Buchbinderovi se zrcadlí sám autor, pro něhož byly Diabelliho variace jednou z posledních velkých zkomponovaných skladeb.

Klasik a naše doba

Překvapení přichází v další části alba The Diabelli Project. Buchbinder převádí Beethovena do 21. století. Experimentálně zde předkládá jedenáct nových, esteticky diferenciovaných variací na Diabelliho valčík. Činí tak podobným způsobem, jako se dělo před necelými dvěma sty lety v rámci Vaterländischer Künstlerverein. Vedle sebe tak stojí rozdílné hudební kusy, které různou měrou spojuje téma Diebelliho valčíku. Pro Buchbindera, který je často v názvu variace uveden jako Rudi, je vytvořili současní skladatelé. Vzniká zde amalgám Beethovenovy hudby.

Jednotliví přizvaní tvůrci se více či méně vyjadřují svými originálními kompozičními prostředky. Buchbinder mluví o „magické dramaturgii“. Rusko-americká komponistka Lera Auerbach ponoří valčík do temné mlhy, pomalu se rozpouštějící v sílícím slunci. Australan Brett Dean nejdřív brutálně otočí kormidlem; jeho variace začíná con fuoco, v závěru však připomíná impresionistické plátno. Japonec Toshio Hosokawa nechává hudbu proznívat v zenovém klidu. Pro Němce Christiana Josta je variace příležitostí razantně formulovat směr vpřed – nazval ji proto Rock it, Rudi. Hudba Američana Brada Lubmana vytváří široký oblouk hudebního vývoje. Francouz Philippe Manoury přistupuje k tématu podobně, přesto výrazově odlišně; využívá jednoznačné rytmizace. Němec Max Richter nabízí svoji minimalistickou variantu. Rus Rodion Schtschedrin (čili Rodion Ščedrin) zase lehkost, hravost a vtip. Rakušan Johannes Maria Staud požádal Buchbindera, aby hrál jeho variaci „hladce a tvrdohlavě“. Jak přesně to vypovídá o Buchbinderově stylu hry! Číňan Tchan Tun, známý komponováním filmové hudby, zvolil širší abstrakci, v níž se zrcadlí nevinnost, jak prozrazuje název variace Blue Orchid. A na závěr Němec Jörg Widmann: jeho vícedílná variace, jediná v původním ¾ taktu, je natolik zábavná, že se svojí hravostí přibližuje Beethovenově „drzosti“. Buchbinder v ní perlí a Widmann ji opatřil podnadpisem Boogie Woogie! Plyne sladce, chcete ji slyšet znovu. Je to pomyslná katarze nového celku.

Širší kontinuitu, začínající v hudbě Diabelliho valčíku, pokračující v Beethovenových třiatřiceti variacích a (ne)končící v nových jedenácti kusech, uzavírá na The Diabelli Project osm z variací původně zkomponovaných pro Vaterländischer Künstlerverein a publikovaných v letech 1823 a 1824. Na řadu přicházejí tehdy mladičtí autoři Liszt a Schubert, dále Johann Nepomuk Hummel nebo již zmínění autoři jako Carl Cerny nebo Franz Xaver Wolfgang Mozart. Album jako celek je tak úctyhodnou sondou do Diabelliho valčíku. Vyvěrá v současnost a budoucnost. To samo o sobě činí z desky mimořádný počin.

Obal alba The Diabelli Project, repro: Deutsche Grammophon

Pro Buchbindera není letošní beethovenovský rok vlastně žádnou specialitou, prožívá ho každoročně. Přesto pro něj má zvláštní symboliku: Diabelliho variace provedl letos koncertně po sté. Možná je to předurčení, možná náhoda. Každopádně k výročí dvě stě padesáti let od narození Ludwiga van Beethovena připravil chutný bonbónek v podobě The Diabelli Project. Na tomhle albu vlastně vypráví svůj život. Nevrací se pateticky do minulosti, nýbrž otevírá budoucnost. Patří k největším beethovenovcům naší doby.